Thor

Thor se díval na Lokiho, který se rukama držel za okraj mostu, kam ho odhodil náraz. Pod nohama se mu míhal vesmír.
Thor ho chtěl hned vytáhnout nahoru, už k němu šel, když tu ho udeřilo několik výstražných myšlenek.
Jak daleko je schopný ještě zajít? Byl by ho Loki doopravdy schopen zabít? Mohl by ublížit Jane?
Když se na něj tak díval, jak visí přes okraj mostu, napadlo ho, že by ho tentokrát mohl nechat na holičkách.
Jenže sourozenecká láska je silná.
Klekl si a chtěl Lokimu pomoct vyškrábat se nahoru. Když se pro něj ale natáhl, ruka prošla iluzí.

„Loki, teď!“ zakřičí Thor, čímž mi dává signál, abych mu jeho naoko useknutou ruku vrátil zpět. Malekith nám to sežral i s navijákem. Jane a Thor leží v prachu na zemi a jejich životy jsou v mých rukách.
A to je ten moment, kdy to přijde. Myšlenky na mě začnou křičet. Hlasy z hlubin mé hlavy. Našeptávají, rozkazují, co bych měl dělat. Že bych měl Thora zase zradit. A doopravdy se jít podívat na to, jak Asgard shoří. Nemusel bych mu pomáhat. Prostě ho tu nechám umřít.
Zatřesu hlavou.
Na podrazy bude ještě času dost.
A Thorovi ruku přičaruji zpátky.

I přes to všechno, Loki nechtěl, aby Odin umřel. A přece se tak stalo. Rozplynul se a vítr ho zanesl k moři.
Nad hlavou se jemu a Thorovi začala zatahovat obloha.
,,Bratře," pronesl klidně Loki.
Nechtěl s Thorem bojovat, ale záblesk světla a černá mračna naznačovala, že bude muset.
,,To ty jsi tím vinen," zasyčel skrz zuby Thor.
Loki už neměl sílu mu odporovat. Teď teprve se doopravdy Thora bál. Věděl, že kdyby se bratr opravdu snažil, dokázal byl ho zabít.
Začal zhluboka dýchat.
Vypadalo to na boj, dokud se jim za zády neotevřel portál a z něj nevystoupila Hela.

Když někomu zdemolujete dům, zraníte rodinu a jeho samotného skoro zabijete, je celkem přirozené, že vás bude nenávidět.
Proto Loki nechápal.
Odin ho poslala na Midgard, prej aby se podíval co svým útokem způsobil. A tak tu ulicemi bloumal v přestrojení dokud k němu nedoběhla nějaká holka.
,,Jé, vy vypadáte jako Loki! Já jsem jeho největší fanynka, víte? Můžu se s vámi vyfotit, prosím?" Loki ani nestihl nic říct a už měla fotku.
A jak zjistil, nebyla jediná. Snad všechny ženy ho tady měly rády, dokonce s ním psaly něco jako fanfikce?
Byly jich tisíce. Rozhodně dost na novou armádu.

„Věděl jsem, že hoříš nedočkavostí, ale že tvoje hlava bude opravdu vypadat, jako v plamenech-“
„Co jsi to provedl?“ skočil mu do řeči zděšeně Thor.
„Říkal jsi, že chceš na své korunovaci zazářit, vystoupit z davu! Tak jsem ti trochu pomohl,“ řekl Loki, jakoby tím snad doopravdy něco vysvětlil, „trocha oranžových pigmentů ještě nikdy nikoho nezabila.“
Thor se nezmohl na jediné slovo, jeho zrzavé vlasy mu padaly do obličeje.
„Sundej to ze mě dolů!“
„Počkej, až se to vymyje samo.“
„Na to není čas, vypadám jako idiot.“
„Ne, vypadáš jako mrkev.“
Thor na něj nevěřícně koukal.
A Loki se rozesmál.

