V minulé kapitole jsme viděli, jak dopadlo vaření v podání kandidáta, kterého vybrala Simona s Macháňem ze staré Kulhánkovy kartotéky. Kdo bude dalším potenciálním vařičem se dozvíme teď.
Večer jsem se stavoval u mámy a pak jsem se usadil na svém oblíbeném dubu za nemocnicí u řeky.
Ještě, než jsem se pořádně „uvelebil“ (přesněji řečeno zapadl do vlastních myšlenek), ozvalo se za mnou: „Jé, ty sis vybral taky hezkej doubek a taky pěkně u vody!“
Byl to Bibinka, ale nechal si nadšení a kochání na jindy a obratem jsme se vydali na další dostaveníčko Simony a Michala Krízla, na které mě přišel upozornit.
Setkání bylo na stejném místě jako minule a Simona byla opět agitovanější než Michal.
„…ale to je přece synáček velkýho podnikatele, manžel s ním spolupracuje, do toho vrtat nemůžeme, to by bylo kontraproduktivní…“
„Uklidni se, prosim tě, a nech mě domluvit,“ skočil jí do řeči lehce přezíravým tónem. „Tendle hajzlík sice tu trávu prodával, ale jak jsme v první chvíli nevěděli, nakolik se to celé podaří zamést pod stůl, tak se to svedlo na nejmladšího kluka z tý party, protože byl jedinej ještě nezletilej, takže i kdyby to náhodou došlo až k soudu, tak mu to nikde nebude figurovat v trestním rejstříku. A o tomhle druhým klukovi mluvím, jmenuje se Jiří Novotný - učí teď chemii na Biskupským gymnáziu a rozhodně nebude mít zájem na tom, aby se vědělo, že byl vyšetřován jako dealer.“
„Ale vždyť sám říkáš, že to dealer nebyl!“
„A koho to zajímá? I když se to tehdy celý ututlalo, tak na to, aby měl velkej problém, bude bohatě stačit, když se o tom jen začne někde mluvit. Nebudou ho chtit ani na učňáku, natož na nejprestižnějším gymplu ve městě! A kdyby ho náhodou napadlo s tím vyrukovat na policajty, tak ve spisu je naspaný, že ten batoh s tou trávou byl jeho. Po tolika letech opak nedokáže.“
Simona byla chvíli ticho a pak vzdychla: „Když tehdy táta zlanařil na to vaření Vářu, tak jsem si říkala, že to vod něj bylo fakt hnusný. Vždyť ten zátah nám tehdy vlastně zachránil krk – kdyby to jelo dál a někdo z toho sajrajtu zase umřel, tak už by se to ani přes ty nejlepší kamarádíčky jen tak neututlalo. Vlastně jsme byli všichni rádi, že jsme se toho svinstva zbavili. No, a na to ho táta zatahnul do vaření na takový dlouhý roky celej šťastnej, že mu někdo tu kvalitu ohlídá.“ Zvedla zrak a pohlédla přímo na Michala: „No, a ty teď přijdeš snad ještě s horší hnusárnou.“
„Stejně měl tvůj táta pravdu, že seš na tuhle práci měkká.“
„Za to tvoje ego se neobejde bez shazování druhejch!“ Simona se prudce zvedla a poodešla kousek dál do lesa. Nedokázal jsem odhadnout, jestli víc bojuje se vztekem nebo se slzama.
Michal nereagoval, seděl dál na jehličí. Říkal jsem si, že se se Simonou musí znát fakt dobře – choval se, jak kdyby přesně věděl, co se bude dít dál.
A měl pravdu – za chvíli se Simona vrátila a trochu rozklepaně řekla: „Dobře. Budiž.“
„Já věděl, že se domluvíme,“ konstatoval Michal opět lehce nadřazeným tónem.
Simona chvilku zaváhala, ale pak pokračovala: „Asi jsem měkká, ale prostě nechci, aby někdo další umřel. Chodila jsem s Věrkou do baletu, byla to fakt fajn holka.“ Povzdechla. „Takže souhlasím jen z toho důvodu, že kvalita materiálu je náš prioritní zájem, a tedy, že to bez někoho s trochu slušnou znalostí chemie nepůjde. Ale je mi to celý děsně proti srsti.“
Michal pokrčil rameny.
„Teď ještě, aby to Macháň zase celý neposral.“
Michal se zasmál: „Na tvůj pesimismus je fakt spoleh! Hele, i Macháň už musel pochopit, že je tohle podstatná pozice a že se musí trochu snažit. A náš milý pan gymnaziální profesor jistě rychle pochopí, že má pěkně poslouchat a vařit, až v laborce uvidí kombinaci vyhrožujícího Macháně a doopravdicky vyděšenýho až servilně poslušnýho Patery.“
Chvilku se té představě pobaveně usmíval, a když Simona nijak nereagovala, tak se zvedl se slovy: „Tak domluveno. Čau.“ A odešel.
Simona poodešla k rybníku, sedla si na břeh a dlouho strnule zírala do vody.
Když konečně vstala a vydala se k domovu, tak Bibinka smutně řekl: „Už jsem se chvilku bál, že jí budu muset vysvětlovat výhody věšení oproti topení.“
Souhlasil jsem s ním. Furt jsem nevěděl přesně, jak významná figura na šachovnici Simona je, ale bylo zjevné, že z celé situace doopravdy není šťastná.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit