Zlámaljelitovi

Jaro vypuklo, teploty stoupaly. Louka lákala ke spočinutí. I Zdirad s Tabitou se při jedné své procházce nechali zlákat a ulehli do trávy na záda. Zadívali se směrem k nebi.
Tu Zdirad spatřil zajímavý mrak a popustil uzdu své fantazii:
"Ten oblak vypadá jako lidská hlava."
"Možná," připustí Tabita.
Záhy se na obloze objevilo letadlo nechávající za sebou dlouhou bílou čáru. A namířilo si to přímo k onomu oblaku.
"Teď ta hlava má roh nebo paroh," zhodnotí Zdirad.
"Žádný roh ani paroh není takto přímočarý," oponuje Tabita.
"Pravdu máš. A mrak se nám rozplývá, už není hlavou. Všechno je pomíjivé."

"Tati, nač ta kytka?" táže se Zdirad.
"Přece pro maminku! Dnes je výročí našeho prvního rande," odvětí Pankrác. Vzápětí dostává otázku na tělo:
"A proč ses vlastně s maminkou seznamoval přes seznamku?"
"Víš, chlapče, kdybych patřil mezi nejlepší tanečníky diska, asi bych vymetal diskotéky a nějakou slečnu si nabrnkl tam. Ovšem dnes bych s ní už pravděpodobně nebyl. K výběru partnera je třeba přistupovat racionálně."
"A co láska a city, tati?"
"Jistě, i ty jsou potřeba. Ale pouze dohromady s racionálnem a tolerancí dávají naději na trvalý svazek. Zkrátka, maminka si tu kytku za svou lásku a toleranci opravdu zaslouží."

Stoje na mostě u soutoku dvou řek, pronáší Zdirad myšlenku téměř filozofickou:
"Základka, na které jsem doteď, je jako ta menší řeka. Avšak brzy budu na škole střední, tedy na té větší řece.
Pankrác spolkne přísloví o přeskakování a říkání hop, nechce malovat čerta na zeď. Věří, že když nevyjde škola první, tak druhá či třetí ano. A rodina bude ušetřena martyria dalších kol přihlášek. Proto jen pronese:
"Ano, a proto si zde povšimni jedné věci. Ta širší řeka má mnohem větší objem vody a mnohem silnější proud. Takže se budeš muset mnohem více snažit, aby tě její proud nespláchl."

"Zdirade, chystej se na čtvrtletní písemku z češtiny, avízovala ji paní učitelka na třídní schůzce," referuje Pankrác.
"Sakra.."
"Nesakruj a připravuj se, ty tu školu dokončíš se ctí a bez průšvihů!"
"A vůbec, já bych chtěl respektující výchovu."
"Respektující může být tehdy, když budou tvé názory rozumné. Aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, ještě na tom gymnasiu nejsi. Takže pokračuj v učení."
Pankrác se odmlčí a po chvíli dodá:
"Zdirade, ty si po tom přijetí, jak všichni doufáme, že úspěšném, asi budeš myslet, že je lejno tvůj strýc. Ale není, hochu, není. Život tě naučí, že není, buď pokorný."

"Ó, jak jsi poetický, Zdirade! Byla by to hezká představa dočkat se od tebe pravého zlata. Uvědomuješ si však, že žena od muže očekává nejenom hmotné statky?"
"Jaké má tedy žena očekávání, Tabito?"
"Očekává rytíře bez bázně a hany..."
"Který jezdí na bílém koni?"
"No, to zrovna nemusí. Zdirade, byl bys ochoten jít pro mě do souboje na pěst? Myslím doslova."
"Toť otázka přímo na tělo."
"A jak mi na ni odpovíš?"
"Nikdy jsem rvačky a souboje nevyhledával. Ale pokud by na to došlo, čest by mi velela z takového boje neutíkat."
"Nu, slovo dělá muže, to zajisté víš, Zdirade."

