Thor

Jeho vina.
Loď se otřásala pod náporem střelby. Rychle nastrkal poslední asgarďany do únikového modulu a zabouchl za nimi poklop.
Ne! To není pravda!
Zadal souřadnice první obyvatelné planety v okolí a vystřelil modul do vesmíru.
Mohl za to Thor. To on ho poslal osvobodit Surtura.
Rychle zkontroloval, jestli už vyletěly i všechny ostatní moduly.
A Heimdall. Neměl vidět, že se Thanos blíží?
Všechny už byly v kosmu.
Loki prostě jen sebral tesseract. Na tom nebylo nic špatného.
Rozeběhl se zpátky do zničené lodi. Za Thorem.
Za nic nemohl.
Hořce se usmál. Jakkoliv byl dobrý lhář, sám sebe oklamat nedokázal.

"Vítejte v Novém Puente Antiguo, prvním místě výskytu Thora na Zemi po několika stoletích! Městečko bylo zdecimováno při nedorozumění s Asgardem, a posléze do posledního detailu zrekonstruováno. V kapesních průvodcích můžete nalézt mapu s popisky a fotografie původního města. Za hodinu se tu sejdeme u autobusu a mezitím se můžete po městě volně projít a porozhlédnout."
"Promiňte, promiňte! Ale co tam dělá tamta pumpa? Na původní mapě ani fotkách není!"
"Při rekonstrukci tu byly problémy s rozvody vody, tak ti co byli hodni si mohli nějakou napumpovat... ale zjevně v zájmu turistů si budeme muset promluvit s managementem stavební společnosti..."

Z jídelny se ozýval bujarý smích.
,,Stačilo trochu zakřičet a už se strachy schovávali," zasmál se.
Loki seděl dál od ostatních a snažil se Thorovo radostnění nevnímat. Bylo to tak ubohé. A všichni ho tak zarytě poslouchali, jako kdyby tvořil legendu.
,,Loki!" vytrhl ho z rozjímání. ,,Proč se k nám nepřipojíš?"
,,Tvé nesmyslné šarvátky mě nezajímají. Jednou se Asgardu akorát tak vymstí a bude to jen tvá vina."
Thor se zasmál. Loki jen obrátil oči v sloup a otočil se k odchodu.
,,Moje vina bude, až se k nám všem obrátíš zády."
,,Možná ano, bratře," zamumlal si Loki a odešel.

„Nebuď bačkora! Nikdo na to nepřijde!“ Thor ho přesvědčoval s rošťáckým šklebem.
Loki měl co dělat aby ho nepraštil. Kolikrát už tohle slyšel?
‚Poběž, dáme Sif do komnaty krysu. Nikdo nezjistí, že jsme to byli my.‘
‚Ále, no ták, vsaď se, že Paměť a Myšlenka by se chtěly líbit – oranžová jim padne, a vony stejně nic nevykrákaj.‘
‚Hele, neboj, je to jen projímadlo a taky nikoho nenapadne, kdo to do tý medoviny přimíchal.‘
A jeho doposud nejoblíbenější: „Podívej, než si všimnou, že jsme pryč, budem z Jotunheimu zpátky.“
Loki rezignovaně bratra následoval. Možná Thorovi jednou dojde, že Všeotec je vševědoucí.

Asgard byl pro Jane Ráj. Asgarďané se na první pohled jevili jako středověká společnost, ale některé věci, které používali, přesahovaly lidskou představivost. Právě teď pozorovala mladou tanečnici v akci jak kolem sebe jakousi hůlkou vytvářela ve vzduchu kruhy barvy olova. Ty se začaly vzájemně prolínat do rytmu hudby a pak vzplály jasným plamenem. Děvče nehořelo, naopak se proplétalo kruhy, které teď vypadaly kapalně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Hudba začala gradovat a dívčiny kruhy zářily stejně silně jako slunce.
Když hudba ustala a znovu olověné kruhy se rozplynuly, sebrala Thorovi měšec a celý ho odevzdala tanečnici.

"Útóóóóók!" křičel Thor a dýkou máchal kolem sebe, víc nebezpečný sobě, než přerostlým pampeliškám, po kterých nepříliš úspěšně se snažil sekat. Vzduchem se vířil žlutý pyl z květin a lepil se všude na blonďatého chlapce.
"Loki! Bratře! Tady jsi! Přidej se! Spolu přemůžeme pampeliškové vojáky!"
"Thore! Matka nás chtěla vidět u oběda. Mám jí říct, že vraždíš v zahradě květiny místo toho aby jsi přišel? Vypadáš jako venkovan, s těma kytkama ve vlasech."
"Bratře, prosím, je to jen hra, ostatní se tak hrají taktéž."
Loki pokrčil rameny, pevněji sevřel knihu a otočil se zpět k hradu. Vždy byl ten vyspělejší.

"Chceš nás zabít? Říkal jsem, abys zlikvidoval ty trolly, ne že máš vyvolat hromobití, co zasype celou jeskyni!" křičel Fandral na Thora a uhybal padajícím balvanům. Když zemětřesení skončilo, zbylo v jeskyni místo sotva pro pět přeživších hrdinů.
"Skvělé, místo hrdinské smrti v boji zemřeme na udušení," pochmurně si postěžoval Loki.
"Nepropadejte malomyslnosti, pomoc už je na cestě," řekl Thor. A opravdu, netrvalo dlouho a na stropě se objevil malý otvor, kterým bylo vidět nebe a jejich zachránce.
"Nerada ruším, pánové, ale pokud jste se už nabažili těch kamenů, tady nahoře zbylo ještě pár skřetů k zpacifikování," usmála se Sif.