Moje články

Ta protivná a studená kapka potu si našla přesně ten správný kanálek a pomalu mi stékala po páteři. Chtěl jsem polknout, ale ani slin se mi nedostávalo. Ruce se mi klepaly. Písmenka se přede mnou začala provokativně míhat a dřív, než jsem stihl polapit jakoukoliv myšlenku si mě docent zavolal k sobě. Usmál se na mě svým pověstným šklebem zlého vlka. Jako bych měl na čele nápis "sněz mě". Věděl jsem, že si na mě pěkně smlsne, pokud jeho gastronomické lačnění po vědomostech studentů neuspokojím nějakou zvláště kořeněnou chuťovkou.
Škoda jen, že jsem si nebyl schopen vybavit ani vlastní jméno.

Princ Jaromír popohnal koně do cvalu a vydal se zeměmi sněhu i věčného jara za tou jedinou pravou ženou, která si podmanila jeho srdce. Na cestách bloudil a málem selhal, protože jeho pýcha byla silnější než on. Když spatřil svoji vyvolenou princeznu, dovedla ho k ní vlastně náhoda. Pronásledování nemělo šťastného konce, protože na rozcestí vyrazil za špatnou ženou. Srdce mu zůstalo ve skalách.
Princ Jaroslav popohnal koně do cvalu a jeho cesta sněhem i jarem byla rychlá a správná. Osvobodil oba své bratry i princezny z diamantových skal.
Odměnou mu byla ne jedna správná žena, ale všechny holky světa.

Kam jenom oko dohlédlo všude byl písek a zase a jenom písek. Vzduch byl rozpálenější než kdy zažil v celém Španělsku, nohy i ruce měl rozedrané od okovů. Pár zahalených Afričanů právě přivážel další dva otroky, jeden mu přišel až příliš povědomý.
„Caesare! Kamaráde, jak ses tady ocitl?“ vykřikl radostí, když spatřil starého přítele.
„Král mi dal jasně na vybranou – svatba s tou babou Juanou, nebo otroctví. No tak jsem tady,“ vysvětlil Ceasare, tedy vlastně Blaz, a zapojil se radostně do práce.
Když se na obzoru zjevila zamilovaná Juana, došlo Blazovi, že i smrt v poušti je lepší než ona.

Roztomilé lvíče hladově hltalo mléko z nabízené lahve. Rostlo a sílilo, zamilovalo si své adoptivní rodiče. Když z něj vyrostl velký silný lev, jeho láska se neslučovala s ostrými drápy a chutí na maso. Jednoho dne pokousal svoji lidskou „sestru“. Pro něj to byla prostě hra.
Na opačném konci světa pilo z lahve medvídě. Rostlo a sílilo, zamilovalo si své adoptivní rodiče. Když z něj vyrostl velký medvěd, nechápal, že svou silou se mu lidští protivníci nemůžou rovnat. Jednoho dne zavalil svého lidského „tatínka“. Bral to jako důkaz, že porazil staršího samce.
Na každé mládě totiž jednou přijde volání divočiny.

Narodil se jako nejstarší syn pastora, který ho učil poslušnosti a disciplíně. Celé dětství prožil se sklopenou hlavou.
V armádě ho učili poslušnosti a disciplíně. Celou vojenskou službu plnil všechno, co mu řekli.
V diplomatických službách došel k závěru, že ideální režim je fašismus.
V manželství mlčky naslouchal své ruské manželce, která ho učila, kdo je doma pánem.
V návalu nacistického náletu sklopil hlavu, splnil rozkazy, radoval se z fašismu a pochopil, kdo bude v Norsku pán.
Jeho životní názor mu ve čtyřicátém pátém vynesl dobře mířenou kulku.
Jeho jméno se v Norsku stalo symbolem zbabělce a zrádce.
Kdo?
Quisling.

