Za milost a dobré konce

Tady by si to asi zasloužilo kontext: poutě na příbramskou Svatou horu byly pro italské vysídlence za války zásadní. Pro řadu z nich to byla jediná možnost, jak uvidět příbuzné a přátele, které pokroucená válečná mašinerie vyplivla někde úplně jinde, jak zažít aspoň kousíček starého známého světa, a tak vážili často i poměrně dost dlouhou cestu, jen aby o to nepřišli. Naše skupinka to měla z městečka u Kocáby jen nějakých třicet, pětatřicet kilometrů. Tuhle scénu jsem si moc chtěla napsat a jsem ráda, že na ni došlo. :)

(Jinak na Příbramsku samozřejmě kdysi dávno v kambriu mořské dno fakt bylo a koráli prý taky, takže téma mám tentokrát pojištěný :-))