DMD č. 3. pro 3. 4. 2012. Téma: Kam se poděl hrdina?

Tak nám příběh začíná,
ale kde je hrdina?
Ve špízi je – jak by ne!
Vždyť on nám tam nakyne!
Pacholek se cpe už zase
v rukou drží celý prase.
Sněd' už kachnu, kuře, husu,
vajíček měl tucet kusů!
Teď se krmí tučnou kýtou,
on snad trpí obezitou?
Vyhraje on válku sám -
alkoholem udolán?
Musíme s ním něco počít,
vždyť musíme zítra točit
film o švarném Harry Potteru,
ne o tlustém, mlsném lotru!
Půjde běhat kolem hradu,
my mu dáme tuhle zradu!
K tomu ještě přísnou dietu...
Konec dobrý bude tu!
A v ovzduší budou poletovat maličcí
chundelatí roztomilí, bílí králíčci.

Dovolte mi říci několik slov k Mistrově vědecko-fantastické próze Josef Pišťák 7K. Na této povídce je pozoruhodné především to, že v ní o titulní postavě není ani zmínka. Vzniká tedy otázka: Kam se poděl hrdina?
Zlé jazyky tvrdí, že zmizení hlavní postavy je ve skutečnosti pointa příběhu, který by jinak zůstal bez zápletky.
Rakouský cimrmanolog Fluss se domnívá, že povídka je ve skutečnosti bezejmenná. Cimrman si prý jen, tak říkajíc na okraj, poznamenal jméno svého věřitele a výši dlužné částky.
Kolega Weigel naproti tomu rozvinul doslova revoluční teorii, podle které jde o důmyslně šifrovanou zprávu. Tímto předávám slovo doktoru Weigelovi.

„Arwen umiera. Ako moc Mordoru narastá, jej život zaniká. Musíš ísť za tými, ktorí sú mŕtvi. Odhoď už hraničiara a staň sa tým, kým si sa narodil! Toto je Andúril, Plameň západu, skutý z úlomkov Narsilu...“
------
„Aragorn, už sú to tri dni... už by si mal ísť!“
------
„Si kráľ... len ty môžeš zachrániť Minas Tirith a Arwen!“
------
„Tak sa už konečne postav!“
------
„Trčíš tu už týždeň!“
------
„Máš byť predsa hrdinom! Videl som to!“
------
„Všetci sa po tebe zháňajú!“
„Veď dobre, dobre. Hneď pôjdem. Len si ešte pozbieram úrodu, predám ju a nakúpim nové semienka. Spočítam sliepky, pozbieram vajíčka...“
„Prekliaty Farmville!“

Charles se spokojeně uculil. Slíbil Erikovi, že mu nebude číst myšlenky, ale při pohledu na něj svých schopností vůbec využívat nemusel. Užíval si ty kradmé pohledy, rychle odvrácený zrak, i věčně bušící srdce.
Teď jim oběma bila o sto šest.
Erikovi se třásla ruka ještě o značnou chvíli později, když si do postele přitáhli šachy.
„Eriku, řekni to,“ zašeptal Charles, když střelcem ohrožoval krále. Erik pozoroval černá a bílá pole. Mlčel.
„Ale, ale, ve dne hrdina a v noci? Kam se poděl ten muž, kterého obdivuji?“
Erik si povzdechl.
„Máš pravdu, je něco, co ti chci říct. Charlesi? Šach mat.“

varování: pre-slash in progress, trochu volnější spojitost s tématem
Chtěl jsem být hrdinou. Ukázat, jak jsem silný, statečný.
Musel jsem. Jinde jsem moc příležitostí neměl. Jen jsem třídil poštu a vařil kafe.
On se po mně nikdy ani nepodíval.
Takže jsem tam šel. S ním.
To byla chyba.
Přinutili mě -
- byla tam špína. Smrad. A to.
Ztrapnil jsem se kolosálně. A on to viděl.
Pak to skončilo. Utekl jsem.
Když jsem druhý den přišel, chtěl jsem být neviditelný.
Otočil se.
‚Kam ses to včera poděl, hrdino?‘ usmál se a dotkl se mé ruky.
V tu chvíli mi došlo, že přihlásit se do soutěže Pevnost Boyard nebyl tak špatný nápad.

