Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Lightness
My parents
Eternal holidays
More holidays!
The opposite of darkness!
White dwarf
Curtains open
On the roof
Middle of the day
Polished windows
White dress
White lemonade
Lightness
My parents
Totally broke…
“Argh! That’s so lame!” Batman head desked and pulled at the hem of his white lacy dress. His white fluffy ears hit the floor. Mum’s going to be mad when they’re dirty. Again.
There it came. From the inside. And he cried.
“I can’t do this anymore!”
He tore up the first sheet of paper and started another…
Darkness
No parents
Continued darkness
More darkness
Get it?
MATKA: Vstávej!
OTEC (rozespale): Kde?
MATKA: Půjdeš do lesa pro dřevo!
OTEC (zamumlá cosi a usne)
MATKA: Slyšel jsi?!
OTEC (kývá ze spaní): Do lesa.
MATKA (netrpělivě šramotí cosi v kuchyni): A doneseš ho hodně.
OTEC (nadále spí)
MATKA: A ještě se stavíš u švadleny ve městě.
OTEC (přetočí se na druhý bok a stále spí)
MATKA: Možná ještě navštívíš ševce.
OTEC (hlasitě zachrápe)
MATKA (třese jím): Tak už jdi!
OTEC (vzbudí se a začíná se s MATKOU hádat)
MATKA a OTEC (zuřivě se hádají, hází po sobě talíře)
KARKULKA (znechuceně odchází a bere košík): Všude dobře, u babičky nejlépe!
Z obývacího pokoje se linulo týrání houslových strun. Doplňováno bylo pravidelnými ranami matčina hmoždíře, stloukala ořechy, a celkovou kakofonii scény skvěle doplňovalo otcovo chrápání. Místy proud výdechu nadzvedl noviny, jimiž měl přikryt obličej, a bylo tak možno zahlédnout jeho upocenou tvář.
Poklidný večer přerušil příchod syna. Již ode dveří s povadlým úsměvem shledal, že ani dnes není pro něho připravena teplá večeře. Ani žádná jiná. Zamlkle přisedl ke stolu doufaje, že matka přinese připravené jídlo z kuchyně, či snad dá pokyn posluhovačce.
Nestalo se.
Řehoř naštvaně odešel do svého pokoje. Snad abych se z toho zbláznil, pomyslel si před usnutím.
Když nemůžu lítat po venku, tak čtu.
Nejraději kliftónky a verneovky, jelikož mám v úmyslu státi se taktéž hrdinou, odhalovat nekalé živly, létat ve vzducholodi neb horkovzdušném balónu a podniknout slavnou objevitelskou výpravu.
Když jsem to ale řekl před strejdou a tetou Vařekovými, co k nám v neděli přišli na oběd, tvářili se velice pohoršeně a zatímco si pořád nandávali na talíř, pravili: „To je ta vaše výchova, pak to máte někam dopracovat, když všecko prožerete a rozházíte za hlouposti.“
Pročež tetě při řeči zaskočila kost.
Já se smál a šklebil velice škodolibě a ona pravila: „To máme za všechno.“
***
Armin procitl ze spánku, možná spíš z lehké mdloby. Zhluboka se nadechl, v ráně na prsou ho zabolelo. Zase ty zatracené sny! Jeho bratr byl mrtvý bezmála dvacet let. Otcův milovaný prvorozený… dokonalý syn, jakým on přes všechnu snahu nedokázal být. Otec se nikdy nesmířil s tím, že se jeho dědicem nakonec stal ten mladší. Na rozdíl od Thelfa-Sörena dal však Arminovi pokoj alespoň po smrti. Nikdy za ním ve snu nepřišel. Bratr ho navštěvoval pravidelně. Armin si zlostně pomyslel, že už by toho mohl nechat. Jeho smrt přece dávno pomstil!
Že ho Thelf-Sören měl prostě rád, ho nikdy nenapadlo.
„Mrtví k živým mluví,
v temné písni znící,
mrtví k živým mluví,
nesfoukávej svíci…“
Stará píseň zpívávaná občas v Oriadu.
V Oriadu, Lacinii a všech ostatních zemích více na jih patří mrtví přicházející ve snech více méně do oblasti mýtů a legend či pohádek. Naopak v horách, Kar-galhadu a všech oblastech více na sever lidé skutečně věří, že k nim mrtví ve snech či v mdlobách, kdy je hranice mezi bytím a nebytím o něco tenčí, mohou přicházet, navštěvovat je, případně s nimi i mluvit a odhalovat jim střípky budoucnosti. Mrtví jsou totiž mimo čas a znají tak minulost, přítomnost i budoucnost. Někdy se traduje, že dokonce vidí do srdcí živých.
