Moje články

Fandom: Star Wars
Spolu tvořili dokonalý pár. Slíbili si věrnost a oddanost. Jejich láska však byla zakázána. Ona byla vysoce postavená a on byl jediem. Vzali se potichu v soukromí, ale o to víc to byla krásná chvíle. Mohli si ji vychutnat a sdílet ten nádherný okamžik. On zbožnoval její křivky, jenž se tak krásně vlnily. Ona jeho svalnaté tělo, kterým se na ní tisknul. Miloval jí tak moc, že by pro ni udělal cokoliv. Zradil by pro ni všechny své přátele, vzdal se své víry a porušil všechny sliby. Temná strana ovšem byla zrádná... Toto nebyl pohádkový konec v jaký všichni doufali...

„Aaaargh“ zařval a bezmocně pohodil rukama dvoumetrový chlupáč. Byl tu nový a při opravě Falconu si nevěděl rady. Každý po něm něco chce. Co odešel z Keshyyku neměl chvilku odpočinku. Pilotování mu šlo téměř samo, ani ho nemuseli moc zaučovat. Ale co se opravy lodi týče, byl v koncích. „Aaaarhg, aargh aaaaaaa“ zařval na Hana. Han se jen pousmál a hodil po něm malou papírovou knížečku. „Máš kliku, že si všechny doklady od tohohle vraku schovávám. Snad Ti návod k použití trochu pomůže, hlavo chlupatá. Je to tam i ve wookinštině.“ Chewbacca rozevřel desky knihy a začal si číst. „Ahaaaaa“

Fandom: Ztracený svět v podzemí
Styxké jednotky je zahnali až na samý okraj skály. Ještě včera si mysleli, že pronásledování skončilo a teď se dostali do takovéhle situace. Jsou v pasti! Odsud již není úniku. Z davu vojáku vystoupily dvě drobné postavy s černými vlasy. Pomalým krokem zamířily směrem k nim. Koho jiného, než Rebeccu tu mohl čekat? Zastavily asi dva metry od nich. Výsměšným hlasem prohlásila: „Ahoj bratříčku, teď už se nechováš tak hrdinně, co? Doufám, že ses rozloučil s povrchem. Touto ampulí…“ zamávala přívěškem, který jí visel na krku. „zničíme vše živé. Povrch konečně bude patřit nám, tak jako tomu bylo od jakživa!“

téma: Cena za štěstí
Fandom: Ztracený svět v podzemí
Světelný bod v dáli jim ukazoval, kudy mají jít. Konečně přešli tu nekonečnou poušť schovanou hluboko v podzemí. Byli pronásledováni styxkými vojsky a museli si dávat pozor, kde zanechávají stopy. Kdyby sáhli na každý kámen nebo kmen podzemního stromu, stopaři by je vyčmuchali a roztrhali na kusy. Do této situace se dostali jen kvůli němu! Kdyby Will nechtěl z celého srdce najít svého otce, nikdy by se do podzemní nevydal. Byl by doma s rodiči a užíval si slunečního svitu na povrchu Země. Jenže těmto dnům je už konec. Bude do konce života utíkat před styxy. Utíkat nebo být zabit.

„Tady skrývat naše stověžaté město Otoh Gunga. Já Vás tam vzít.“ Řekl Jar-Jar.
Obi-wan s Qui-gonem si nasadili dýchací přístroje a skočili do vody. Doplavali k bráně přijímacího sálu. Prošli membránou a dočkali se přívětivého uvítání. Strážní gungani na ně namířili kopí a odvedli je do trůnního sálu. Na trůně seděl vládce vodního lidu Rugor Nass. Když uviděl Jar-Jara, rozhněval se.
„Ty si myslet, že když tvůj tatíček George Binks vážený občan, ty sem přijít kdy chceš, i po tom, co být vykázaný?!“ Typicky zakýval hlavou, až mu lítaly sliny od pusy.
„Jednou mě doženeš k sebevraždě, jako svého otce!“

Mladí padawani netrpělivě čekali před učebnou svého mistra. Netušili, co mají od nového předmětu nazvaného Křížem krážem galaxií čekat. Dveře se odemknuly na minutu přesně a učni se začali hrnout do místnosti. Sedli si kolem kulatého stolu, který byl určen k promítání hologramů. Mistr Kit Fisto se postavil do čela místnosti a zapnul hologram. Nad stolem se objevila mapa celé galaxie. Nautolan začal studentům podrobně popisovat různé planety, jejich umístění v galaxii, klimatické podmínky a rasy, které na dané planetě žijí. O každé planetě se dozvěděli spoustu zajímavostí. Nejvíce je zaujala planeta Hoth, o které věděli pouze odkud vane vítr.

Obloha se měla každou chvíli vyjasnit. Nejčernější mraky již byly roztrhané a začínalo lehce vykukovat slunce. Ewokové měli volno. Kdo ví, co měli tito medvídci s hlavou jako žalud v plánu. Ewok Ivan šel s košíkem ve tvaru krychle do hlubokého lesa. Měl radost z čerstvého vzduchu, volného dne a z vůně lesních květin. Točil se jak na obrtlíku. Napadlo ho, že kolegům vezme nějaké lesní plody, co cestou nasbírá. Celé odpoledne se potuloval lesem a čistil svou mysl od pracovního stresu. Při cestě zpět bohužel zakopl a už se to sypalo… Jeho antistresová procházka byla totálně na dvě věci.