Vyhlédl z okna pokoje a zadíval se na rozkvetlou mandloň. Bylo jaro; květy stromu byly zářivě bílé a kontrastně vystupovaly na azurové obloze.
Nanesl na paletu bílou barvu z tuby a velké množství jí nabral štětcem. Maloval stromu jeden kvítek za druhým, jednotlivé plátky odlišoval tenkou černou konturou.
Vzpomněl si na slunné Arles. Na Gauguina. Obdivoval ho a chtěl, aby spolu bok po boku malovali v pléneru. Ale jednoho dne se Gauguin sebral a odjel zpátky do Paříže. Vincent přišel o svého hrdinu a musel malovat sám. Bezděky se dotkl obvazu na svém levém uchu.
A pak klidně maloval dál.
___
Poznámka: Pokud vás to zajímá, můžete si Van Goghův obraz, kterým jsem se inspirovala, prohlédnout zde: http://www.vangoghmuseum.nl/vgm/index.jsp?page=3128&lang=en

Jean Sandherrm, odporný Nosferatu, pohlédl již poněkolikáté na své platinové kapesní hodinky a nervózně přešlápl na místě. Byl schovaný za oponou společně s pařížským Princem a sál byl plný vyjících vlkodlaků.
„Kde ještě vězí?“ postěžoval si šeptem a opět zkontroloval svůj chronometr. Francois Villon, nejrespektovanější upír ve Francii, si podvědomě upravil perfektní kravatu.
„Vždyť ho znáš. Jsou jen dvě možnosti, proč tu ještě není. Buď uhranul sám sebe v zrcadle, nebo má špatně vyžehlené kalhoty.“
„Ale ti dlaci ho mají slíbeného. Jestli nepřijde, bude to pohroma.“
„Neboj. Ještě nikdy nezmeškal jediný svůj koncert. A i kdyby… je to přeci Elvis.“

Trochu se zamračila a založila si ruce v bok. Na okamžik vypadala její tvář jako vytesaná z kamene. Začínala mít starost. Už zkontrolovala půdu, ložnice v prvním patře, kuchyň, umývárnu a obývací pokoj. Nikde nic. Prošla halou a vyšla z domu. Slunce jí zasvítilo do očí a ona si je zakryla rukou. Sešla po schodech a nahlédla do prostoru pod nimi. Nic. Obešla dům, prohledala prostor mezi ozdobnými keři. Nic. Její pohled padl na pootevřené dveře zahradního altánku, odkud právě s prskáním vyběhla jejich kočka. Zamířila tam. Otevřela dveře a usmála se na svého synka. „Tady je můj malý hrdina.“

Pozn. Možná vize snad blízké herní budoucnosti... malinko depresivní, ale pro jednou mi snad bude odpuštěno. A za název se na mě nezlobte, jedná se o přímou citaci jednoho literárního díla ;)
Bylo po všem. Selen, samozvaná Královna noci, už nikoho ohrožovat ani pít krev nebude. Konečně.
V americkém filmu by teď došlo na výbuch juchání a poplácávání se po lopatkách. Zvítězili. Úkol splněn. Nikdo z týmu nezemřel.
Irena se nedokázala radovat, cítila jen smrtelnou únavu. Draze vykoupené vítězství. Potem, krví, nervy, časem. A pokud po sobě dobře nezametou stopy, mohlo by rozdmychat něco ještě horšího.
Kam se poděl hrdina, který zabil zlosyna, plácnul si s družinou a s pocitem dobře odvedené práce odjel vstříc zapadajícímu slunci? Možná bylo dobře, že to nevěděla, protože v téhle chvíli by mu nejradši rozbila čenich.

Josef Gabčík se rozhodl neskočit. Mojžíš nikdy neopustil Jetrovu ves. Gladys Aylwardová nevstoupila na palubu. Přemysl Pitter se nechtěl dostat do problémů. William Wilberforce nechal lodi plout. Božena Jehličková si řekla, že to nemá zapotřebí. Rudolf Vrba naběhl na nabité dráty. Natalie Gorbaněvská nedošla na Rudé náměstí. Corrie Ten Boom pokrčila rameny. David se otočil a vrátil se k otci. Dietrich Bonhoeffer zůstal v New Yorku. Ester si čtrnáctého adaru zacpala uši. Anně Honzákové to nestálo za to. Nicholas Winton odjel domů sám. Ježíš se ve čtvrtek večer vytratil zpět do Nazareta.
Hrdinství tkví v rozhodnutí. Každé rozhodnutí mění svět.