Arminův otec Thelf-Armin se objevil v drabble Co na tom, že ji neznáš…. Mladičký Armin naposledy v drabble Prokaž, že jsi mužem (Thelf-Sören, jeho starší bratr, už byl tehdy po smrti, padl, když bylo Arminovi 14 let). Mezi ním a současným drabble leží přibližně 17 let.
Obvykle to sice nedělám, ale tématu ve snech přicházejících mrtvých tahle písnička skutečně tak nějak patří.
Vulkánci neuzavírají sňatky z lásky, neboť místo citu vyznávají rozum. Přesto v době posvěcení svazku jsou si blízcí, jelikož sňatek je domluven už v dětství a od té doby jsou druh a družka spojeni mentáním poutem.
T'Pring byla Spockovi předurčena, k velké spokojenosti jeho otce a velekněžky T'Pau.
Ale Spock k T'Pring žádnou blízkost necítil. Obdivoval její logiku, ale jinak si byli zcela cizí. Ke sňatku cítil úctu jen nátlakem rodiny a především T'Pau, pro niž čest rodu byla nejdůležitější.
Byť své emoce potlačoval, cítil, že rozhodnutím rodiny trpí. Lidská polovina v něm volala po spojení vedeném citem, nikoliv rozumem.
„Roslin chytila pěkně tučného pstruha. Její bratři jí dali svatebním darem pár vlčích kožešin. Podepsán Walder Frey.“ Četl Kevan nahlas. Potom zvedl hlavu od kusu pergamenu a nechápavě se na Tywina zadíval. „Co to znamená?“
„Copak nechápeš? Svatba ve Dvojčatech!“
„Svatba? Říkal jsi, že Frey Starky pozabíjí a on je místo toho vzal rybařit?“ stále nechápal mladší Lannister.
„Ne,“ bouchl do stolu Tywin. „Náš plán vyšel. Přečti si to ještě jednou.“
„Tys chtěl, aby spolu šli rybařit?“
„Ale ne, Starkové jsou mrtví. Ti pstruzi a kožešiny. Představ si jejich rodové znaky.“ Snažil se mu pomoci. Kevan se dlouze zamyslel.
„Nechápu.“
Já vím, že Tywin není hrdina a Kevan není hloupý, ale nic lepšího mě bohužel nenapadlo :D
„Bratranče!“ První důstojník Uxbridge mladší vběhl do pracovny kapitána Uxbridge a předal mu pergamen. „Máme problém.“
„Ale ne!“ zaúpěl kapitán, když si na něm přečetl, že jeho vzdálení příbuzní je hodlají poctít návštěvou.
Oba Uxbridgeové zavzpomínali, jak dopadla poslední návštěva.
„Dort od tetičky Ágnes, kterým se přiotrávil šéf bezpečnosti,“ řekl kapitán.
„Bratranec James rozšteloval magosovi jeho oblíbený kogitátor,“ dodal první důstojník.
„A synovci Normanovi navigátorka málem ustřelila hlavu, když ji plácl po zadku,“ uzavřel kapitán. „Musíme zmizet, než dorazí.“
„Ale kam?“ zeptal se první důstojník.
„Tam, kam za námi nikdy nepoletí.“ Oba Uxbridgeové se na sebe podívali. „Do Oka Teroru!!“
"Syn neví, kdy se má na písemky připravovat."
"To se bohužel nezakládá na pravdě, třída má všechny testy hlášené několik dní předem."
"A písemky z něj doma nedostanu. Prý si je schováváte."
"Bohužel nevím, co s nimi dělá, protože ohodnocené práce vždy vracím, aby si je mohli prostudovat."
"Viděl jsem jen jednu, ale tam byla známka bez podpisu."
"Nezlobte se, já nehodlám na písemných pracích rozdávat svůj podpisový vzor."
"To mne nenapadlo. A proč měl tu slohovku celou škrtlou?"
"Protože ji zkopíroval z webu CSFD."
"Aha. Tak já si to jdu vyřídit domů. Myslím, že už chápu, co se děje..."
Prosím, už ne. Stačí.
Molly se svírá srdce. Nová sestřička je možná milá, snad i hodná, ale je jako vichřice. Smích, rozmáchlá gesta s příborem v rukou. Grimasy na celý stůl.
Ach Bože, matko!
Cynthii je z matinky málem nevolno. Taková škrobenost. Tak okaté "nenápadné" poznámky. Podlaha aby se mi otevřela!
No to jsem snad ani neviděla.
Hyacinth tasí vějíř. Nevzít si ho, byla by na dlažbě i s Cynthií. Ale považte. Poručil si sýr! U šlechtického stolu!
Má drahá holčička.
Tatínek má oči jen pro ni. To Molly je pokladem v tomhle mumraji. Vypadá utrápeně. Proč má najednou tajnosti?
Každý je tam tak trochu hrdina... a pak Gibson má štěstí, že ještě neprohlédl svou novou paní.