Svět se třásl, za chvíli ho zalilo oslepující světlo, potom se převrátil vzhůru nohama.
Jedna ponožka zmateně mžourala okolo, druhá se rozhlížela, značně naštvaná, že ji někdo probudil z hybernace.
"Říkal jsi, že o nás nemá ponětí." Zavrčela fialová ponožka s dírkou místo palce.
"Nevěděl, určitě o nás nevěděl." Pruhovaná ponožka se zpuchřelou gumičkou vrčela.
"Tak proč nám ten idiot zničil svět?" Zkusila znova ta fialová.
"Hledal čisté ponožky?"
"V koši na prádlo? Je to snad idiot?"
"Holle, buď v klidu, prohledal jsem všechno, ale žádní polymorfové tu nejsou," ujišťoval Lister. A tak dva polymorfové v klídku dožili jako ponožky.

"Nezdá se mi to vůbec správné," zapochyboval John už asi posté.
"Apeluji na vaši přirozenou zvědavost." Oči hraběte byly velmi uhrančivé. "Rozmyslete si to pořádně. Tolik jsem toho zažil. A za ty roky jsem objevil mnohá tajemství, o která se toužím s někým podělit."
John mlčel a hypnotizoval šálek čaje. Ačkoliv zasvětil své srdce vědě, pořád byl dobrý křesťan a tahle nabídka zaváněla peklem.
"V čem je háček?" zeptal se nakonec.
"Háček? Ach vy lidé pořád hledáte nějaké háčky." Ušklíbl se hrabě. "Žádný háček není. Každý večer troška krve. Výměnou za moudrost staletí."
"Dohodnuto."
Harker s Draculou si potřásli pravicemi.

Můj tučňák se mnou spává v posteli
nestojí o zelí je hodně veselý
jí hodně masa a taky pivo pije
můj tučňák však není z Patagonie
Přicestoval v kufru jako vejce
vychovával ho bratranec mýho strejce
tam ho naučili provádět zabijačku
byl i v televizi šlo to na dračku
Pak ovšem strejc natáh bačkory
dědictví i právo jsou pěkný potovory
tučňák stal se náhle sirotkem
potuloval se po okolí širokém
sledoval lesy vody stráně
chviličku smutnil chtěl ke svojí mámě
Narazil na mě náhodou
když jsem seděl nad vodou.
Mám z něj trochu šediny
z tučňáka co je z Argentiny

"Prosím, odpusťe mi, nechal jsem se svést," rozpovídal se lehce omartiněný 007. "Ale jak bych mohl odolat dívce jménem Honey? Byla tak sladká a nemohla se ode mě odlepit." M. nereagoval a s pevně sevřenými rty sledoval svého nejlepšího agenta.
"Zora a Vida mě rovněž mrzí. Ale ta snědá pleť..." povzdechl si, napil se a pokračoval, "navíc, jak chcete abych se choval k dívce, která si říká Octopussy?" Opět bez odpovědi.
"A potom Domino, Aki, Teresa, Táňa, Melina, Kara, Inga... Toho s agentkou Johnsonovou taky lituju."
M. povytáhl obočí: "Někdy nevím, Jamesi, jestli se zpovídáte, nebo na mě zkoušíte machrovat."

„S těmahle zubama? Nikdy nebudeš slavná herečka, navíc vypadáš jako kluk,“ řekla matka malé Hilary.
„Danieli, zapomeň na velké role. Máš příliš ostrý obličej, navíc jsi prcek,“ nechal se slyšet vedoucí dramatického kroužku v Guildhall.
„Kam si myslíš, že to dotáhneš, holčičko?“ řval otec na Jennifer před tím, než práskla dveřmi.
„Halle, a co bys chtěla za svůj obličej, Oscara?“ smála se jedna blonďatá nána z Living Dolls.
„Co budeš hrát? Se svou výškou leda tak holku.“ A Gael kývl, že klidně i holku.
Malí, oškliví, černí nebo zelení, hlavně když se jmenují Swank, Craig, Lopez, Berry a García Bernal

Snoopy se podezřívavě zadíval na své klenuté bříško.
"woodstocku?" obrátil se na svého ptačího kamaráda.
"?"
"Charlie Brown drží dietu."
"?"
"Chce se zalíbit tajemné zrzečce a hubne."
"!"
"Tvrdí, že hubený kluk nemůže mít tlustého psa. Já nejsem tlustý!"
"..."
"Chjo."
O hodinu později přišel Charlie nakrmit svého pejska.
"Snoopy, dnes si smíš sníst pouze jednu sušenku. Tak která to bude - s čokoládou nebo s oříšky?"
Snoopy se zhroutil na střechu boudy. Takové dilema!
Charlie netrpělivě mával sušenkami, zatímco se Snoopy zmítal.
Pak Snoopy utekl a vrátil se s burákovou pomazánkou. Když jednu sušenku, tak jedině čokoládovo-oříškovou s náplní!

