Vánoční nadílka 2016

konec listopadu L.P. 1817

Milá Erys,
omlouvám se za zpoždění, které nakonec bylo o chlup větší, než jaké jsem předpokládal. Doufám, že příběh tak, jak pokračuje, se ti bude líbit více než jeho první část. Stále je mi velmi líto, jakou reakci v tobě vyvolalo zvolené téma povídky, a byl bych rád, kdyby to happyend alespoň trochu vykompenzoval, přestože chápu, jak těžké je se přes některé životní zkušenosti přenést.
S přáním krásného nového roku, omluvou a úctou
Owes

Tolik jsem se snažila. Jenže slash není můj žánr, gleti. Jako poezie – umím napsat veršovánku, která bude mít rytmus a bude jazykově poměrně vyleštěná, ale dobrá poezie to nebude. No a stejně tak byť jsem četla a viděla mnoho zásadních a stěžejních slashových počinů, pravověrný slasher se ve mně nikde neskrývá. Slash, stejně jako lásku, nevyhrozíš ani nevyprosíš! A tak jsem aspoň hledala, kde najít bod setkání – to už je snazší. Myslím, že je místo a čas, kde a kdy láska nezná mužů a žen, starých a mladých, přátel a nepřátel - je prostě jen láska, ať už ji chceš nebo nechceš.

Schůzka se koná za nonstopem na periferii Vídně. Jacek sedí na nejméně rozbité lavičce vedle Metfrieda Hexera, šéfa práterských pašeráků, který celý ten policejní průvan přežil bez úhony a v průběhu vyšetřování a soudních procesů ani nepadlo jeho jméno. Jacek si dýchne na dlaně, prokleje svůj pitomý nápad nevzít si zimní bundu a zapřemýšlí, jestli dřív zmrzne, anebo uvidí zástupce tajné organizace, jejíž jméno v procesu také nepadlo. Zatím.
Z mlhy se vynoří nenápadný muž nejasného věku. Ideální špion. Jakmile vám sejde z očí, zapomenete, jak vypadá.

Speciální pavilon lublaňské fakultní nemocnice zabírá část hlavní budovy univerzitního centra. Chirurgie je za rohem. Psychiatrie na druhé straně areálu. Okrově žlutý činžák se služebními byty na dohled. Jeden byt není trvale obydlený. Přespávají v něm praktikanti, přespolní a vůbec všichni, kdo zrovna nemají možnost jet domů. Byt má v zádveří velké zrcadlo, kterým si občas si někdo zkrátí cestu z pavilonu, když se mu nechce obcházet areál ani lézt přes plot.

Darja promíchá lektvar na plotně, napustí do dřezu vodu a prohledá mrazák. Najde jedno plastové tvořítko a tři dělené sáčky. Mělo by to stačit. V hrnci jsou sotva dvě deci. Krvetvorný lektvar se podává v množství aspoň jednoho doušku na půl litru krevní ztráty. Aleksandr by měl vypít minimálně dva. Než Darja zavře mrazák, vloží do něj hrnek.
Led ve tvořítku drží jako přibitý. Darja jím musí párkrát uhodit o dřez. Se sáčky je to horší. Útržky igelitu se lepí úplně všude. Druhý sáček roztrhne napůl a třetí jednoduše hodí do dřezu.
„Ztratila jste řeč?“ promluví Aleksandr.

Prosinec 2000, Londýn – časopis „Denní věštec“
Vážené čarodějky a kouzelníci,
Váš oblíbený zpravodaj „Magie kouzla zbavené – život a lži všech okolo“ má od dnešního dne nového redaktora! Rita Holoubková záhadně zmizela a Jára Cimrman se uvolil přijmout uvolněné místo v čarodějném zpravodajství! Žhavé novinky z (ne)chvalně známé školy čar a kouzel, klepy z Děravého kotle a další...
Čtěte již dnes!
***
Redakce Denního věštce, dříve
„Pane Cimrmane, kde je Rita Holoubková?“ ptal se zpoza stolu zděšeně jeden z mužů kouzelnického zákona.

Plameny v krbu olizují polena, ze kterých neubývá. Jsou umělá. Nevím, co to znamená. Můj člověk mi to vysvětloval, ale já to moc nechápu. Asi jsem moc malá. Jsem totiž ještě skoro kotě; je to jen pár týdnů, co si mě můj člověk přinesl od maminky.
Jsem podzimní kotě. Narodila jsem se za úplňku. V boudě s krmením u rybníka. Možná proto jsem velká jako sourozenci, i když jsem se narodila naposled. Asi to bude těmi rybami, byly tak dobré...
Chce se mi spát. Odvrátím se od plamenů. Běžím ke křeslu. Stočím se do klubíčka a čekám na krásný sen.

4.
Chce se mi spát, už skoro usínám, když...
... slyším takové divné zvonění a čiřikání, asi jako když si ráno po probuzení ptáci zkouší trylky a ještě jim to moc nejde. Naštvaně zamručím a natáhnu packy. Zvednu hlavu, abych zjistila, odkud to přichází. Spatřím otevřené dveře a nedá mi to. Vstanu.
Musím přece zjistit, co se to děje. Páníček nejde a ptáci divně štěbetají. Musím přece hlídat své teritorum. A vůbec, ale vůbec nejsem zvědavá. To já ne. Já mám jen ráda, když mám o svém království přehled.