Kapitola 7 Rozhovor v hale

Zastavila jsem se na ochozu nad halou s rukou na zábradlí. V hloubce pod sebou jsem zaslechla hlasy. Jeden patřil mému ctihodnému manželu, druhý služtičce, kterou včera přijal. Opatrně jsem se vyklonila přes zábradlí, neměla jsem zájem, aby si mne všimli. Rochester stál zřejmě na schodišti mimo můj zorný úhel, což zároveň znamenalo, že i já jsem před jeho pohledem v bezpečí. O to lepší výhled jsem ale měla na děvče, které pánova slova doslova hltalo s otevřenou pusou.

"Mám k té dámě jisté... závazky," říkal právě Rochester a já si živě představila, jak se při tom ušklíbl koutkem úst.

To bych řekla, že má závazky! Co víc by ještě měl být závazek, když ne sňatek před Bohem a všemi Evropany ze Spanish town. Ale Rochesterovi se podařilo vyslovit to slovo takovým tónem, že to znělo skoro pokoutně. Jako bych byla nějaká jeho bývalá milenka nebo splátka čestného dluhu.

Husička se zachichotala a Rochester ztišil hlas do důvěrného šepotu:
"Slíbil jsem, že se o ní postarám. Nemá to, chudák, v hlavě úplně v pořádku."

Sevřela jsem zábradlí tak silně, až mě zabolely klouby na prstech. Měl pravdu, byla jsem šílená. Rozhodně jsem byla šílená, když jsem si ho vzala za manžela! Bože můj, stydím se, že mi kdy lichotila představa být manželkou anglického gentlemana, a když si vzpomenu, jak vášnivě jsem se do něj zamilovala během líbánek, zatoužím po milosrdenství laudana.

Služtička měla oči navrch hlavy, ještě kousek, vypadly by jí z důlků. Zahnala jsem představu očních koulí kutálejících se s rámusem dolů po schodech jako veliké skleněnky.

"Mohu se spolehnout na tvoji diskrétnost, že?"
Po takové informaci? Těžko. Nespoléhala bych se na její diskrétnost ani v případě pořádné diškrece. Jenomže s tím nejspíš Rochester počítal.