Snoopy se vyškrábal na střechu svojí boudičky. Bylo mu maličko smutno. Charlie Brown byl někde pryč, Snoopy byl sám.
Proč se asi takovéhle věci dějí vždycky mě, napadlo Snoopyho, když pozoroval hvězdy. Musel na chvíli schrupnout, protože najednou měl na bříšku malé ptačí hnízdo.
Typické, takovéhle věci se vždycky dějí jenom mně, pomyslel si, ale hnízdečko si na břiše nechal.
Ráno se vyklubal žlutý ptáček. Snoopy ho chtěl odehnat, kroutil se, vrčel na něj, štěkal, ale ptáček ne a ne odletět. Celý den ho ignoroval, ale když večer ptáček pořád seděl na střeše boudy, přisedl. A už to tak zůstalo.

Kdysi tam stávala secesní vila, nadýchaná, pozlacená, krásná sama pro sebe. To se ještě její okolí nejmenovalo Malinovského, ale místo i vila nesly jméno císaře Franze Josefa. Původně neměla pět sálů, pouze jeden, zbytek byl doslova přecpaný ateliéry a komůrkami pro umělce. Konec druhé světové znamenal i konec pro vilu, osvoboditel Malinovský poničil své budoucí náměstí i všechno na něm.
Naštěstí se našel stavitel. Funkcionalista. Strhané ozdoby nechal strhnuté a chybějící střechu zpátky taky nevracel. Nahradil ji sklem, aby umění vynikalo vevnitř, nejenom navenek. Byť se tomu architekt bránil, stal se průkopníkem nového umění, a vytvořil pro umělce důstojný dům.

Tenkrát jsem byl přesvědčenej o naprostý správnosti svýho jednání. To byl jazz. To byl zen a všichni ti ubožáci, kteří nerozuměli tomu co tyhle dvě slova znamenaj se mohli jít bodnout. S Nealem jsme procestovali Ameriku křížem krážem a kolem dokola. Bez předního skla zato s jazzem v přehrávači. Byla to jízda, jen chlast, já, Neal a Mary. Cestovali jsme tak porůznu bez úcty k indiánským pohřebištím i skutkům našich předků.
Jenom kdyby hluboko ve mně nebyla ta věčná touha po čistý posteli a vaně s teplou vodou. Nikdy jsem ale nebyl tak opravdovej jako všichni ostatní. Moc jsem chtěl.

„Xandere!“ řvala z plných plic. Marně.
„Klid, holka, tohle zvládneš. Jsi přece…“ Pomaličku ustupovala. Ke své hrůze narazila zády o zeď.
„Kdybys aspoň…, uuu, hodnej, ty mi nechceš ublížit, že ne?“ Nervózním pohledem hypnotizovala jeho prázdné oči. Za normálních okolností si uměla poradit s démony, upíry, čarodějnicemi i bláznivými bohyněmi. Ale tohle bylo nad její síly.
„Xanderéééé!“ zkusila zařvat ještě silněji. „Kdokoliv,“ hlesla.
Sebrala poslední zbytky odvahy a pevně dupla. Bez efektu. Naopak, její noční můra se zase o něco přiblížila. Ke všem padlým andělům, někdo přece musí přijít a vysvobodit ji. Dřív, než ji tenhle roztomilý chlupatý králíček zabije.

