Juana

Kam jenom oko dohlédlo všude byl písek a zase a jenom písek. Vzduch byl rozpálenější než kdy zažil v celém Španělsku, nohy i ruce měl rozedrané od okovů. Pár zahalených Afričanů právě přivážel další dva otroky, jeden mu přišel až příliš povědomý.
„Caesare! Kamaráde, jak ses tady ocitl?“ vykřikl radostí, když spatřil starého přítele.
„Král mi dal jasně na vybranou – svatba s tou babou Juanou, nebo otroctví. No tak jsem tady,“ vysvětlil Ceasare, tedy vlastně Blaz, a zapojil se radostně do práce.
Když se na obzoru zjevila zamilovaná Juana, došlo Blazovi, že i smrt v poušti je lepší než ona.