Navazuje na Oh where, oh where can my baby be? Což je taky první verš písničky, která tenhle příběh provázela celým dubnem. Byla u vzniku skoro každého drabblu, a tak má své místo i tady. Jestli chcete, pusťte si ji k tomu: ♪♫♪
leden 1919
Svět už se zase smrskl na pár svršků a trochu nádobí. Lezavý chlad se plíží rozstřílenými okny hostince, sláma nehřeje. Rinka se v příliš velkém kabátě choulí, jako by se chtěla propadnout dovnitř. I hory jsou zraněné jizvami zákopů a pevností: jen jezero je pořád stejné, z tyrkysového ledu přecházejí oči. Kousek od něj tři obvodové zdi a v sutinách hmoždíř po babičce. Tehdy poprvé vidí dědu plakat.
Večerním hostincem voní čerstvá káva, Ernesto všechny zve a zase se směje. Trochu křivě. Giulio zavírá oči. Oblázek v kapse tíží a hřeje.
Brzy přijde čas začít znova. Brzy. Jen se nadechnout.
A jsme na konci. Jeden malý informativní bonus si možná neodpustím (pořád mi chybí jedno téma), ale ten už nebude tak úplně součástí příběhu. Moc děkuju vám všem, kdo jste si našli čas a četli a komentovali. Nebylo to někdy lehký psaní, a nejspíš ani čtení. Přesto mě to strašně bavilo a těšila jsem se na každý další téma. Nemám ani zdaleka pocit, že bych řekla všechno, ale zatím nevím, jestli víc říkat chci. Jestli by to moc nebolelo. Uvidíme za rok, za dva... za tři :-) kdoví.
Díky za krásnej duben.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (1)
Bylo to uhrančivý a krásný i…
Zuzka
Bylo to uhrančivý a krásný i bolavý. Díky tobě, žes nám ten příběh přinesla.