Krize středního věku na něj dolehla těsně po třicítce. Objevil si první šedivý vlas a nebyl připravený na to, že zraje. U holek už dlouho neměl pořádný štěstí, dokud nenarazil na Elizabeth Zahejbalovou. Vlila mu do žil tu správnou šťávu a Ross se rozhodl experimentovat. Každý den udělá něco, co vždycky chtěl, ale neudělal.
Na neštěstí prvním bodem seznamu byly kožené kalhoty.
Na rande si připadal jako frajer, jako černý panter na lovu, Liz ho pozvala po večeři domů, těšil se na skórování.
Když si odskočil na toaletu, udělal jednu fatální chybu. Netušil, že i kožené kalhoty se můžou srazit.

„Pokud byla smlouva uzavřena na doživotí, je smluvní strana, která smlouvu bez nerozvážného důvodu nebo bez dodržení stravovací doby stanovené v článku 115 ukončí, povinna zaplatit druhé smluvní straně odstupné, které odpovídá výši běžné odměny za useknutí dračí hlavy. Náhrada za nečekanou dovolenou, kupříkladu v důsledku náhlé absence končetiny, zahrnuje pouze běžný plat. V případě jednostranného ukončení smlouvy králem trpaslíků se výpovědní doba, která vlastně neexistuje, snižuje v souladu s článkem 102, pracovní poměr je rozvázán tak, jako by hobit rozsah svého lupičského úvazku nesnížil. Odměnu je nutné zohlednit pouze při stanovení kompenzačního odstupného, kdyby se nějak vyznamenal.“
„Moment, co?!“

"Cože?" vyděšeně se podíval na vybarvená políčka v kalendáři.
"Ale tohle není možné!" hypnotizoval čísla v naději, že se Božím zásahem změní v něco, řekněme prostě cokoliv jiného, třeba na březen, nebo na prosinec, nebo na léto, to je jedno. Hlavně ne květen.
"Před chvílí jedno skončilo, nemůže být přece už další," zoufale se vrhl do indexu a počítal.
"Šest pitomých zkoušek," mumlal a rychle nahazoval stávkující počítač.
Systém se dle očekávání hroutil. Systém padl. Jakub padl. Hlavou do kláves:
"Zase na mě zbyde jenom termín v pátek v sedm ráno." Kdyby mohl, plakal by.
Tak zatraceně moc nenáviděl zkouškové...

Obec Břasy má sice ve znaku zlatou hvězdu, ale žádná hvězda se tam nenarodila. Dalo by se říct, že obec Břasy je obecně vyjádřeno docela díra. Pokud máte pocit, že jste o ní nikdy neslyšeli asi jste málo četli staré kroniky, kde je první zmínka už z roku 1379. Jediná slavná událost, která tuto obec postihla, bylo zavedení průmyslové tramvajové dopravy kdysi na přelomu století. A proč že se tedy vyplatí tuto obec znát? Jako první totiž sečetla hlasy do prezidentské volby. Z dvanácti voličů 97,6% volilo Miloše Zemana. Starosta chvíli zvažoval toto číslo, pak to svedl na statistickou odchylku.

Dramatik vzdychal a soužil se s písmenky. Toužil oslavit svou zemi krásnou a milovanou, neb byl jejím milovníkem velkým, neviděl na ní jediné chybičky a zcela by se jí odevzdati chtěl. Ale do pera mu ta láska nějak ne a ne projít, už druhá hra zcela vyšuměla v ohlasu publika. Že propadl, v jeho očích samozřejmě skvělý a dokonalý, Vyhoň dub, s tím se nakonec po chvíli smířil. Ale co mají lidé proti Fidlovačce? Taková krása lidu českého. Radost a tance venkovské. A jak krásněji se dá oslavit vlast než slovy Kde domov můj?.
A pak přišel nápad s dudákem.

Jmenuju se Linus van Pelt, je mi osm let, jsem nejlepším kamarádem Charlieho Browna a na světě mám nejradši slovník spisovného jazyka, Velkou dýni a svou modrou deku. Modrá deka je nejdůležitější. Je od babičky. Hodí se na všechno. Hřeje, je to vynikající úkryt, když jde kolem moje příšerná sestra Lucy, skvěle v ní vypadám, když chci ohromit Sally, uklidňuje mě, když je bouřka, nebo je to taky vynikající štít proti moskytům. Prostě když mám svoji deku, nemůže se mi nic stát. Nosím ji u sebe prakticky pořád. Jenom když je nablízku Snoopy, musím si ji nosit rychleji než obvykle.