Poznámka: Tohle mě napadlo na dnešním výletě na pole. Bodík je bodík.
Dva pěšáci běží skrz bitevní pole. Se smrtí v očích pozorují, jak se na ně řítí vzdušné nepřátelské jednotky. Skákali a dělali úhybné manévry. Káně nad nimi kroužilo, snažíc se je sestřelit. Když taktika úprku zklamala, zkusili zahrát mrtvé. Stáli a ani nedýchali. Káně to na chvíli zmátlo a nechalo je být. Začali věřit tomu, že je konec bitvy. Jenže pak se na obzoru káně opět objevilo. Zajíci věděli, že to špatně skončí. Káně neoblomí. Smířili se se smrtí a čekali, kdy to přijde. Vždyť pole je tak rovné a velké, jako je pitevní stůl pro vši z dětských vlasů.

Dlouhá, opuštěná, klikatící se silnice. Jede na ní jen jedno auto bez světel. Rychlostí jemu vlastní projíždí ostré zatáčky. Je to poprvé v jeho životě, co se ztratil. Kde to vlastně je? A kde je Mac? Dostane se včas na svůj nejdůležitější závod? Na tyto otázky si nedokázal odpovědět. Stále ďábelskou rychlostí vjel do malé vesničky jménem Kardánová Lhota. Snad tu bude někdo, kdo mu pomůže. Přehlédl ostnatý drát ležící na silnici. Vždyť má úplně zničený lak! Takhle se nebude moci ukázat na závodišti! Jestli se odtud ještě někdy dostane, nechá si udělat reflektory, ať je z něj pořádná kára.

Dlouhé, hubené nohy v krásných vysokých botách. Na sobě mají své nejlepší modely. Krásné ženy, které milují sex. Jen za něj berou peníze. A mezi ně budu ode dneška patřit i já. Rozhodla jsem se, že se stanu kurtizánou v nejluxusnějším privátním klubu v srdci Španělska. Sváděla jsem zákazníky a ti si mě vybírali stále častěji. Měla jsem svou klientelu. Ale jeden z nich byl výjměčný. Sex s ním mě bavil. Jenže pak mě předhodil svému příteli. Teprve tehdy jsem zjistila, co to znamená být šlapkou. Nucený sex, urážky a bití. Jsem nymfomanka, ale k sexu mě nikdo nutit nebude.

Lesem znělo tisíce výstřelů. Všechna zvířata se dala na zběsilý úprk. Maminka mě popoháněla, ať stále běžím a neohlížím se. Lovci se tu od mého narození objevili teprve podruhé. Byl jsem tak vystrašený! Běžel jsem, co mi nožky stačily. Klopýtal jsem přes větvičky a nízká křoviska. Už jsme byli hluboko v lese, když výstřely začaly slábnout. Najednou bylo úplné ticho. Začali jsme s maminkou zpomalovat. V tom zazněl poslední výstřel. Znovu jsem se rozeběhl, ale ozývala se jen ozvěna mých kopýtek. S hrůzou v srdci jsem zastavil. Otočil jsem se a rozhlédl po okolí. V křoví ležela má maminka mrtvá.
Fandom: Bambi

Nová technologie pronajímání orgánů mi umožnila přežít. Po těžké autonehodě jsem byl dva roky upoutaný na lůžko. Ledviny a plíce mi úplně přestaly fungovat. Žily za mě jen přístroje. Má rodina to těžko snášel a začala se pomalu rozpadat. Ke konci mě chodil navštěvovat už jen syn. Den ode dne jsem měl menší vůli žít. Někdy v tu dobu začal fungovat trh s orgány. Rozhodl jsem se podepsat smlouvu. Dostal jsem nové orgány a začal normálně žít. Ale začlenit se do společnosti bylo těžké. Vydělával jsem méně, než jsem měl splácet. Vesmír není dost nekonečný, abych se schoval před REPOMANEM.

Opět se mi zdá o stejném místě. Kolem mě vedou horké trubky. Vypadá to tu jako kotelna. Ale dnes je ten sen jiný. Tak hrůzostrašně živý.
Zaslechla jsem vrzání kovu o kov. Následně blížící se kroky. Rozběhla jsem se, ale kroky se zdály čím dál blíž. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Byla slyšet jen unikající pára. Náhle mě někdo chytnul za rameno a prudce otočil. Hrůzou jsem zavřela oči a instinktivně máchla rukou mířejíc při tom útočníkovi na hlavu.
Probudila jsem se a v rukou držela hnědý klobouk. Vedle mě spokojeně dřímal Freddie. Proč si bere svůj klobouk do postele?

Poznámka: Můj první samostatný drabble, tak prosím buďte shovívaví.
V našem téměř nesmrtelném životě je spousta času na přemýšlení. Vzpomínal jsem na Steva. Vždy toužil po tom stát se upírem. Jenže on netušil, čeho všeho se musí krvesajové vzdát.
Jako poloupír jsem se mohl těšit ze slunečního svitu, ale po tom, co mé tělo dostatečně dospělo, jsem musel projít trvalou proměnou a užít si svůj poslední východ slunce. Nemluvě o samotě, která nás, noční stvoření, provází. Lidské přítelkyně vydrží krátce a najít si družku mezi upíry je téměř nemožné. Spousta z nás tuto mezeru zaplnila věčným bojem s vampýry. Jenže po zavraždění Steva jsem se vzdal i tohoto potěšení.