Moje články

Pohrdali jím. Zaklínač se pomalu vzdaloval od skupiny vesničanů. Cítil na sobě jejich nenávistné pohledy. Na to, že je dnes zbavil strigy, tak k němu nebyli milí. To jenom požádal o nocleh. Už byl na to zvyklý. Riziko povolání. Když přijede, tak je pro ně skoro hrdinou. Při vyplácení odměny už jsou odměřenější. Ne vždy se to obejde bez obětí…, jako tenkrát v Blavikenu. Měl tam dobré přátele. Teď už je jenom vyvrhel. On sám se za hrdinu nepovažoval. Byla to jeho práce. „O čem to vlastně přemýšlím…“ Geralt z Rivie pobídl Klepnu a pokračoval dál. Je těžké býti zaklínačem.

Zaklínač se potichu plížil chodbami. Nevěděl, co čekat. Najmuli si ho, protože mizeli lidé někde v této síti sklepení. Byl pod účinky elixírů. Šel dlouho, čím dál hlouběji. Najednou zaslechl slabý zvuk, neslyšně vytáhl meče a vydal se za tím zvukem. Došel na kraj větší místnosti. V místnosti byla pouze dvě stejně velká vejce na podestýlce. Gerald se podivil. Jeho údiv trval do chvíle, kdy jedno z vajec vycenilo ostré zuby. Vejce se nějakou silou odrazilo a skočilo na zaklínače. Zaklínač seknul. Vytekl žloutek a bílek. Druhé Vejce udělalo to samé. Vejce jako vejce, pomyslel si a pousmál se Gerald.

„Tak co, Kočičko,“ povídá Pejsek, „co bude k večeři?“ „Bude koprovka, Pejsku,“ povídá Kočička. „Nééé, koprovku né, ty ji vůbec neumíš!“ říká zoufale Pejsek. „To kosti na měkko, ty by byli lepší …“, přesvědčuje Pejsek. „Ale no tak, viděla jsem upoutávku na nějakej kurz, prý se to jmenuje Kurzy koprolalie,“ zajímá se Kočička. „No jo, vypadá to docela dobře, ale nechápu, proč tolik mluví sprostě …, snad tě tam naučí dělat koprovku.“ strachuje se Pejsek. „Pejsku, podívej, tohle vypadá líp: ZDEŇEK POHLERICH, NOVÁ KUCHAŘKA, I PRO NEZKUŠENÉ.“
„No jo, Kočičko, ale víš …“ říká Pejsek. „Žádné ale, to chci mít!“ odmítá Pejska Kočička.

3. dubna

VYJÁDŘENÍ K SITUACI OD ANIMOVANÝCH HVĚZD. Podle nepodložených informací se chystají vyjádřit známé animované hvězdy k situaci koronaviru. Nejspíše se jedná o Pejska a Kočičku, Večerníčka nebo Karkulku. Pro více zpráv vás budeme informovat.

4. dubna

VYJÁDŘENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Z anonymního zdroje jsme dostali vyjádření Pejska a Kočičky. Cituji „Zůstaňte doma, když se jdete venčit, mějte náhubky.“

5. dubna

REAKCE NA PROHLÁŠENÍ PEJSKA A KOČIČKY. Zpráva, která zasáhla všechny: na ulicích se místo roušky začínají nosit náhubky. Neuvěřitelné!

6. dubna

OMYL, bohužel musíme odvolat minulé tři články. Jenom uvedeme, že nechceme mít problém s Pejskem a Kočičkou.

„Proboha tati, tohle se Ozzák nesmí dozvědět!“ křičí Iva. „Neboj se, Ivuško, Ozzák se nic nedozví, jestli ano, bude to pohroma!“ zoufá Tomáš. „Vsaď se, že zformuje takovou armádu, že pivovary budou litovat, že dávali nějaký slevy,“ říká posměšně Iva. „Slyšel jsem tady mluvit někoho o pivu?“ zjevuje se Ozzák. „Ale nic … my si jenom povídáme.“ reaguje pohotově Tomáš. „Tak to jo … hele brácha, slyšel jsem od kámošů, že se něco chystá, nevíš o tom něco?“ Zeptal se Ozzák. „Éé, žádnou paniku, nic se neděje …“ na to Tomáš. „Já bych ještě paniku udržel, alespoň do skončení slev,“ vychytrale říká Ozzák.