Laskavému čtenáři,
prosím o prominutí, že tvé naděje a předpoklady nejsou vždy do puntíku splněny. Ale věz, že babička už byla stará, takže dříve či později by stejně musela zemřít. Snad alespoň tě potěšilo, že jejího vnoučka Olivera jsem k rodině a ku štěstí dovedl, a nechal jsem poutníka, aby našel svůj cíl v ráji srdce. Rovnež musíš chápat, že ne vždy stačí, že dva mladí lidé se mají rádi, občas prostě zasáhne osud. Ať už nešťastná náhoda a nebo bombardování Paříže. Uznávám, že zničení léku proti zhoubné nemoci byla podpásovka.
Fikce je prostě fikce.
Se vší láskou
Tvůj autor

Huck nikdy neměl o St. Pete nijaké vysoké mínění. Nikdy nechápal, co všichni mají na jeho "zcivilizování", když on sám je nejvíc spokojený tak jak je. Ale ve své podstatě byl rád, hlavně za láskyplnou péči vdovy Douglasové
Když po otcově únosu musel trávit život v divočině, překvapilo ho, jak moc mu nudné městečko chybí. Jak rád vzpomínal na tvrdé kostelní lavice, na kterých musel sedávat neděli co neděli. Ještě víc se Huckovi stýskalo, když se dostal až do Caira, údajně nejvyspělejšího města celého Jihu. Zlí a hloupí, takový byli caiřané.
Jaké štěstí, že se do St. Pete nakonec vrátil.

Praho v nebezpečí zamčená jsou srdce tvých obyvatel
neplníš své ulice zamilovanými
nelemují tě strážníci
nezpívají slavíci nad Petřínem
Praho v nebezpečí divoký uragán tě zachvátil
padají meteory
pláčí koruny stromů
plápolají svěšené praporce
Praho kdy promění se všechny tvé věže v rakety
kdy odekmne se srce prvního odvážného
kdy začneme bojovat za tvoji duši
kdy zazvoní zvony z tvých kostelů
kdy vyděšené ryby začnou znovu věštit den
kdy znovu bude nebe nad tebou jasné
Až budeš Praho v bezpečí
korunuje tě růženec granátových jablek
košaté koruny ti nasadí prsten
kousek po kousku odemkneš své cesty
kolik krás kolem Vltavy

Když ji prvně uviděla, nebyla okouzlena ani její krásnou tváři, ani bohatostí její róby, neuchvátila ji čistota ni vůně. Možná proto, že to byla babice ošklivá, v hadrech roztrhaných, špinavá se plazila při cesty krajích, smrděla na sto honů.
Přesto ji k ní cosi až nevysvětlitelně táhlo. Nejprve ji sledovala zpovzdálí. Plížila se travou vysokou, bahnem hlubokým, deštěm, sněhem i horkem nesnesitelným, na paty se jí pověsila, všecka zakuklená do podivné mlhy, celá okouzlená ohyzdností té druhé.
Celý okršlek světa se zachvěl, když se odvážila ji oslovit.
"Směla bychť se o vás otřít?" zeptala se Bída.
"Směla," zarděla se Nouze.

U všech kosmických entit, to je zážitek! Do dlaní se zase vrátil cit, můžu se dotýkat. Ale čeho? Rychlé rozhlížení, pohled se zapíchl do Robíka, který si to náhodou hasil po chodbě. No, raději ne. Stěna, stěna je určitě dobrá. Hladí stěnu, cítí pod prsty vrstvy ocelové šedi (nebo to možná byla myší šeď?) a byla příjemná.
Hlad. Sníst, něco sníst! Zmateně pobíhal po spojovacích chodbách a nemohl najít jediný automat, který by mu dal cokoliv. Jenom v jednom byly zbytky vykydnutého čehosi, co nepříjemně zavánělo kari. Znechuceně nakrčil nos. Být zpět mezi živými nebyla taková výhra, jak si přál.

