Moje články

Cestou přes sídliště míjíme pána s pejskem. Zatím co se pejsek s naší Bellou přátelsky očichává, pán naváže hovor: „Teda, to máte velkého psa. Toho v bytě nemáte, musíte mít velkou zahradu, viďte.“
„Kdepak, bydlí s námi v bytě, dokonce spí v posteli,“ usmívám se.
„Vážně? To za mých mladých let nebývalo,“ zamračí se pán nesouhlasně, „pes v bytě. To je trápení. Pes patří ven, do kotce, do boudy.“
„A co váš pes?“ obracím pohled k drobnému tvorečkovi s culíčkem na hlavě, oblečenému do slušivého růžového kabátku. „Kde ten bydlí?“
„To je něco jiného,“ dí pán rozhodně, „to je jorkšír!“

„Tak ještě jednou,“ říkám a znovu nahlížím do zkušebního řádu,“ odzbrojím tě, vrátím se k Belle, posadím ji a zahájím výslech. Co mám říkat? Zeptám se tě co tam děláš, jestli jsi sám, cos ukradl, proč lžeš, kde máš komplice, jestli nevíš, že jsi na soukromém pozemku a….“
„Ale ne,“ figurant otráveně protáčí panenky a navléká si ochranný rukáv. „to nemá být křížový výslech! Ty zařveš: ,Co tady děláš?´ Já zařvu: ,Co je ti do toho?´ Začnu utíkat, ty pustíš psa a ten mě zadrží. Nic víc!“
Ještě že zkoušky jsou až na podzim, do té doby to snad dám.

Bella je nadšený sporťák. Do všeho se vrhá po hlavě. Řeklo by se, že je to ideální pes na výcvik. No, jak kdy.
Bella miluje aport a tak brzy nastal čas na nácvik aportu přes překážku. Pevnou metrovku snižuji o dvě prkna. Pro začátek. Bella je mladá nechci jí zatěžovat klouby. Přicházíme před překážku, odhazuji činku, velím APORT a Bella vybíhá. Bella běží, běží...
Ozve se obrovská rána. Zpod zbourané překážky se vyhrabe zmatená Bella a nechápavě na mě zírá: „Říkala jsi přines APORT, o skákání nebyla řeč!“
Nedošlo mi, že naše Bella ač černá, je ve skutečnosti pravá blondýna.

Ne, Mauglí se nenarodil do vlčího doupěte. Ani do psí boudy, ale upřímně, tři psi udělají "psí boudu¨ z každého bytu. Fenky oddaně hlídaly postýlku s nemluvnětem, asistovaly u přebalování, doprovázely kočárek.… Že raději leze po čtyřech? Kluci jsou přece línější. Že jeho první slovo bylo HAF? No a? Po čase začal říkat i ta ostatní slova. A že na zahradě běhá s holkama k plotu a řve na kolemjdoucí nám přišlo spíš vtipné, než divné. Ale když jsem zaslechla Vanessu žádat Mauglího ať neokusuje tu židli, napadlo mě, že konec covidového šílenství a otevření dětských skupin přišlo právě včas.