DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

Plameny hněvu uhasilo osmé pivo.
K ránu Mejdlo svorně spalo pod stolem a Pepank hlídal.
"Hody hody," výčepní šťouchl do zvířete pomlázkou.
"Velikonoce!" zahulákalo to z hromady pankáčů. "Kurva, potřebuju pomoct!"
Vydali se k Sidolovu obydlí.
"Jde o ségru," vysvětloval zpěvák. "Jmenuje se Chvalimíra. Ale kurva, jestli chcete přežít, říkejte jí Mlátičko."
Brzy dorazili k domku, od kterého vrávoral chlapík se zlámanou pomlázkou a monoklem pod okem.
"Mlátičko," zařval Sidol. "Další odškodnění kurva neplatim!"
Ze dveří s vlnou norského blackmetalu vyvlála černobílá dívenka a vrhla se Sidolovi kolem krku.
"Bráchooo!" vřískla. "Neboj, letos pomlázky jen lámu, nikam jim je nestrkám..."

Hawkeye a BJ seděli v baru. Atmosféra byla spíše ponurá.
,,Někdy si říkám, že válka je prostě jedna velká mlátička," řekl Hawkeye. ,,Kdo uteče, je hrdina. Ostatní jsou zapomenuti pod vlnou jejích ran."
,,Co jsme pak my?" zeptal se BJ.
,,Sešívači a opraváři. Koho mlátička dostane jen napůl, tomu pomůžeme, aby se mohl vrátit a dostat to plnou ranou," řekl Hawkeye. ,,Po chvilce zjistíš, že jediný způsob, jak otevřít pusu bez toho, aniž bys křičel, je vtipkovat o tom."
BJ se smutně usmál. ,,Třeba se někdy dostaneme domů."
,,Není nic, co mi bude chybět," řekl a odmlčel se. ,,Kromě tebe."

"Leonarde, už jsi se díval snad stokrát!"
"Prosím Matko, ještě jednou..."
Malý chlapec se rozeběhl k oknu, aby si znovu prohlédl nové léno svého otce.
"Matko, pojďte se podívat!"
Stará lady si v křesle, unaveně povzdechla: "Už jsem se dívala, synu!"
"Ale tohle jste neviděla matko! Jdou sem podivní kejklíři!"
"Podivní? Z čeho soudíš?" Stará lady se pomalu zvedla a ploužila se za synem.
"Protože si sebou nesou nějakou kládu."
****
Na hradě Leonardova otce zavládla panika, útočníci s beranidlem mířili k bráně a obránců bylo málo...
"Otče?" ptal se Leonard,"Co se stane, až ta mlátička rozbije bránu?"
Otec mlčel...

Pffft, prosvištěla taktovka vzduchem. Flup, luskla o nedbale vytrčené hýždě nejbližší studentky. Její kolega v řadě před ní bleskurychle stiskl svaly tak, jak se patří.
“Nejsme ve vidlákově na vánoční besídce,” pronesla madam zpěvně. pfft, flup, pffft, flup, pleskala zlehka taktovkou do dlaně, zatímco studenti u tyče kmitali do rytmu. “Tohle je elitní zařízení.”
Věděla, že ji studenti tajně nenávidí. Ale na tom nesešlo. Bylo třeba oddělit plevy od zrn, vytřídit skutečné tanečníky mezi nimi. Pokud nutno, vymlátila by z nich poslední kapku potu. Jak říkávala její učitelka - pokud se chcete bavit, běžte do kina. Tohle je balet, ne zábava.

Lev se dostavil do rodiny Kundeliusovy a rozechvěle přednesl žádost o ruku. Budoucí tchán Krunoslav ji blahosklonně přijal. Co mu také zbývalo, nechtěl-li dceru nechat takříkajíc v hanbě.
Scholastika s mámou odešly dokončit oběd a chlapi spolu osaměli.
"Poslyš, Lve", praví Krunoslav, "Scholastika má na dítě nejvyšší čas, ale chtěl jsem, aby to bylo až devět měsíců po svatbě. To neznáš prezervativy?"
"Ty jsem měl ve svém pokoji a byli jsme ve Scholastičině."
"Ani nevíš, že mlátit se má ve stodole a vytřepávat před stodolou? Pravda, dnes už má každý zemědělec mlátičku nebo rovnou kombajn."
A Krunoslav oběma nalil panáky.

Vzduch v salónu byl těžký, plný kouře z doutníků a petrolejových lamp, zápachu nemytých těl, i silných parfémů. Občas cinkla sklenice, sem tam vrzla židle, jinak bylo ticho. Známý, příliš velký klid.
Vchodové lítačky se náhle otevřely a na podlahu padl dlouhý stín. Oči všech zákazníků salónu se upřely na příchozího. Honák Edward, chlap, co byl schopen vztáhnout ruku na krávu, a častěji na svoji ženu, vstoupil dovnitř.
Vzápětí všichni sedící vyskočili a vrhli se buď na příchozího, nebo k východům. Vzduchem se mihla židle, během chvilky následovaná dvěma stoličkami ze zlomené čelisti. Dlouho tušená mlátička v městečku Phoenix začala.

Se stoupající vzdělaností místního obyvatelstva a snižujícím se počtem příslušníků staré generace pomalu míjelo období divokých přestřelek.
Do posledního pistolnického turnaje se přihlásilo pouhých šest hráčů a nakonec se jakýmsi zázrakem do finále probojoval i kovářův syn Rocky.
Po úderu radničních hodin sebevědomě tasil, vystřelil a neomylně minul. Kdyby se jeho soupeři v tu chvíli nezasekl bubínek, skončil by jak řešeto. Takhle pouze marně opakoval pokusy zasáhnout cíl, dokud mu nedošly náboje i nervy.
Zahodil pistoli, rázně dokráčel k soupeři a skolil ho poctivým direktem.
A tak se za bouřlivého smíchu zrodil nový sport.
A já přestal chodit do saloonu.

Crossover pro Danae, která po něm toužila

Z Billyho pokoje se ozýval podivný hluk a údery, prokládané bojovými pokřiky.
„Co to tam provádějí?“ zdvihla paní Kaplanová oči od čtečky, když se ozvala obzvlášť silná rána. Billyho narozeniny probíhaly rok od roku živěji. Pan Kaplan si na chvíli přestal hrát s rozbitým rádiem a zamyslel se.
„No, znáš je. Asi zase hrají nějakou mlátičku...“
Paní Kaplanová uklidněně přikývla a vrátila se ke čtení.
Za zavřenými dveřmi stála Miss Amerika v bojové póze, vraždu v očích. Část týmu se ji snažila držet zpátky, část ji naopak nadšeně povzbuzovala, v závislosti na míře pomstychtivosti. Loki opět nevydržel při Monopolech nepodvádět.

„Proboha Brandy, co se ti stalo? Jsi celá placatá a ty oči! Ha! Žes zase koukala na nějaký diskuzní pořad!“
„Alžběto, to mělo být o ochraně přírody a mě to zajímalo, když jsem taky ta příroda. A když ten člověk řekl: „Příprava generálního plánu byla v průběhu procesu pozastavena z důvodu nečekaných objektivních nejasností“, málem mi vyhasl vnitřní oheň!“
„Chudinko moje malá. Copak nevíš, že zrovna tenhle chlap je doslova supermlátička prázdné slámy? Ten nejspíš neumí bez těch obezliček ani pozdravit.
Pojď, dám ti perníček a půjdeme chrlit oheň na peřeje – dnes se udělá nádherná duha. A bude objektivně jasná!