Kolik bot je příliš mnoho bot?

Fandom: 
Rok: 
Rok 2 011

Veselé Vánočky a šťastný nový hroch, Avevo!

hluboce filosofická povídka na hluboce filosofické téma

"No tak to teda nevím proč," pomyslelo si otráveně a vyplivlo jehlový podpatek. Trefilo se do kotníku postaršího muže. Ten se otočil a dívku, na niž mu v té chvíli padl pohled, požádal o ruku. Servírka hospody U Lidožrouta se na něj usmála a odspěchala do kuchyně.
Cítilo se poněkud dotčeně. Bylo pod jídelním stolem a nepříjemně si připomínalo mladá léta, kdy občas nechtěně probudilo zájem i nějakého psa. Ještě týdny mu vždycky trvalo, než vykašlalo všechny chlupy. V průběhu času se samozřejmě i na psy aplikoval vývoj, ale bohužel si místo inteligence pořídili trvalou, která měla odpornou pachuť. Nevědělo proč, ale v době, kdy velmi vážně zvažovalo odchod, psi najednou vymizeli. Nějaký čas nad tím přemýšlelo, ale bylo si čím dál jistější, že to nebyla jeho vina. Tedy - jen jeho.
Vyplivlo další podpatek a pokoušelo se tentokrát lépe mířit. Zasáhlo podlahu a bylo stále otrávenější, jak do něj ze stolu někdo srazil misku s cyankáli. O chvilku později už vedle podpatku doskočily tenisky. Ukázalo se, že v nich někdo byl, tak ho sežralo i s teniskami. Stihlo to právě včas - servírka neměla ráda, když jí hosté mizeli před zaplacením, a vždycky, když na to přišla, obula si okované boty a pěkně si na něj došlápla.
Ucítilo v sobě prapodivné pohyby. Osoba v teniskách se zula a pokoušela se vyšplhat ven po tkaničkách. Znechuceně se zatřáslo, což mělo za následek, že osoba začala šplhat na opačnou stranu.
Vyplivlo tenisky. Dámské.

Šplhala dál, až najednou zjistila, že je bosa na višni. Tak ji to překvapilo, že spadla do vysokého rákosí, jen to zašustilo. Když se sbírala a skládala dohromady, zjistila, že jí chybí několik okrajových kousků, takže od té doby chodila poněkud okousaná. A bosá. Občas před ni z ničeho nic spadly nějaké boty, ale obvykle jí byly malé, tak je házela zase zpátky.
Jednoho dne něco zahlédla. Vypadalo to jako něčí zahrada. Pomalu se blížila k záhonu s hyacinty. Něco na něm bylo. Většinou hyacinty. Při bližším ohledání se však zjistilo, že objekt uprostřed není ani zdaleka hyacintem. Byl to zahradník.

Měl lehce nazelenalou barvu a na hlavě upevněnou botu. Její. Neslušela mu a dodávala mu výraz rozpačité kapusty hrající v dechovém kvintetu. Bohužel měl zahradník tik v oku, který mu neustále vypadával z rytmu. Natolik ho to uváděl do rozpaků, že se vždy, když okopával kapusty, ukrýval za diviznou velkokvětou.
Šla se tedy projít po zahradě. Mezi hexagonálně rozvrženými záhonky se půvabně vyjímaly misky se smetanou, mezi kterými si slimáci postavili pětiproudou dálnici. Neopatrně do ní vstoupila a jeden slimák, očividně nedodržující maximální povolenou rychlost, jí přejel nohu. Rozhodla se proto vstoupit opatrně a zaplatila mýtné. I tady byla znát pečlivá ruka zahradníkova, která podél dálnice s láskou vysázela stopaře. Otřela si přejetou nohu do ručníku.
Pokračovala dál a svět kolem ní velmi vkusně zezelenal. Rozhlédla se kolem sebe a užasla. Nemohla se ubránit další myšlence na zahradníka a na jeho výraz, když konečně pochopila, kde se inspiroval. Fascinoval ji jeho střízlivý přístup ke kapustě. Proto ji velmi udivilo, když o chvíli později objevila slona skrytého v jahodí.
Ten zvedl chobot a rozzuřeně zatroubil do červeného kapesníku s bílými tečkami, kdo ví, kde ho asi sebral. Patrně tím vyvolal hněv boží, neboť se země rozevřela a pohltila slona i návštěvnici.

