DMD č. 13. pro 13. 4. 2016. Téma: Šli tři šli dva šel jeden...

Byla jednou jedna Hrošice, kterou unesl drak. (Nebo ona draka?)
Prý měla obrovské bohatství, všechno věděla, byla krásná.
Byli tři princové-bratři.
Nejstarší z nich-Sádrovec toužil po princeznině nerostném bohatství.
V boji s drakem neuspěl. Hasili ho celý den a vysloužil si jen přezdívku "Hašené vápno."
Druhý bratr-Brslen si dělal zálusk na devatero listnatých lesů. Do boje se pustil s oštěpem a téměř utrhl drakovi uši.
Pak se ale zadíval na vzácnou orchidej a spadl ze skály.
Třetí princ-Mrož Hrošici miloval.
Zdolal draka, ale ouha. Princezna o vdavky nestála.
Z jeskyně odešel pokousán Hrošicí samotnou.
Zlatí draci.

Je to jako nutkání přírody,
toužíte získat všechny výhody,
vlastními představami ovce spoutat,
sebrat panenství všech bílých poupat,
po svém boku rozestavět rytíře,
sledovat svůj podpis na zlatém papíře.
Ale cesta tam vede opravdu trnitá,
vaše tělo tu námahu odmítá,
když prodíráte se ostnatým drátem,
když obličej váš je pohřben blátem,
když vaše vlasy z vůle lidu hoří,
a když povrch vašeho těla jizvy tvoří.
Ačkoli spoustu problémů naseká,
tak stále věřím v sílu člověka,
v mocnou touhu po nekonečné moci,
kdy na kolena padnou vaši soci.
Tím mocným hlasem veden,
šli tři, šli dva, šel jeden.
Ten nejlepší.
Snad.

No... za zkoušku to stálo, dumal mezitím, co hledal nějaký žebřík. Zrovna se pokoušel zkvalitnit a zlevnit Vlkodlačí lektvar. Čtyři měsíční kameny byly prostě moc. Začal experimentovat. Při správné úpravě poměrů stačilo přidat pouze tři a výsledek se zdál nezměněn. Šli i dva a navíc se tím docílilo i menší dávky vajec Popelce a pravděpodobně i vyšší účinnosti. Dokonce to šlo i s jedním jediným měsíčním kamenem. Účinnost sice trošku klesla, ale i tak byla srovnatelná s původní verzí.
Nakonec vyzkoušel kámen eliminovat úplně. To by tedy už nešlo, zhodnotil to, když našel žebřík a začal seškrabovat kotlík ze stropu.

"Výborně," bubnoval špičky prstů o sebe pan Burns. Předposlední Pekelná ryba, Abraham Simpson, včera zemřela. Zůstal jen Montgomery.
"Konečně můžu získat poklad, o kterém se ani tomu Matlockomiluvnému starci nesnilo," vysvětlil svému dlouholetému platonickému milenci do obličeje. Smithers jemně olízl slinu, která mu při Pánovi rozhorlení zůstala na rtu.
Pan Burns o hodinu později vložil všechny klíče po zesnulých do tajné skrýše na hřbitově.
Sejf se otevřel.
Byl prázdný jako peněženka Barneyho Gumbla.
"Kdo si mne dovolil vykrást," řval Burns, čímž probudil Willyho spícího na hrobu ve tvaru dud.
Lisa se pousmála nad štěstím rabína Krustofského, zatímco Bart točil šperhákem.

Vyrazili na zkušenou. Nejstarší to uměl s jazykem, proto mu říkali Krutitlama, prostřední funěl jako tajfun a proto měl přezdívku Dýchavičný a nejmladší pozřel maso i s obalem a pro všechny to byl Prase.
Krutitlama měl rád mláďátka a velmi se snažil vetřít do jejich přízně. Upiloval si jazyk a naučil se mečet. Marně. Skončil na dně rybníka. Dýchavičného zmámila potulná otylá zvířátka. Dechem jim zbořil dva domečky, na třetí už nestačil a sám shořel v krbu. Prase sežral jednu důchodkyni, pak holku v červeném čepečku a nakonec skončil na dně studny s kameny v břiše.
Vlci jsou holt nepoučitelní.

