DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Aby to všici čérti sprali. Célý boží den je jako umučení. Vlídnýho slova od ni neuslyšim.
Ale šak teď vim, že si to zaslóžim. I pan farář tenkrát říkal, že takový manželství je proti Pánubohu. Teďka už vim, že něl pravdu.
A život se mnó dobrý nemá. O grunt sa starat, o děcka. A já jen do hospody chodil, a ju ešče bil, a to ně mrzí ze všeho najvíc. Není tu ščasná, a možná by bylo lepší, kdybych si ju nikdá nevzál.
Ale nejčko bude jinak. Co si bude žádat, to jí neodepřu. Všechno na světě pro ni udělám.

Liam se posadil na lavičku a nechal všechny tašky spadnout na zem. Leandros se k němu po chvíli připojil a podal incubovi pohárek s kávou, sám měl také jeden.
"Káva z McDonaldu? Až tak?" zeptal se András.
Oba sedící si jen povzdechli.
Vzápětí byli zasypáni dalšími taškami.
"Taky si někdy říkáš, že bys byl radši pod drnem?"
"Třeba zrovna teď," ušklíbl se Liam.
Dívky doběhly a tentokrát s nimi byla i Irena.
"Agnes mi psala, našla prý šaty, které musíš vidět," řekla a táhla Andráse pryč.
"Vítej v klubu," křikli za ním Leandros s Liamem a pak se začali smát.

Jsem samotář. Ale nebýval jsem. Jen nevěřím na to, že s někým po boku budu šťastnější. Řešíte pořád dokola kupu hovadin a ani nemáte čas se pořádně nadechnout života.
Vidím to u Martyho. Měl krásnou ženu, dvě roztomilé dcery, spokojené manželství. Stejně ji podváděl. A vymstilo se mu to. Člověk jako on by se neměl ženit. Ubližuje všem okolo sebe. Jen co ho Maggie vzala zpátky, udělal to zase.
Přestal jsem si manželství vážit v momentě, kdy mě opustila žena, protože nám umřela dcerka. Teď by jí bylo deset. A já raději chcípnu, než bych si něčím takovým prošel znovu.

Romeo + Iulie: Slibuii ti lásku, úctu a věrnost w dobrém i zlém dokud nás smrt nerozdělí.
Kněz: Zavazuii vás w manželství ve iménu otce & syna & ducha svatého. (políbí nevěstu, ta políbí ženicha)
konec
„Wille, ten konec, to je opravdu tragédie,“ prohlásil John Danter, nakladatel, a opřel se ve svém křesle.
„Myslíš?“ naklonil se nesmrtelný bard.
„Určitě. Chtělo by to nějaký happyend.“
„Hmm. Happyend,“ začal se Shakespeare škrabat na hlavě, „mohl bych je nechat oba umřít.“
Do místnosti nesrozumitelně dolehl rašploidní hlas Semetriky Danterové, Johnovy ženy. Ten se oklepal a pak prohodil k Shakespearovi: „To by bylo mnohem lepší.“

Aby nebyl Brajgl smutný, že musel dát pryč Slintáčka (ti ozbrojenci ve skafandrech si nedali říct), upletla mu bábina vlněný přehoz. Udělal z něj pelíšek Pepankovi.
"Slinták byl v cajku, chlape," vyprávěl zvířeti, zatímco pečlivě uhlazoval přehoz s nápisem PUKNS NOT DED. "Voni to nechápou."
Pepank vycenil oranžové zuby a začal svůj pelech ohlodávat.
"Ty jo. Ty seš chytrej pes, ty umíš i číst, že."
Kníknutí.
"No přesně. Kua, punk neni mrtvej!" Brajgl se poškrabal na hlavě. "Akorát se voženil. S takovou popovou děvkou z MTV."
Nutriák pohrdavě zafrkal.
"Máš recht," vzdychl bubeník. "To už by fakt byl lepší mrtvej."