1. babka: „Už jste o něm slyšely, prý je tak okouzlující, že se na něj holky lepí.“

2. babka: „A prý je tak blbej, že si musel koupit profesorský titul v Ázerbájdžánu za 500 dolarů.“

1. babka: „No jo, neumí italsky ani latinsky, ale běhat a plavat umí.“

2. babka: „To je pravda, ale nemůžeme mu mít za zlé, že zachránil pápu.“

1. babka: „Ale do Vatikánu bych ho už nikdy nepouštěla, proboha, on je postrachem všeho umění.“

2. babka: „Umí prý taky luštit nějaký šifry, ale nevím.“

1. babka: „Zkrátka a dobře, je to idiot.“

2. babka: „Okouzlující idiot.“

„Kočičko“, zeptal se jednou pejsek, „nechceš se mnou jet za Kerberem, bratrancem z druhého kolene?“
„Ne pejsku, jedu za sfingou, bratrovou sestřenicí z třetího kolene,“ odpověděla mu kočička.
V Řecku:
„Tak co, Kerbíku, jak jde služba?“ zeptal se Pejsek.
„No, jde to, ale Hádés zavádí nový řády, chce po mně, abych se učil matiku, řečtinu a podobně,“ odpověděl ustaraně Kerbík.
„A co po vás chce?“
„Nejvíc matiku, jako třeba 6:2.“
„Tak dej hlavy dohromady, takhle, a kolik čumáků teď vidíš?“
„Tři, proč?“
„Vidíš Kerbíku, až se tě na něco podobného budou ptát, tak si vzpomeň na oči a čumák.“

To bylo tenkrát, když pejsek s kočičkou ještě pozorovali hvězdy. Dokázali je pozorovat třeba celou noc, vždycky si pohodlně sedli a dívali se. No a jak časy plynuly, rozhodl se pejsek, že si pořídí dalekohled. Jednou, když byl jasný večer, se pejsek díval do dalekohledu. A tu náhle povídá:

„Jasnější hvězdu jsem neviděl, kočičko, ta hvězda je tak velká a jasná, že si musím zakrýt oči.“

„Máš pravdu, pejsku, ale proč se ta hvězda pořád zvětšuje?“ řekla zmatená kočička.

„Třeba se staneme svědky vybuchnutí hvězdy, to je velice vzácné,“ řekl s nadšením pejsek.

„Počkej, ona se přibližuje … utíkej!“ vykřikla kočička.

„Slyšet - mlýn - blýskat se - polykat - plynout - plýtvat - vzlykat - lysý - lýtko - lýko ... - plyš“ odříkal pejsek.
„No tak pejsku, snaž se, takhle tě ta vyjmenovaná slova nenaučím, zapamatuj si, že za „lýko“ je „pelyněk,“ napomenula ho kočička.
„Zatracenej pelyněk ... už popátý jsem na něj zapomněl, k čemu tam vúbec je?“ mračil se pejsek.
„K tomu, abys věděl, že se tam píše y, pejsku“ usmála se kočička.
„A vlastně jsme se tě chtěla zeptat, když píšete zítra tu písemku z přírodopisu, co je to pelyněk,“ nasadila vyptávací tón kočička.
Pejsek samozřejmě nevěděl, tak radši mlčel.

(mami, dodělej mi tam sedm slov, řekl Tyfónek)

U Holmese zazvonil zvonek. S lehkou zvědavostí otevřel. „Dobrý den, přejděme rovnou k věci, jedna velmi vlivná osoba si vás chce najmout, abyste vyřešil jeden obzvláštně těžký případ.“ „O co se jedná?“ zeptal se Sherlock. „Máte najít skupinu padělatelů identit, případně najít, kde to padělají,“ odpověděl neznámý. „Hm … dobře, ale potřebuji alespoň jeden padělek,“ zamyslel se Sherlock. „I na to jsem myslel, zde máte padělaný občanský průkaz“. „Děkuji …“ řekl Sherlock, a dlouze se zamyslel. Několik minut zkoumal padělek, když tu náhle řekl: „Cítím tam slabý zápach syrečků … tuším, že tento druh sýra se vyrábí v jedné malé továrně v Olomouci.“

Pejsek naštvaně mlčel. Ale v duchu si uvědomoval, že to byla i jeho chyba. Nedával nic najevo, takže kočička předpokládala, že si pořád myslí, že to byla jenom její hloupost. Kočička dobře věděla, že to byla kolektivní chyba. Neměla zapomenout mapu a kompas a pejsek neměl myslet jenom na jídlo. Uvědomili si to až v lese, když se ztratili.

„Alespoň se můžeme orientovat podle lišejníků a polárky, nebo podle letokruhů,“ neztrácela naději kočička.

„Lišejníky rostou na všechny strany, je dopoledne, polárka nesvítí a letokruhy ... žádný pařezy nevidím,“ vyvrátil její naději pejsek.

Jediné, co bylo dobré, bylo, že měli to jídlo.

„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ zeptala se čarodějnice.

„Proč se mě vůbec ptáš, když existuje wikipedie, a neříkej, že mobil nemáš, včera jsem vidělo, jak se koukáš na facebook,“ odpovědělo zrcadlo.

