48. Duchařina - Je to tady

Lída s Vářou byli v klubu v Zámostí.
Vářa byl dost rozhozenej. „Ty vole Honzo, jen jsem se šel kouknout, že tu ve čtvrtky bejvá plno. No a zrovna volaj záchranku. No a ten zmatenej doktor si myslí, že to je infarkt. U dvacetiletýho pařmena, vole! Snažil jsem mu říct, že to je kravina, ale nevnímal mě. Tak jsem volal Lídu, že to zvládne líp.“
Lída vypadala taky dost znepokojeně. „On to asi je infarkt, ale v důsledku předávkování, asi amfetaminama, řekla bych. Momentálně to asi na postupu nic nemění a na přijmu to zkusim zařídit, tam ty lidi znám, to půjde líp. Letim.“ Konec věty už jen houkla a zmizela zpátky do nemocnice.
Než jsme s Vářou dokecali, zkolabovali další dva.

Co teď?
Fakt mě nic nenapadalo. Zasoustředil jsem se na Vacka. Sice nemám žádnej plán, ale Vacek je jedinej, kdo může dát věci do pohybu. Seděl doma v kuchyni, asi zrovna domluvil s Ferdou. Už to se pomalu chystal jít spát, když mu pinkla hláška v mobilu. Unaveně to otevřel a nadskočil. Asi si nechal si posílat hlášky jakejchkoliv událostí v klubu v Zámostí, fakt není hloupej. Tak na něj teď vypadla zpráva o opakovaném volání záchranky.
Zvedl telefon a zavolal přímo Ferdovi.
„Kapitáne,“ vypadalo to jako smluvené heslo, když spolu mluvili Karlovým telefonem, tak si tykali, „potřeboval bych akutně něco zařídit. Je nějaký problém v klubu Zámost!, asi předávkování, vezměte si k ruce někoho z oddělení a dojděte sebrat Lízlera.“ Doplnil velmi stručně všechny podstatné informace o tom, kde by ho mohli najít, jako kdyby Ferda neznal souvislosti.
„Vytáhnu si k tomu Jindráka,“ řekl Ferda s polootazníkem na konci. Vzít si na práci pro Vacka Krízlova oblíbence byl trochu risk. Ale Ruda už měl svý roky.
„Souhlas. Lízler má dobrou fyzičku a Javůrka už taky propustili. Vzhledem k tomu, že většina lidí bude na výjezdu do toho Zámostí, tak s další pomocí počítat nemůžeme. Buďte opatrní.“
Vacek šel dát pusu manželce, že asi do rána nedorazí, dooblékl se a začal organizovat výjezd do Hradce.