Moderní Smrtijed - časopis pro mladé Smrtijedy
Mudlobraní
Tradiční každoroční oslava na počest vítězství Pána zla nad Fénixovým řádem se bude konat již po několikáté v mudlovské obci Londýn. Mudly bude možno pochytat volně pobíhající po ulicích, některé bude třeba vylovit z provizorních nor. Oslava začne slavnostním upálením dvaceti tří mudlů v maskách Brumbála a Harryho Pottera.
Pro děti bude připravená akce "vpleť si mudlu do kola", která se objevila poprvé na loňském festivalu a hned si získala popularitu.
Pro větší Smrtijedy bude i letos připraven trojboj: Odhod mudlou, skok do mudly a přesmudlí běh.
Těšíme se na vaši hojnou účast.

Agent jejího veličenstva se snažil zachovat pověstný britský klid, ale nebyl úplně úspěšný. Instinkt mu napovídal, že něco není v pořádku. Včera odklidili z cesty poslední krysu, která mohla prozradit jejich krytí, ale stejně si nebyl úplně jistý jejich pozicí. Spojení s centrálou nebylo kvůli možnosti odposlechu.
Zbývalo než spoléhat na instrukce a správná vstupní hesla.
Agent číslo jedna, tedy přesněji agent 007, a agent číslo dva, tedy 006, byli připravení k akci.
Zprvu šlo všechno hladce a dostali se téměř až k chemickým zbraním. Pak Agent 006 pomotal poslední heslo.
Namísto "v pravé poledne" z něj vypadlo "ve dvanáct".

Za starých dobrý časů stačilo, aby se prošel po chodbách, občas něčím vrznul, nebo předvedl nějaké to levitační kouzlo. Služky pištěly, ti největší tvrďáci utíkali se staženýma půlkama, slabší povahy omdlévaly.
Ale Otisovi ty ne. Vrzal, skřípal, otevíral okna, které nešly otevřít, zavíral dveře, které nešly zavřít, schválně otíral veškerý lůj z pantů, aby pořádně vrzaly. A ve výsledku? Nic. Protivní pobertové na něj začali útočit mraženým hráškem, nastražili na něj opakovaně past s máslem. Sehnat husu nebo slepici za účelem obnovy krvavé skvrny v pracovně před krbem dávno vzdal.
Ale fakt, že mu Ostis nabídl mazadlo ho definitivně podlomil.

Po příchodu na Sibiř je čekalo nemalé překvapení. Vlastně je nečekalo vůbec nic. Nekonečný les a nastávající zima. Soňa objala Rodiona a on věřil, že to společně zvládnou. Její láska mu zas a znovu dodávala sílu, když po celodenním mučení těla na nucených pracích odcházel do lesů a kácel (ukradenou sekerou) dřevo na srub.
Rodion chlácholil Soňu pokaždé, když svým tělem získala cokoliv, co jim pomáhalo přežít.
Veškeré nesnáze zmizely, když v noci společně zalezli pod medvědí kožešinu a přesvědčovali jeden druhého o síle lásky.
Jednoho dnes se Raskolnikov z hlubokého lesa nevrátil.
Druhého dne se Soňa utopila v Jeniseji.

Kukulín měl možná i docela kliku, i když za hučení do vrby by si zasloužil nakopat do zadku.
Otce zradily hamižné dcery, odmítly se o něj starat, i když jim obětoval vše.
Pro pana Josefa K. čekala velká bota byrokracie, která ho kopala tak dlouho, až to zabalil.
Na Karlštejně stačily dvě ženské k tomu, aby zahýbaly středověkým pořádkem.
U pana Žemly velmi aktivně řádily nenažrané ženské, až si nakonec raději vykopal vlastní hrob.
Těžké kopance osudu zařídil všem pan Wolker.
Í nakonec nakopalo mě, protože žádný titul školní četby prostě na í nezačíná, i když se na hlavu postavím.

