2016
neviathiel
Plameny v krbu olizují polena, ze kterých neubývá. Jsou umělá. Nevím, co to znamená. Můj člověk mi to vysvětloval, ale já to moc nechápu. Asi jsem moc malá. Jsem totiž ještě skoro kotě; je to jen pár týdnů, co si mě můj člověk přinesl od maminky.
Jsem podzimní kotě. Narodila jsem se za úplňku. V boudě s krmením u rybníka. Možná proto jsem velká jako sourozenci, i když jsem se narodila naposled. Asi to bude těmi rybami, byly tak dobré...
Chce se mi spát. Odvrátím se od plamenů. Běžím ke křeslu. Stočím se do klubíčka a čekám na krásný sen.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, pokračování.
neviathiel
Jé, pokračování.
A bude další...:-)
Profesor
A bude další...:-)
Mňau? *šťouchá do povídky*
Keneu
Mňau? *šťouchá do povídky*
Tolik otázek! Co se stalo s loňskou kočkou, kam zmizel její člověk, kde má tohle kotě člověka, proč se změnil název a hlavně, kdo dopustil, aby to koťátko trpělo?! :)
Ale jinak vůbec na nikoho netlačím ;)
Pokračování bude. Změna názvu
Profesor
Pokračování bude. Změna názvu je překlep...