Igrûn (ze Středozemě)

Úbočí je strmé, že i Jugháš, Šâgur a Rulîkh musejí slézat opatrně. Glûčír se křečovitě opírá o hůl. Achâsthor má s klisnou plné ruce práce. Nejtěžší je sestup pro Snûkha a Grifita... i s pomocí ostatních. Překážím jim já.

Vtom výkřik. Letím vzduchem a pak kloužu po skále, hlavou napřed, až narazím do trní.
Odstrčím se zad nosítka a vyhrabu se do sedu. Na stezce zůstali jen Achâsthor a Glûčír.

Jugháš se objeví poslední.
„Bezpečno?" ptám se.
„Bezpečno," kývne. „Zraněná?"
„Ne, ale... stojí to za to mě brát s sebou?"
Zaškaredí se. „Spíš než Achâsthorovu kobylu, co vrazila do Grifita."

Razgobel. Malá stanice na cestě zásobovačů, když ještě bylo co z Morgulienu vozit. Dnes pevnůstka schopná pojmout ani ne stovku. Strategický význam? Mizivý. S malým zdržením na pochodu se dá prostě obejít po kopcích mimo cestu. Donedávna sloužil při dodávkách střeliva a proviantu dál na západ; teď už není kam odtud pokračovat.

Stojí nás tu přes čtyři sta. Razgobel nesmí padnout. Proč přesně, nevíme.
Ale o tom se ve válce nedohaduje. Na otázky bude čas později - nebo už nikdy.

Boje se vlečou. Zahynulo šedesát devět skřetů.

Pak přijde rozkaz k ústupu. Raněný lidský důstojník je schopen převozu.
Razgobel může padnout.

„...takže jak jsme už nesli raněné po střetu s trpaslíky, museli jsme sebou hodit, než nás dostihnou elfi. K tomu před námi řeka. Rozvodněná, jak jinak, takhle na jaře..."
Vzdechnu.
„Copak?" podiví se Jugháš. Už mi přece řekl, že to nakonec dokázali. Promočení a prostydlí, pokrytí šrámy, s dvěma raněnými navíc... ale vrátili se všichni.
„Jak ráda bych tam byla."
„Tak hrozná je služba na posádce?"
„Jako přijít poprvé do Mordoru. Víš, že můj oddíl je pro mě můj kmen, a tady..."
„Teď nemůžeš do boje," namítne jemně.
„Já vím. Jenže jsem strašlivě sama."
Pohladí mi břicho. „Právě že nejsi."

Všechno je vidět – moje ochablé nohy, rozseklý ret, otrocký cejch překrytý tetováním. Jughášovy ruce s chybějícími prsty, nezakrytý oční důlek.
Ještě něco se Zaini podařilo zachytit.
Jugháš sklápí zrak ke mně, já zvedám oči k němu. On se jednou rukou opírá o křeslo, druhou mi ovíjí okolo ramen. Já mám ruku položenou na zlehka se vzdouvajícím břiše, druhou ho hladím po paži.
,,Prý neplatíte,“ zajíká se Zaini, když počítá honorář.
,,Gârindir považoval za vtipné namalovat dvě tupé, krvelačné bestie. Ty ne.“
Když přijdou na ambasádu lidé, zůstanou zírat na to, co portrét vyobrazuje.
Skřeti se diví, že tu nějaký máme.

Přivádějí další zajatce. A mezi nimi…
,,Jugháši!“
Nezvedne hlavu. Hledí na bezvědomého skřeta, kterého nese v náručí. Otrhaný dolguldurský otrok. Jemně ho položí.
Dvě elfky v krví zacákaných řízách přikleknou vedle. Zahlédnu navlékání nitě, ucítím závan tlassy. Po chvíli ale s potřesením hlav vstanou a zamíří ke skupině lehčeji raněných.
,,Chci k nim,“ řeknu. Hlídač svolí.
Vím, komu patří ta odřená tvář. Uchopím ruku se zkroucenými prsty a políbím ji. ,,Vydrž,“ prosím. ,,Žij.“
Překotný dech se zadrhává. Nakonec ustane.
Když se Jugháš na mne konečně podívá, jeho prázdný důlek přetéká slzami.
,,Vůdce vzbouřenců?“ ptá se elfka ve zbroji.
,,Ano. Gvačara.“