Náhle začala z příkopu v pravidelných intervalech vylétávat hlína. Když už byl pahorek dostatečně velký, vyletěl i rýč a za okamžik se z něj vyplazila postava obsypaná jahodami, která zamířila do zahradníkova domku.
Přibližně o dvě hodiny později se znovu otevřely dveře domku a táž postava, tentokrát ovšem místo jahodami obložená zahradnickým náčiním, jala se okopávat kapustu.
Slunce se pomalu sklánělo k obzoru. Nad obzorem byly slabě vidět padající boty. Zahradník se narovnal, odsunul diviznu, aby na ně viděl, a zavřel oči, aby si něco přál. Vtom zcela nečekaně přiletěla dámská teniska, dopadla zahradníkovi na hlavu a pevně se k ní přišněrovala uvolněnými tkaničkami. Chvíli přemýšlel, jestli se mu tím náhodou nesplnilo jeho přání, načež na ni zlostně vyplázl jazyk.
Bota mu to přidrzle vrátila.
Když se ji zahradník pokusil sundat, v hlavě, kterou si při tom málem utrhl, se mu objevilo hrozné zjištění: bota mu nebyla! "Ach, boto, tlačíš mne krutě, což nic tě neobměkčí?" Hořce zaplakal.

Slon si dal další jahodu a zaposlouchal se do zvuku stromů padajících v opuštěném lese.

Práce na zahradě bylo hodně, takže ani nepočítal, jak míjí dny. Navázal důvěrný vztah s jednou frivolní diviznou, ale celé to skončilo, když se mu do cesty připletla jakási ženská. Sice spolu ještě nějakou chvíli zůstali, ale už to nebylo totéž...

Slunce zapadlo a zahradníkův pohled potemněl. Přímo před ním stála druhá teniska a příšerně se na něj šklebila. Snad měla pocit, že jako rozhledna postrádá určitých nezbytných kvalit, jisto však bylo, že její boční neonové proužky odrážely tmu přímo výhružně. Vzal nohy na ramena (v rámci hygieny bosé) a dal se na útěk.
Zrychloval ze všech sil, aby unikl zlověstnému dup dup ozývajícímu se za ním. Běžel tak energicky, že fotony ukryté pod listím podél cestičky obdivně vystrkovaly čumáčky a povzbudivě mu držely palce, které si tam odložil.
Nestačilo to. Dupání neustávalo, ba naopak se zdálo čím dál tím blíž. Zrychlil tak, že zezadu viděl sám sebe předevčírem. Slušelo mu to. Se zalíbením si prohlížel své vypracované plány na rozšíření zahrady.
Potom to udělalo splesk a spadl do toho pes s překvapeným výrazem.
Nějakou dobu to teď bude pozorovat svět vypadlou dírou po suku v desce nahrubo opracovaného stolu. Nu což. Aspoň si trošku odpočine. Stejně má bolavé nožičky.

A šlus.

Komentáře (archiv): 

Čt, 2011-12-29 14:22 — Danae
To je haluz! Už aby ti

To je haluz! Už aby ti králové dorazili!

So, 2012-01-07 16:56 — Salome
Už jsou tu :)

Už jsou tu :)

St, 2011-12-28 21:16 — Keneu
*oči navrch hlavy*

páni, nestačím zírat
a co to papáš za bonbonky, Salome? 8+)
*těší se na Tři krále i na zahradníka*
tak mě napadá, není zahradník král Miroslav?

So, 2012-01-07 16:54 — Salome
Kdepak, není. Jediné, čím mě

Kdepak, není.
Jediné, čím mě krmí, jsou pilulky ze sušených žab. Občas z toho mívám záchvaty vnímání reality, ale to vždycky rychle přejde...

Ne, 2011-12-25 16:15 — Aveva
Jéé! To je nádherně

Jéé!
To je nádherně úchylné!
Děkuju Salome, budu se moc těšit na zbytek :o)
A musím ti přiznat, že vládneš jasnovidnými schopnostmi, fakt se chci jít mezi svátkama podívat do ZOO na nového hrocha! ;o)

So, 2012-01-07 16:55 — Salome
Tak to mě těší, že se těšíš

Tak to mě těší, že se těšíš :)
Co hroch?

Ne, 2011-12-25 15:06 — Ebženka
Fíha, tak to má potenciál!

Fíha, tak to má potenciál!

So, 2012-01-07 16:55 — Salome
Potenciál, gravitaci,

Potenciál, gravitaci, magnetickou indukci i spoustu dalších veličin, jojo :)

-A A +A