"Tabito, k tvým dnešním narozeninám ti věnuji tento skromný šperk," praví Zdirad podávaje Tabitě řetízek.
"Jé, ten je krásný! A vypadá, jako by byl z pravého zlata."
"Musím přiznat, že je to zlato jen kočičí."
"Tím myslíš, že je to pro kočku?"
"Ber to tak, že jsi moje kočička. Moje sladká kočička."
"No dobře, to zní něžně."
"To víš, zatím jsem jen chudý student, co student, zatím toliko chudý uchazeč o studium. Ale pěvně věřím, že přijde den, kdy budu moci ženu svého srdce obdarovati zlatem pravým. Prozatím jen ty jsi moje zlato, ach, moje ryzí zlato, moje nejryzejší zlato!"

"Zdirade, jestlipak víš, co je to zde za kotvu? To je památka na návštěvu papeže před několika lety. U té kotvy sloužil mši a poté dali kotvu sem, protože k vodě se nejlépe hodí," poučuje Pankrác.
"Proč mše zrovna u kotvy?" zajímá Zdirada.
"Symbolizuje víru věřících, ukotvuje je na tomto světě."
"A jak mám být ukotven já jako neznaboh?"
"To je otázka takříkajíc na tělo," přiznává Pankrác a přemítá. To si naběhl. Nemůže přece klukovi říct, že má po světě nekontrolovaně poletovat.
"Zdirade," zasahuje Jenovéfa, "prozatím bude úplně stačit, když se ti podaří zakotvit na tom gymnáziu, tak se uč."

"Až po přijímačkách! To je bezkonkurenčně nejčastější fráze posledních dnů," konstatuje Jenovéfa.
Tentokrát Zdirad při procházce okolo přehrady koketoval s myšlenkou přeplavat přehradní jezero. Po chvíli ovšem přichází s další ideou.
"Až budu mít po přijímačkách, uděláme s kamarády velký flám!"
"To jistě můžete. Ovšem pouze nealkoholický!" usměrňuje jej Pankrác.
"No jo..."
"Alkohol určitě není nutná podmínka zábavy. To my, když se sejdeme se spolužáky na slezině po letech, tak někdo si dá sklenku vína, někdo třeba jen kafe, jiný třeba i pár piv, ale nikdo se neztříská jak Dán."
"Takže slyšíš, slavit se dá jen umírněně," doplňuje Pankráce Jenovéfa.

"Zdirade, jako obvykle si uděláš dnes jeden cvičný test. Den, kdy s tebou přijímačkový systém zúčtuje, se nezadržitelně blíží. A dobře víš, jaké davy studiachtivých se na to gymnasium tlačí."
"Jaké gymnasium? Hergot, nepleť toho kluka, tatínku!" zareaguje Jenovéfa.
"Pravdu má maminka. Zásadně všude piš a vyslovuj gymnázium. Gymnasium je výraz pouze slangový. Pro mě od doby, kdy mi moji rodiče vyplnili přihlášku na gymnasium, nového pravopisu nedbajíce."
"To už dnes nehrozí," konstatuje Zdirad.
"Pravda, online systém vyhodí přesný název školy," odvětí Pankrác. "Ale, že je konkurence těžká, to platí dnes stejně jako tehdy. Tak tedy s chutí do práce!"

"Zdirade, co to máš na krku za bizarnost?" táže se Pankrác spatřiv na synově krku řetěz uzamčený visacím zámečkem.
"To je známka punku!" praví významně Zdirad.
"Punku? A proti čemu protestuješ?"
"Proti všemu a všem."
"To je houby odpověď."
Pankrác je rád, že syn své punkové sklony nedemonstruje třeba čírem, ale cítí potřebu něco výchovného sdělit.
"Už tě v tom viděla Tabita?"
"Ještě ne."
"Tak se jí tak ani neukazuj, nazvala by tě přinejlepším tatrmanem."
"Jsi si tím jist?"
"Naprosto. A už vůbec se v tom nezjevuj před jejími rodiči, to by bylo tvé renomé solidního mladého muže v čudu."