Beránek spatřil na kraji lesa tři vlky a řekl jim: „Hloupí vlci, mám pro vás návrh. Dáme si závod v chůzi přes celý les. Když vyhrajete, můžete sníst mě i ovečku. Když prohrajete, necháte nás tři měsíce na pokoji. Platí?“
V sobotu ráno liška odmávla start a závod začal. Beránek vyrazil tempem závodního chodce. A vlci? První ani nepřešel startovní čáru (čímž se počet soutěžících snížil na tři). Zbylí dva funěli jak lokomotiva. Však po chvíli jeden z nich zahekal: „Já už nemůžu“ a padl vyčerpáním. Po deseti minutách dopadl stejně i druhý. A tak se jasným vítězem stal beránek.

Doprovodila ho k vlaku, aby se s ním rozloučila, když odjížděl na frontu. Vtiskl jí polibek na tvář, kterou dlouho neuvidí.
„Až se vrátíš, budeme tři,“ řekla mu, než se zavřely dveře. Srdce mu poskočilo. Otevřel okýnko a s rozjíždějícím se vlakem na ni zakřičel, že ji miluje.
Prošla těžkým porodem, který málem nepřežila. O měsíc později jí přišel ten dopis. Do křiku hladového syna se z pokoje ozývaly její vzlyky.
„Mám tě rád, maminko,“ řekl, když pokládal květinu k náhrobnímu kameni, ale už ani nevěděl, jak vypadala, jak voněla. Zemřela žalem a on zůstal na celém světě dočista sám.

Ve dvoupokojovém bytě žijí tři malí tvorové, jeden však větší než zbývající, a dva tvorové obrovští.
Tři malí tvorové chodívají večer spát do ložnice. Největší z nich však začne časem vyluzovat nespokojené zvuky. Dva menší tvorové odejdou spát do obýváku.
V pět ráno si jeden z menších tvorů začne připadat podmazlený. Jde zpět do ložnice, vloupe se pod peřinu jednoho z obřích tvorů a promazlí se k dalšímu spánku. Obří tvor již neusne.
Ráno dva velcí a největší z malých tvorů opustí ložnici. Dva nejmenší pak zaberou rozestlané postele a hledí se konečně vyspat trochu pořádně.
Opakuje se stále dokola.

Kapitán Uxbridge právě pročítal zprávu od šéfa bezpečnosti Suchyta z průzkumu planety Nová Pretoria:
Šli tři oddíly na průzkum severního lesa, v každém šli dva bezpečáci a šel jeden technoadept. Šli dva oddíly na průzkum do hor, v každém šli tři gardisti a šla jedna navigátorka. Šel jeden oddíl na průzkum na planinu, v něm šli tři stavitelé, šli dva údržbáři a šel jeden architekt. Šli tři oddíly k řece, v každém šel jeden lovec a šli dva rybáři. Šli dva oddíly na průzkum do údolí,... a tak to pokračovalo.
„Tak teď už vůbec nevím, kdo je kde!“ zaúpěl kapitán.

Do dneška jsem si toho moc nevšímala, ale teď!
Americká star ve filmovém napínáku důležitě odpočítává: zvedne prsteníček – „Three…“, ukazováček – „Two…“, paleček – „One! Start!“.
Na rehabilitacích mi balanční potvora odšktrtává série posilovacích cviků: „3/3, 2/3, 1/3 – OK!“
Ve fitku slečna cvičitelka (krotitelka) nás honí po pásech Alpiningu a do zběsilého poklusu vkládá dřepy: „… á tři, á dva, á jedna, á šlapééém!“
Jeden by se divil, kolik toho je.
A dnes mi pro jistotu odpočítával i dopravák fouknutí: „Třííí, dvááá, jedná a teď!“.
Samozřejmě negativní.
Ještě, že ta naše Berinka za mnou běží normálně: první, druhá, třetí, čtvrtá tlapka. Rozumné psisko.