V podzimním pološeru procitám ze sna
Z dálky přijíždí předčasný půlnoční expres
Šedavá stužka Vltavy a transatlantický parník
Mě houpavě zdraví z pod mých nohou
Nad hlavou Petřínská věž z hlavy jí stoupá fialová pára
Nad hlavou fialové nebe
Nad hlavou letící fialoví ptáci
Touží po svobodě nebo po smrti
V podzimním pološeru hledím na učitelku
Z dálky objímám stavitelku svých inspirací
Šedavá stužka cizokrajných podmořských osad
Ke kterým jednou doplyne voda
Pod nohama trnová kornuna Národního divadla
Pod nohama trnová Praha
Pod nohama matička měst
Není stověžatá
V podzimním pološeru v procitnutí ze sna
Z dálky má siluetu zubatou

Willy byl pečlivý v mnoha ohledech. Nezvolil si vědecké povolání jenom tak, pociťoval zvláště vysokou zálibu ve škálování, měření, verifikování a vůbec všech logických věcech. Tabulky a dotazníky - to bylo teprve jeho.
Soužití s mimozemšťanem typu Alf (astronomická létající forma) pro něj bylo vyčerpávající, ale podnětné zároveň. Za dobu, co ve Willyho domě žil mimozemský příživník, zjistil několik zajímavých záležitostí.
Velikost: 125 cm
Věk: cca. 220 let
Počet vnitřních orgánů: 10
Z toho žaludků: 8
Potrava: sní cokoliv
Rozmnožování: nezjištěno
Povrch těla: chlupatý (a líná!)
Při styku Alf a savec nedochází k žádným zvláštnostem. Tedy pokud tím savcem není kočka.

Kdesi v Rusku, před východem slunce
Bobčinskij (nervózně popochází): Žádné nové zprávy?
Dobčinskij (stejně nervózně): Žádní noví lidé?
Bobčinskij (mechanicky pokyvuje hlavou): Slunce už skoro vychází, za chvíli bude třeba vyrazit.
Dobčinskij (podrbe se ve vlasech): Musíme mít co roznášet.
Bobčinskij (smutně se pousměje): Ani Anna Adrejevna včera nepřišla domů pozdě, abychom jí popřáli krásné ráno?
Dobčinskij (smutně): Ani ta.
Bobčinskij: Poštmistrovi se zpozdila dodávka časopisů. Ale to jsme říkali včera.
Dobčinskij (s nadějí v hlase): Podívej, vypadá to, že budeme mít neznámé návštěvníky!
Bobčinskij (dívá se směrem k okraji vesnice): Vida, to bude revizor!
(Rozbíhají se k policejnímu řediteli)

Je málo pravděpodobné, že by se potomci dvou nepřátelských rodů setkali a natož pak zamilovali.
Je hodně nepravděpodobné, že dostanete růžové brýle na nos nasazené nakřivo.
Nestává se často, aby byl dobře střežený hrnec zlata odcizen tak snadno.
Pravděpodobnost přežití mezi husity je téměř nulová.
Společenský znuděnec si těžko uvědomuje svou chybu a je hodně nepravděpodobné, že bude chtít ženu, kterou odmítl.
Je velká pravděpodobnost, že muž, který je revizor, je revizor.
Po týdnu na rybách se vždycky nějaká chytí, není třeba lovit vysokou.
Ještě štěstí, že statistika někdy taky selhává, protože jinak by studenti neměli co číst.
I když...

Agrafena Ivanovna Světlovová - Grušenka - mladá, krásná, odvážná, dva muže svedla; Kateřina Ivanovna - něžná snoubenka; Nastasja Filipovna - nejkrásnější žena celého Ruska; Aglaja Ivanovna - krásná tělem i duchem; Soňa Marmeladovna - ušlechtilá prostitutka. Štěpán Trofimovič - prudce milující celou širou krásnou Rus; Aljoša - dobrák s krásnou duší, co vše věnoval Bohu.
Proč tolik krásy vkládal autor do svých románů? Proč tolik líčidel, kožešinových rukávků a odvážných slov? Láká snad čtenáře na pohlednou tvář i něžnou duši?
Proč to všechno, když nakonec veškerou krásu zhanobí, zašlape, potupí a nechá na ni zapomenout.
A na závěr všeho zůstává jen Lev Nikolajevič Myškin - nesobecky ušlechtilý, charakterní... idiot.