28. Duchařina - Další změna plánu?

Rozloučil jsem se s Bibinkou a vydal se za Simonou. Pomalu šla domů, vypadala tak o deset let starší.

Přivítal ji Macháň: „Kde seš? Nemůžu se ti dovolat. To sis nevzala ani mobil?“

„Promiň, začala mě bolet hlava, tak jsem si myslela, že to chce trochu čerstvýho vzduchu, ale je to jen horší. Jdu si lehnout.“

„Počkej!“ Macháň vypadal jak pejsek natěšenej na podrbání. „Sehnal jsem novýho dodavatele!“

Simona si sedla na botník.
„Tak si pojď aspoň sednout do obyváku, je tam Vávra, ať to nemusim vykládat dvakrát.“

Simona pokývala hlavou a začala se přesunovat. Přesunul jsem se taky a usadil se na lustru. Vávra si zrovna nalejval pití. „Ahoj, chceš taky něco?“ zeptal se.

„Ahoj, jen vodu, budu si brát nějaký prášky na bolest hlavy,“ řekla Simona a usadila se do křesla. „Tak povídejte.“

Macháně nebylo třeba pobízet. „Ozval se mi ten původní dodavatel z Ostravy, že se jim podařilo sehnat dočasně dodávky z Polska a jestli bychom o to měli taky zájem. Tak jsem řekl, že jo. Takže zejtra jedu do Krakova dohodnout detaily.“

„Tak to je fajn, že se to hnulo,“ řekl Vávra. „Blbý je jen to, že vědí, že jsme na suchu a že budeme ochotný platit skoro cokoliv.“

Macháň začal polemizovat o částce, kterou si můžou a nemůžou dovolit.
Simona držela v ruce sklenici a zírala do prázdna. Evidentně neposlouchala. Vzpomněl jsem si na Bibinku, že když je někdo na něco plně soustředěn, že se dá zachytit na co myslí. Tak jsem to zkusil.
A nějak jsem věděl, že cíl jejího soustředění je Krakov. Určitě se její myšlenky točily kolem tohoto města. Zkusil jsem se zasoustředit ještě víc, ale Simona už se odhodlala k akci. Skočila Vávrovi s Macháněm do řeči. „Otec z Polska nic nebral, protože z Krakova byl tehdy ten sajrajt, jak nám udělali tu šťáru v klubu.“

„Ale Simonko, vždyť víš, že jiný zdroj teď není v dohledu, děláme na tom už kolik dní.“ reagoval Vávra.

„Nemáme nikoho, kdo by tu kvalitu zkontroloval,“ namítla ostře Simona.

„Kde si myslíš, že to kontrolujou,“ řekl naštvaně Macháň.

„Ale…“

„Do tohohle si od ženský kecat nedám!“ Macháňova vzteklost vybublala. Asi čekal, jak ho bude Simona obdivovat, že to zařídil, a ona má se vším problém.

Simona se mezitím zvedla: „Jdu si lehnout.“

Macháň za ní vyrazil, ale Vávra ho zarazil. „Nech ji bejt, má migrénu. Pojď se radši dohodnout, kolik a za kolik…"

Vrátil jsem se na svůj dub za nemocnicí, v hlavě spoustu otázek. Bude Simona sama zkoušet sehnat toho mladýho učitele chemie, aby udělal nějaký analýzy? Zvládl by to vůbec? To už asi není tak jednoduché, jako uvařit podle přesného návodu…