„Loki? Opravdu by se hodilo, aby jsi hýbnul kostrou!“
Loki se snažil. Asgard byl napaden a kolem nich se začali hromadit nepřátelé. Byly jich mraky a oni se rozhodli pro útěk (v Lokiho slovníku pod pojmem strategický ústup).
Thor se mu snažil získat čas, mlátil kolem sebe kladivem hlava nehlava.
Loki je musel někam přenést, někam hodně daleko. Soustředil se. Napnul všechny svaly, zatnul zuby, cítil, jak vyvolává kouzlo.
Najednou stáli v písku.
„No teda bratře,“ rozhlédl se kolem sebe udiveně Thor. Kolem nich se tyčily obrovské pyramidy a nějaká socha bez nosu, „to je trochu dál, než jsme chtěli.“

Loki nesnášel plesy. Chtěl být sám a daleko ode všech lidí.
Zato Thor sedící vedle něj vypadal, že si to tu užívá. Jak jinak.
„Zdravím princi,“ oslovila Lokiho nějaká žena. Její žabí obličej s krysíma očkama a divně nahnědlou kůží s šupinami se Lokimu příliš nelíbil. Ve vlasech měla listy a větvě, ale kdo ví, třeba to byly ozdoby?
Bohužel u její rasy bylo běžné, aby žena vyzvala muže k tanci. Což se i stalo. Než se stačil Loki vzpamatovat, už ho táhla na parket.
Thor se mu za zády smál.
„Neboj se bratře," zakřičel za ním, „co tě nezabije…“

Místo a čas: nad ránem, moje ložnice.

Údery na dveře. Myslím, že kladivem.
Otevřu, dojem se potvrdí.
Můj nevlastní bratr Thor vpadne dovnitř a s ním i smrad lidské hospody.
Tady zas někdo nasával šnaps v Midgardu.
Thor se culí jako sluníčko a už už mi usíná na podlaze.
Tak to tedy ne.
Nakopnu ho.
“Jestli tu hodláš spát, tak se mazej umejt. Smrdíš jako by tě poblilo stádo trolů.”
Thor se zavrtí, ovšem nezvedá se.
Zkusím to jinak.
“Pokud se umeješ, mám i postel pro hosty.”
Thor zachrápe, hlavu podloženou kladivem.
Pokrčím rameny.
Já to s ním myslel dobře.

Tahle oslava byla katastrofa, pomyslela si Sif.
Zrovna byl u nich na návštěvě národ Elfů.
Fandral si chtěl, jako obvykle, odvést pár dívek do ložnice, čímž je značně rozhořčil, jelikož elfové drží přísný celibát.
Volstagg se přejedl a omylem pozvracel oblečení elfského prince, který šel zrovna kolem.
Hogun byl prostě Hogun, byl tak vážný, že si elfové mysleli, že se jim vysmívá.
Jinými slovy během jedné noci zesměšnili a poštvali proti sobě jeden národ, který jim kvůli tomu málem vyhlásil válku a kde byl jejich budoucí král? Kde byl Thor?
Usnul opilý pod stolem a přikryl se sukní elfské královny.

„Zkus to zopakovat po mě,“ pronese láskyplně Frigga. Zvedne ruce, kolem kterých se objeví zelená mlha a na to z jejích dlaní vylétnou bubliny. Jsou jich mraky, líně se válí ve vzduchu. Velké i malé, je jich plná místnost!
Loki přivře soustředěně oči. Za chvíli i jeho ruce obemkne zelená mlha. Nic z jeho dlaní, ale nevyjde.
Pak se jedna malá bublina připlete Lokimu pod nos a praskne. Loki, který si jí nevšiml kýchne a v tu ránu se mu podaří vyvolat kouzlo.
„To bylo těsně vedle,“ zasměje se Frigga, když oba dva pozorují Lokiho dlaně, ve kterých praská ohňostroj.