„Protože seš můj nejlepší kamarád, tebe žádná wikipedie nenahradí, a co se týče toho facebooku, ten už má každá moderní čarodějnice,“ řekla vyhýbavě čarodějnice.
„No, dobře, pomohla bys mi prosím přihlásit se na instagram, nechci, aby se mi ostatní zrcadla posmívala, že ho nemám,“ zeptalo se zrcadlo s výmluvným úsměvem.

„Ty taky?!?“ vykřikla čarodějnice.

„Snad to naše přátelství nerozdělí nějaké sociální sítě,“ řekla si pro sebe čarodějnice.

To byly časy, kdy si pejsek s kočičkou hráli od rána do večera. Ale kočička si "hrála" i v noci (chytala myši a běhala). Teď už to nedělá, proč ne, to se dozvíte hned.

Jednou, když byl parný letní den, se kočička rozhodla, že půjde na svoji noční procházku. U domu to bylo dobré, halil jí závoj černočerné tmy. Když už byla na kraji parku, rozžehly se všechny lampy. Ani v nejvzdálenějším rohu nebyla tma. Kočička chtěla chytat myši, a na myši potřebuje tmu.

Desátá hodina odbila, lampy ještě svítily ...

A od té doby lampy svítí a kočička nic neloví.

Všechno je tak trochu jinak, doba se zkrátka změnila. Ve třicátých letech minulého století to bylo jiné. Pejsek s kočičkou už nedělají bláznivé kousky jako dříve. Člověk musí jít s dobou, tak se pejsek s kočičkou rozhodli, že budou moderní. Na příklad pejsek si založil youtubový kanál a v nejbližší době oslaví 100 tisíc odběratelů.(Pejska málem kleplo, když mu někdo odhlásil poslední odběr). Proslavil se tím, že natočil World of Dogs a vlogy se slavými pejsky. To kočička si vybral jiný směr kariéry, dělá modelku. Vyhrála druhé místo na soutěži krásy. (Zase pejsek jí potom musel utěšovat tři dny.)

James Bond se upravoval a v tom zazvonil telefon. Zvedl ho.
"Pane Bonde, máte se dostavit k šéfovi," říká sekretářka.
"Ano, už jdu," řekl Bond.
"007, máte provést hodně tajnou misi."
"O co jde, pane," říká James Bond.
"Jak jsem říkal, je to přísně tajné."
"Bude to hodně obtížné?"
"Ano."
"Tak jdu na to."
"Oblékněte se trochu odpovídajícím způsobem."
"Žádné obavy, všechny moje obleky jsou důstojné."
"Vezměte si všechno vybavení. Tady máte to, co budete potřebovat. Ještě vám dám i nový vůz Škoda. Máte se dostat do největšího paneláku v Londýně," říká šéf. "Do mého bytu. Je tam ucpaný záchod."

Bylo 2. 5. 2007 a v domě Scoobyho se slavilo. Scoobymu se totiž narodil malý bratříček. Byl roztomilý, hezký a byl to strašpitel. Měl ale jednu chybu – strašně jedl, dvakrát víc, než Scooby. Proto mu dali jméno Scooby-dvak. Když mu byli tři, Scooby si přinesl tři pizzy. Scooby-dvak snědl šest pizz, ale po Scoobym chtěl ještě jeho tři pizzy. Scooby mu je nechtěl dát. Scoobyho maminka ale řekla, ať mu ty tři pizzy dá. A tak to šlo pořád. Scooby většinou dostával asi půl pizzy. Proto se jednoho dne vydal do světa. Tam našel kamaráda Shaggyho a spolu řešili záhady.

Jednou kočičku napadlo, „co kdybychom pěstovali obilí?“ Pejsek souhlasil. Vysázeli obilí. Za rok se tam šli podívat. Když došli, kočička si vzpomněla, že zapomněla doma svačinu. Tak tam pejsek zůstal sám. Pejsek viděl opodál traktor. „Trošinku si zaprenkuju. Udělám olympijské kruhy.“ Pejsek je udělal. Pak se vrátila kočička, ale než si to stihla prohlédnout, začalo pršet. V noci na místo dorazili mimozemšťani a divili se. „Zrovna dnes jsme to chtěli vytvořit. Nevadí, tak tam uděláme to samé, ale ve čtvercích.“
Ráno kočička onemocněla, tak tam šel pejsek sám. Uviděl čtverce a řekl: „Sakra, myslel jsem si, že jsem udělal kruhy!“

Jednou pejsek říká kočičce, "Dnes máme jít na ten výlet, že jo?" "Bohužel nemůžeme, prší tam." "Tak půjdeme do obchodního domu," říká pejsek. "Tak jo." A tak šli. Před obchodním domem bylo napsáno: "Pojďte do 3D kina na Zamávejte kachnám:). 1. patro." "Půjdeme?" ptá se pejsek. "Ano," říká kočička. "Pejsku, zamávej tomu maskotovi kachny!" "Ahoj kachno." Pejsek a kočička se posadili na svá místa. Kino začalo. "Tento film je tak pojmenován, protože kachny mají hodně malou šanci na přežití. Jejich počet stále klesá. Například v roce 2015 jich bylo 300 000 kusů. Ale teď jich je jen 210 000 kusů."