,,Proč bys nemohla?“ diví se Jugháš. Nad poukázáním na očividné jen mávne rukou.
,,Samozřejmě, že s námi můžeš počítat,“ přikývne Grifit.
Snûkh vybral dobré postavení. Na kamenitém svahu porostlém roztroušenými křovinami, s výhledem do širokého údolí.
Nepřátelská jízda se blíží.
Vystřelím. Člověk v čele padá s koně. Natáhnu, zamířím na dalšího.
Jediná šipka nemine svůj cíl. Brzy zapomenu, že nestřílím ze stoje, pokleku ani lehu. Že tětivu nenatahuji nohou, ale zaháknutím za skobu, zatlučenou zboku do mých nosítek.
Nezvyklým zůstává už jen, že terče, které si v bitvě vybírám, mají stejné černé uniformy.
Ale znak Oka si z nich neodpárali.

Dvě dívky beze jmen zlámaly řetězy a uprchly. Pronásledoval je sám ohnivý duch. Když je dostihl, než by se nechaly chytit, skočily do propasti. Jedna zahynula, balrog polapil její duši a odvlekl ji nazpět do Angbandu.
Druhou punkva vyvrhla v jeskyni, zchromlou, družčino tělo vedle ní. Dívka pila říční vodu a jedla maso té, kterou milovala, až se její rány zhojily.
Tehdy se vrátila k Angbandu a spatřila svou družku znovu trpět. Osvobodila ji, nedokázala však na polámané noze dobře utíkat, a družce Durbî navrátil nedobře uzdravené tělo.
Při boji s dozorci zahynuly obě, avšak jejich duše unikly na svobodu.

Gridriš prý mluví těžko srozumitelným dialektem. Já rozumím. Žádá jakoukoli výpomoc – bojovníky, zbraně, jídlo, obvazy. Vyložím jí starým nářečím, kolik může Mordor poskytnout.
A přemýšlím o jejích očích.
,,Kdo…“ odvážím se zeptat, ,,znáš jména svých rodičů?“
,,Thûriš a Išigra – nemůžeš je znát. Oba se narodili i zemřeli v Dol Gulduru. Ale Gvačara, Thûrišin otec -“
,,Gvačara-jondî?“
,,Je mi zle.“ Takhle musí bolet nemoc. ,,Vědět, k čemu jsem přispěla, jakou zemi jsem bránila… a zjistit, že i Gvačara...“
,,Udělal jsem stejnou chybu,“ řekne Jugháš. ,,Neviním tě.“
,,Ani sebe?“
,,Dělám mnoho chyb. Nenechám se jimi spoutat.“
Přikývnu.
,,Půjdu s Gridriš.“
To vím.

,,Mně se viklá zub,“ hlásí Gvačara.
Jugháš to ozkouší prstem. ,,Ještě vydrží.“
,,Tak se rozluč,“ pobídnu Gvačaru.
,,Harg, Jugháš-dádâ,“ vrhne se Jughášovi okolo krku. Jugháš otočí hlavu a odplivne si. Pak se zeširoka usměje – třetí řezák pryč. ,,Alespoň nezačne chrastit uprostřed boje.“
,,Přežij, Jugháš-iš.“
,,Vyplním, Igrûn-thrakka.“
Sledujeme, jak se jednotka řadí a vyráží.
Po namáhavém pochodu konečně vytoužené shledání.
Jen polibek je divný. ,,Co máš s ústy?“
,,Ratiště,“ vycení zpola prázdnou dáseň. ,,A dva byly nové.“
Mávnu rukou. ,,Dorostou.“
,,V příštím století.“
Gvačara vykulí oči. ,,To trvá tak dlouho?“
,,Ale ne. Tehdy už ti budou padat podruhé.“

Sedm let okolo Lugbúrzu přibývalo těl. Skřeti, lidé, elfové, jízdní zvířata, tu a tam i orel nebo ent. Těla celistvá, posekaná i části. Všechna je nutné odvézt na pohřebiště.
A předtím, než je naložíme…
Oni už svou zbroj, opaskové spony a nákončí, třmeny, udidla či podkovy nepoužijí, k obraně země ani k útoku na ni. Zato dělníkům a zemědělcům, obraným válečnou potřebou železa, je třeba náčiní vrátit. Těžba nové rudy stále nestačí.
Těla na jeden vůz, veškerý kov na druhý.
Mrtvolného pachu se nezbavím ani v noci, když se přivinu k Jughášovi. Dokud se nepodaří opravit akvadukt, zůstávají lázně zavřené.