Předchozí: Průlom
První: Úřední záležitosti
"Pamatuješ si mě?" zeptá se Tichavský.
"Nevím." Mám mizernou paměť na lidi.
„Nemůžeš. Ještě ne. Možná už nikdy. Dochází čas. Mám kulku v hlavě.“
„Cože?“ vylítnu. Diviš odskočí. Dotknu se Tichavského spánku, abych mohla proskenovat tkáně.
„Nesahej-“
Pozdě.
Vlna bolesti mi prosviští tělem.
„Omlouvám se,“ řekne Tichavský. Jemně odtlačí moji ruku. „Nic mi není. Vypadá to horší, než to je. Jsi v pořádku?“
„Já?“
„Použil jsem tě jako kotvu.“
„Kotvu?“
„Co je kotva?"
„Minulost vidíš, budoucnost ovlivňuješ. Na cokoli jiného není člověk uzpůsobený. Nesmím zajít moc daleko.“
„Máš štěstí,“ doplní Diviš. „Kdykoli se ukotví skrze mě, vyzvracím se z podoby.“
Další: Na zemi
To je náročný.co kdyby na něj
Aries
To je náročný.co kdyby na něj nikdo nesahnul?
Strávil by nějaký ten čas
neviathiel
Strávil by nějaký ten čas někde zkroucený na podlaze. Jako při špatném tripu
To jsem si myslela
Aries
To jsem si myslela
Tochu to urychlil a o marast
neviathiel
Tochu to urychlil a o marast se spravedlivě podělil :)
Na druhý čtení už jsem se
Apatyka
Na druhý čtení už jsem se chytla. Brr tohleto
Neboj, bude hůř :)
neviathiel
Neboj, bude hůř :)