Vzestup a pád

Petr nesnášel výšky. Vyhýbal se jim podobně jako kterémukoli jinému nebezpečí. (Je obecně známo, že pokud se schyluje ke katastrofě, krysy vždycky začnou utíkat jako první.)
Toho jarního podvečera na okraji Zapovězeného lesa udělal výjimku.
Poprvé v životě překonal strach.
Protože Jamesovy posměšné poznámky, Siriusův pohrdavý pohled a Remusova zbabělá mlčenlivost byly tisíckrát horší.
Když na ten dub vylezl, v jeho žilách koloval opojný pocit triumfu.
Když z něj o chvíli později spadl, cítil se ještě trapněji než obvykle.
V noci na ošetřovně jeho žilami proudil Kostirost.
A taky jedovatá stopa zášti.
Jednou přijde den, kdy i oni zažijou pád.