Dostalo se mi dobrého vzdělání.
Sloužil jsem v armádě, účastnil se války, neopustil raněného přítele a přežili jsme oba.
Válka mi dala mnoho námětů k přemýšlení.
Přemýšlení mě baví. Přemýšlím rád. Přemýšlím hodně. Učím přemýšlet své žáky.
Co jsem se oženil, mám ale na přemýšlení stále méně času. Moje žena mi sice dala tři syny, ale začíná být nesnesitelná.
Vypukla další válka, která skončila naší porážkou.
Nabídli mi účast v nové vládě, ale nemohu být jedním z tyranů.
Obvinili mě z bezbožnosti, ale obhájil jsem se.
Mám na výběr: vyhnanství nebo smrt.
Žít ve vyhnanství s Xantipou?
Raději volím jed.

Byla by po jeho boku určitě šťastná. Svým zvráceně šíleným způsobem. Jenže teď byla zavřená. S přiopilou služebnou, která ji dokázala přeprat jednou rukou. Doslechla se, co zvažoval. Kdokoliv si mohl myslet, že by to pro všechny bylo nejlepší. Ona ne. Ve svém světě ho stále vlastnila a smrt je nesměla rozdělit.
Tu myšlenku zavrhl po velmi krátké úvaze. Nemohl by ji zabít, i kdyby to za něj mělo udělat vlhké sídlo a nepřátelské klima. Stále byl mužem nepříčetné ženy. Ve své morálce ne, ale zákony byly tvrdé. Útěky k cestování a pokleskům ho vyčerpávaly. Ale smrt by byla zbabělá.

Usually we’re hired to find living people. They sometimes turn up dead. This is the first time we were going after the effects of a dead man, only to discover their owner – a fairly angry guy but definitely alive.
His widow (or not, as the case may be) starts hysterically screeching: “You’ve been presumed dead for years!”
He jumps up, red in the face. “Dying has made my life worth living again!”
“Too bad we can’t citizen-arrest someone for being an utter arsehole,” I mutter to Mithra.
She slugs my shoulder. “Chin up. We’ll help get him for tax evasion.”

Jack obecně považoval za daleko jednodušší umřít, než se oženit. Druhou variantu zvolil celkem třikrát. Jednou z lásky, jednou pro peníze a potřetí, protože byl přesvědčen (právem), že nevěsta je ve skutečnosti černá vdova ze systému Kudlankie. Na méně fatální způsob, jak odradit vdavek chtivé dámy (a pány) ovšem nikdy nepřišel.
Ianto byl vynalézavější. Posadil dotyčného/dotyčnou do zasedačky. Uvařil jí/mu kávu. Mile se usmíval. A pak začal.
„Budu potřebovat, abyste vyplnil/a formulář X18-v3/b, fG-15-21-8, 215-ii-4788523 – ten v sedmi kopiích, prosím. 45a-15/XD8, 151515-qd doplňte prosím potvrzení od obvodního lékaře, že jste člověk. XC-15/542455, MC-45-49-4, pětkrát 15-FL-4785145, S-3-19, 159-SL-159/n, stará dobrá dvaadvacítka…

„Žením syna,“ oznámila u oběda Olina Z. a pochlubila se zdobným svatebním oznámením. Okamžitě se spustila lavina gratulací. Většinou i upřímných, pouze Viktor W. se uculoval. „Musí?“
„Tak, tak. Ale chce,“ usmála se Olina. „A co ty a to tvoje děvče?“ dodala šťastná budoucí babička.
„Uvidíme. Mě ženitba neláká,“ odmávl ji Viktor. „Já jsem rád volný jako pták.“
„Jen aby ti neutekla,“ varovala ho kolegyně.
Viktor pokrčil rameny. „Lepší být mrtvý, než ženatý! Že Danieli?“
„Nejsem si jist,“ odporoval Daniel.
„Snad taky nemyslíš na ženění?!“ divil se Viktor.
„Ne, ale už jsem byl mrtvý. Věř mi, nestojí to za to.“