Vrátil jsem se za Ferdou. Nejdřív se domluvil s Jindrákem, pak řešil, co s Evou. Karel se nabídl, že jí odveze k Ferdovi-dědovi. Eva nadšená nebyla, ale přece jen už byla trochu klidnější, tak to nakonec vzala.
Za chvíli Ferda s Jindrákem parkovali trochu stranou od překladiště. Sedl jsem si na Vářův oblíbený jasan.
„Jsou tu obě auta, co s nima Lízler jezdí, tak snad tu bude,“ obhlížel Ferda terén.
Za zády se mi objevil Vářa, a hned to komentoval, „Auto tu má, ale bydlí o ulici vedle a momentálně chrápe, teda aspoň chrápal, když jsem ho naposledy kontroloval.“ Odlítnul to znovu zkontrolovat.
Jindrák se zeptal Ferdy: „Hele, to ti volal přímo Vacek?“
„Jo.“
„Ví o tom šéf?“
„No, Vacek to na mě vysypal takovým fofrem, že jsem se ani nezeptal. Hele, spěchá to a spolupráci maj přece domluvenou dlouho.“
Jindrák se zarazil, „jestli to šéf neví, tak to bude průser!“
Ferda se po něm trochu netrpělivě otočil: „Jestli to chápu správně, tak máme momentálně hlavně velkej drogovej průser. A když Vacek ví, že to jde přes Lízlera, tak je snad jedno, kdo ho sebere, hlavně to musí bejt fakt rychle, než Lízler zjistí, že se něco děje.“
Na to Jindrák neřekl nic, ale moc spokojeně nevypadal.
„Hele, maximálně zas na sebe budou šéf s Vackem řvát, kdo že tu velí. Tak se na to vykašli, jo?“
Jindrák kývl.
„Vchod je jen jeden a je to vlevo dole pod schodama, půjdem potichu, snad ho překvapíme.“
Vedle mne se zpátky objevil Vářa. „Lízler furt chrápe, bude tam jen Javůrek.“
Ferda s Jindrákem potichu došli až do sklepních prostor. Občas bylo slyšet jeden povykující hlas a bylo cítit kouř z trávy.
„Asi čumí na fotbal,“ okomentoval to tiše Jindrák.
Dveře do hlavního skladu nebyly zamčené. Vevnitř seděl zády ke dveřím Javůrek se sluchátkama na uších a byl plně zaujat hrou na mobilu.
Další děj byl jak z grotesky. Ruka zákona (Jindrákova) přistála Javůrkovi na rameni. Ten zařval, leknutím upustil mobil, kterej se rozložil na betonový podlaze. Javůrek (v tu chvíli už v klepetech) začal nadávat, že mu ten krásnej novej mobil budou muset zaplatit.
Ferda sebral mobil a zjistil, že funguje, jen upadlo kus zadní krytky. Koukal do kontaktů, evidentě vymejšlel, jak dostat Lízlera. Vytočil Lízlerovo číslo. Mrkl jsem na Vářu. Javůrek ho znal, to bude určitě fungovat líp. Vářovi to došlo okamžitě. Naběhnul na Javůrka: „Zase jsi sebral nějaký hulení! Počkej až na to přijde šéf!“
Účinek na Javůrka byl dokonalej, rozblekotal se: „Dyť to bylo jenom trochu trávy! To přece nepráskneš! Já nechci mít průšvih!“
Ferda klepl mobilem o stůl. Displej zčernal, asi se rozpojil nějakej kontakt. Javůrek se vzpamatoval a zmateně se koukal kolem sebe.
Ferda kouknul na Jindráka: „Jaks to udělal? Já mu původně chtěl dupnout na nohu, aby zařval.“
„Já jsem nic neudělal,“ řekli unisono Javůrek s Jindrákem.
Ferda zakroutil nechápavě hlavou. „Hele, zůstaň tu s Javůrkem, trochu ho zabav.“ Kývl ke dveřím.
Ferda zhasnul na chodbě a postavil se za domovní dveře. Nad vchodem byla pouliční lampa, Lízler uvnitř ve tmě neuvidí vůbec nic. Fakt jsem si říkal, že v tomhle je Ferda machr.
Vyšlo to na první dobrou. Lízler dobíhal k domu, slyšel hlasy ze zdola, tak jen ve dveřích bez rozmyslu natáhl ruku po vypínači. Ferda ho drapl a ve vteřině cvakly želízka.
I celé načasování akce vyšlo dokonale. Ještě než oba výtečníky dostali do aut, tak Lízlerovi začal vyzvánět telefon, když to nevzal, tak po krátké odmlce znovu, stále dokola. Evidentě někdo dával vědět, že začala šťára v Zámostí.
Nechal jsem Vářu hlídat skladiště a oběhnul zjistit situaci jinde.

Lída hlásila šest příjmů, ten první s infarktem nebyl v dobrým stavu, další holka měla extrémně vysokej krevní tlak, ostatní byli spíš jen s mírnějšími známkami intoxikace. Podle lidí ze záchranky prej vezli nějaký lehčí případy i do Pardubic.

Tak jsem šel ještě zkontrolovat Evu. Na stole bylo kakao asi trochu ochucené z čerstvě načaté lahve whisky, co stála spolu s miskou sušenek vedle. Eva s Ferdou-dědou hráli prší. Děda evidentně vyhrával. „Tak jsem si myslela, že když nebudeme hrát šachy, že mám aspoň nějakou šanci, ale je mi to houby platný.“ Bylo vidět, že největší šok už z ní spadnul, to jsem byl rád. Tak na téhle frontě bude snad klid.

Tak teď bych měl posbírat odvahu a kouknout se za Krízlem.