Vánoční nadílka 2016

Milá Erys,
poněvadž jsem využil Tvého prohlášení, že se může jednat o román, tak pro mne byl 25. prosinec poněkud šibeniční termín. Vkládám zatím první část. Druhá bude následovat (doufám) ještě před koncem roku a naplní (doufám) přání zmíněné ve Tvém dopise. Vím, že jsi toužila po dobrém konci, avšak aby mohl příběh skončit dobře, musí se nejprve zkomplikovat. Snad Tě neurazí ani téma, ani zvolený pár.
Přeji Ti veselé Vánoce, klidné prožití svátečních dnů a spoustu kouzelných okamžiků.

Milý Owsi,
letos jsem trochu porušila svou zásadu, že budu vždycky obdarovávat někoho, koho osobně neznám. Tebe jsem už poznat stihla (a jsem za to moc ráda), ale tvému přání se prostě nedalo odolat :) chtěl jsi něco, co by tě zahřálo, čímž si teda nejsem úplně jistá, jo. Ale jinak se to snad číst dá. Přeju ti krásné Vánoce, veselé svátky, slunce v duši a tak vůbec!
P.S.: Omlouvám se za drobounké zpoždění. Kdy jindy už má vypadnout wifi, když ne čtyřiadvacátého prosince večer!
P.P.S. - soundtrack:

Základy
Milý čtenáři,

Milá Ebženko,
přeji Ti veselé Vánoce a ještě hezčí Nový rok. Bylo mi ctí být letos Tvým Ježíškem a doufám, že se Ti povídka) bude líbit. :) Prologem budiž drabble, zbytek přibude doufám co nejdříve.
A už do budoucna se omlouvám za kapánek přisprostlého Severuse, ale on si prostě nedal říct...
Nezbývá mi než upozornit, že dnes pracuji v HTML poprvé v životě a podle toho to taky vypadá... Buďte tedy prosím shovívavý, co se vzhledu týče.

Milá Keneu, ačkoliv jsem se letošní Vánoční nadílky neúčastnila, zaujalo mě tvé přání týkající se povídky na téma herecká recyklace. Znělo to šíleně a já v tu dobu měla náladu napsat něco šíleného. Snad tě tedy můj malý dárek potěší. Omlouvám se za pozdní vložení. A varování nakonec - neprošlo betou, takže to fakt bude děs...

Abych se ujistila, seskočím z křesla a namířím si to na parapet. A opravdu! Sněhu vypadá po kotníky. Moje. Můj člověk je přece vyšší a nosí ty divné bačkory na nohách, aby ho nezábly... Má totiž choulostivé nohy, ne jako já tlapky. Já můžu běhat i ve sněhu...
Ještě nějaký čas pozoruji padající vločky. Mám je ráda. Jsou jako bílí nadýchaní ptáci, jen natáhnout tlapku a jednu si chytnout...

Hezké Vánoce, doufám, že se opožděný dárek bude líbit.
Přes den fara kypěla životem. Hodiny náboženství střídaly kluby maminek nebo zkoušky sborů. A tak nebylo divu, že jsem v tomto zmatku nedodržoval modlitební pořádek a k breviáři se dostal jen jednou za den, večer, kdy jsem měl většinou klid. Většinou.
Proto mě překvapilo zvonění. Nikoho jsem nečekal. Za dveřmi stál můj kmotřenec. Na kost promočený, rozrušený, se zarudlýma očima. Něco bylo špatně.

Irena otevřela oči. Jen tak, bez otravných tónů budíku. Často si takové probuzení představovala, když bojovala s pokušením hodit si před hlavu deku a spát dál. Teď ji v první řadě vyděsilo. Nicméně uklidnění přišlo záhy, když si ověřila, že opravdu nezaspala.

Milá Remi,
velmi se omlouvám za pozdní ježení, jakož rovnou i za to, že „nejpozději zítra večer“ u mne zjevně nově znamená „nejpozději pozítří v noci“. Posílám trochu Pobertů a přeju krásné ván... ehm... povánoční a přednovoroční období! :)
***
„Pak ještě Mars a… Kaňka. Kaňka?! Blacku, já tě na mou duši…,“ vyjekl jsem.
„Pochválíš, že jsem se tak skvěle trefil navzdory nepříznivým podmínkám, jmenujme například támhle nesnesitelně nudně vejrajícího Dvanácteráka… Haló? Jamesi? Haló?“ Sirius začal nenápadně v rukou formovat další papírovou kouli.

Milá Zuzko,
posílám neoficiální dáreček, jako poděkování za Cranfordské drabblíky. Objevila jsi pro mne svět Elizabeth Gaskellové a Miss Matty se již po pár stránkách zařadila mezi mé nejoblíbenější románové hrdiny. Život mne donutil naznat, že nikdy nebudu Pipi Dlouhá punčocha (i když představou, jaké by to bylo vysadit jednou rukou šéfa na větev nejbližšího stromu, se dokážu bavit stále) ani Titty z Vlaštovek a Amazonek, natož pak žádná krasavice romantická hrdinka, ale v Miss Matty jsem objevila své románové druhé já :). Díky.