Jednou si pejsek a kočička četli knížku o duchách. Najednou „křach!“, „bum!“ nahoře na půdě. Pejsek se tam šel podívat. Nic tam neviděl. Ale když mu kočička posvítila baterkou, viděl tam tajemný stín. A zavolal: „Pomóc! Tajemný stín!“ Kočička se podívala a řekla: „Opravdu tam je. Ale já naštěstí vím, jak ten stín porazit.“ Pejsek si tipl: „Vyhodíme pojistky?“ „Ne, použijeme ten tanec, co byl v té knížce.“ Tak to zkusili. Bylo tam napsáno: „Kesjep a Akčičok.“ „Není ti to nějak povědomý?“ řekl pejsek. „Vůbec ne,“ řekla kočička. A opakovali to pětkrát. Tak to říkali. Potom, když rozsvítili, stín mizel.

Jednou pejsek našel klubíčko, a řekl: „Kočičko, ty si s tím házíš, tak proč bychom nemohli jít na bowling?“ Tak šli. A pak tam došli. Vypůjčili si kouli (spíš několik). První házel pejsek. Samozřejmě strajk. Druhá házela kočička. Trefila devět kuželek. Kočička řekla: „Já za to nemůžu, že jsem trefila jenom devět. To ta koule.“ Pak kočička házela 1, pak 2, 3, 4, 5, 6, pak najednou zase 1. Sedm se nikdy nepovedlo, a pejsek to samé. Ta sedmá koule je nějaká blbá. A tak se to opakovalo až do večera, ale nakonec pejsek trefil podruhé strajk, a kočička také.

Kočička a pejsek byli hrdinové. To ví každý. Pořád se pouštěli do akcí a pořád se jim něco nedařilo. Ale to jejich příbuzní, ti byli úplně jiní. Šlo jim jenom o jídlo a o jídlo a o jídlo …
Tak jednou pejsek řekl, že už to dál nesnese. Jeho příbuzný jim dokonce sežral dort! A kočička na to dodala: „A ti mí příbuzní se lízaj! To je tak neslušný! Já se třeba meju v neckách.“ Pejsek říká: „A jeden můj příbuznej si dokonce vydrbává blechy. A ani neumí chodit po dvou.“ „Co kdybychom je naučili slušnýmu chování,“ říká kočička.
„Ne, nesmysl.“

Pejsek a kočička uklízeli, a najednou něco zabouchalo na stropě. A pejsek se diví, co to je? A kočička říká, je to duch? Ale ne, já na duchy nevěřím, říká pejsek. A a co když je to duch jazyka? Tak se uvidí, jestli je tam duch jazyka! Po chvíli – ááááá - on tam je doopravdický duch jazyka. Ale po čem jde? Tázala se kočička. Pejsku, co máme na půdě? Vepřový jazyk. Já už vím, proč se jmenuje duch jazyka. Ten vepřový jazyk jsem chtěla udělat k večeři. Tak mu jdeme vyprášit kožich, jestli nějakej má. A vyhnali ho. To je konec.

Byla jednou mrkev, která se probudila v zimě a vylezla, ale nevěděla, co je co. Nevěděla, co je sníh, jelikož mrkve vylezou až koncem léta. Po pěti dnech šel kolem chlapeček a divil se, proč je tam mrkev, a kolem samý sníh. A ten chlapeček ji odnesl ukázat mamince a tátovi, mrkev byla v domku a líbilo se jí tam. Chlapeček prosil maminku, jestli by si mohl mrkvičku vzít do postele a maminka říká, ale za měsíc ji dáš, kde byla. Za měsíc řekl, už musíš tam, kdes byla. Chlapeček ji zanesl do její díry, zakořenila se a spala dál.

Jednoho rána pejsek dostal dopis, ve kterym byla pozvánka na děsivej film. Byl to film Vraždy v Midsomeru. Pejsek to šel ukázat kočičce. A kočička chtěla jít s ním. Ale pejsek si myslel, že by to pro ni bylo moc zabijácký. Myslel si, že by se kočičce z toho dělalo špatně. Ale kočička pořád chtěla a chtěla, a tak s pejskem šla na ten film. A hned po deseti minutách se jí z toho dělalo špatně. Říkala, že už chce jít pryč a nechtěla se na to dívat, protože tam byly tak hnusný vraždy. A tak nakonec měl pejsek pravdu.