29. Duchařina - Patera II.

Pavel byl za setkání s Ferdinandem Palounkem rád, začal znovu doufat, že by se věci mohly někam hnout. Konečně někoho tam nahoře napadlo, že už se tady těch mafiánskejch věcí děje až moc. Přesto (nebo právě proto) byl velmi opatrný. Po prvním setkání na obědě si jednou dlouze pokecali u Pavla doma. Ferda si byl celkem jistej, že ho zatím nikdo nepodezírá a nesleduje. Tak to jednou riskli, protože potřebovali čas a klid. Pro příště ale potřebovali rozumnější krytí. Z debaty vyplynulo, že Ferdův děda chodí do šachového kroužku stejné knihovny, kam chodil Pavel na různé počítačové a fotografické kurzy.
Tak se stalo, že Pavel oprášil znalosti šachu z dětství a začal chodit tam chodit taky. Pavel si Ferdou-dědou celkem rozuměl už kdysi, když se občas setkávali pracovně, a teď ho jednoduchost navázání vztahu až překvapila. Překvapilo ho i to, po jak krátké době ho začal považovat za blízkého přítele, jestli to bylo tím, že mu stále tolik chyběl Honza…
Ferdinandovi staršímu moc nefungovaly kolena (takže nebylo pro nikoho překvapivé, když mu Pavel občas dělal odvoz), ale mozek jel na plné obrátky (není nutno podotýkat, že Pavel vyhrál partii pouze v případě, že Ferdu-dědu opravdu hodně bolely kolena). Takže Pavel mohl drobné nálezy ze svého špiclování předávat mladému Ferdovi přes jeho dědu.

Poměrně dlouho byl celkem klid, až jednou Pavlovi v oblíbeném stánku předala obsluha spolu s objednaným řízkem i lístek ve znění: „od středy do soboty, po jedenácté večer“

A bylo.
Pavel věděl, že vzkaz od Patery znamená jediné – něco velmi podstatného se děje. Začal přemýšlet, jestli byla v jeho pozorování Macháně nějaká změna, ale jediné, co si vybavil, bylo, že mu před pár dny na celý jeden den zmizel. Povzdechl si nejen z nedobré vyhlídky, ale i z toho, jak bezzubé jsou jeho možnosti, když si vlastně ničeho nevšiml.

Večer vyrazil na hlídku k rozestavěným garážím. Pateru někdo vystřídal skoro až k půl dvanácté. Pavel si obezřetně ohlídal okolí, aby ho nikdo nesledoval, vzal to zase oklikou a na podobném místě jako poprvé Pateru cestou nabral do auta.
„Nazdar, díky za vzkaz, co se děje?“

Patera měl povídání nachystané, nechtěl strávit v této situaci ani o minutu déle, než bylo nezbytné. „Skončily dodávky pervitinu od dlouhodobého dodavatele. Vařit nemá kdo a nové dodávky jsou domluveny někde z Polska – pamatuju si, že jsem tyhle řidiče už kdysi vídal, že od nich Kulhánek nakonec dlouho nebral, protože kvalita dodávek (když to pro nás Vářa ověřoval) nebyla dobrá.“ Pokrčil rameny, „třeba tam teď vaří někdo jinej a bude bez problémů, nevim. Doufám…“

Pavel se zamyslel. Mohla by jim Eva od mladého Ferdy zkontrolovat kvalitu? Znalosti i vybavení by na to na fakultě určitě měla, ale Ferda stále trval na tom, že Eva jeho o nastrčení za účelem vyšetřování místních drogových mafiánů nesmí mít ani ponětí. Byla to jedna z věcí, ve které s ním Pavel nesouhlasil.

Mezitím se Patera zase nadechl a pokračoval: „Volala mi Simona – Kulhánkova dcera. Chtěla nafotit takovej návod, co kdysi Vářa na vaření chystal. Jestli přece jen zkusí někde nechat tu kvalitu zkontrolovat – byly tam i nějaký stránky s návodem na analýzu…“

„Hele máš to ještě v mobilu?“

„To mám, ale asi ti to nemůžu poslat, Macháň mi furt mobil lustruje, je úplně paranoidní.“

Pavel zaparkoval u samoobsluhy, kde posledně Pateru vysazoval: „Můžu si ten mobil půjčit?“

Patera zalovil v kapse a podal mu mobil. Byla to starší verze androidu, fotky uložené na kartě. Super. „Vyndám kartu a stahnu si z ní ty fotky – na to by Macháň přijít neměl, pokud teda není vysloveně ajťák,“ Pavel se chytil příležitosti, ani to moc nebyl dotaz, spíš jen oznámení.

„To asi není, u každýho novýho mobilu se děsně vzteká.“ Opatrně souhlasil Patera.

„Každopádně si pro jistotu pamatuj, že ti dneska večer ten mobil vypadl a rozložil se na prvočísla. Měl jsi děsnou kliku, že to vydržel displej.“

Patera trochu zděšeně koukal na rozloženej mobil s vyndanou baterkou. „Možná mi to nech rozložený, já se s tím ráno stavím někde na prodejně a nechám si to od někoho poskládat zpátky.“

„Tak jo,“ souhlasil Pavel. Naskládal nepotřebné do sáčku, nechal si kartu stranou a natahl se na zadní sedadlo pro tašku s notebookem. Po chvíli přidal do sáčku i tu SD kartu.

„Potřeboval bych ještě nějakej tip, kde bych si mohl toho pervitinu trochu nějak nenápadně pořídit, kdyby se mi podařilo sehnat někoho na analýzu.“

Patera se trochu potutelně usmál: „Mezi mládeží na diskotéce by si tě asi všimli.“ Zalovil v kapse. „To byl vlastně ten důvod, proč jsem začal mluvit o tom vyfoceném návodu. Tohle jsem ti vzal.“ Podal Pavlovi sáček s pár tabletkama.

„Byl jsem moc starej už v době, když ještě byly diskotéky.“ rozsemál se. „Láďo moc děkuju a dávej na sebe pozor.“

„Ty taky,“ odpověděl Patera a vystoupil.