Moje články

Poznámka: Minerva. Navazuje na Nebe nad Yorkem II. Jo a ještě pro připomenutí určité drobnosti Mary McGonagallová.
Cesta se leskla. Barevné střepy z okna kostela odrážely požár lesa. Nedostávalo se jí dechu. Zatnula zuby a běžela dál. Všude byl kouř.
„Homenum revelio!” Byl tam a ještě žil!
„Sonorus!“
„Thomasi!“ Žádná odpověď.
Vydala se do ohně. Kouř ji pálil v očích.
„Thomas videatur!“ Hůlka ji vedla. Doutnala jí sukně.
Ležel zaklíněný pod stromem. Dýchal. Potichu naříkal.
„Wingardium leviosa!“
Mrštila stromem pryč. Thomas vykřikl. Docházely jí síly, nadýchala se moc kouře. Kašlala.
Poklekla k němu. Upadl do bezvědomí.
Chtělo se jí usnout.
„Aqua erupto!“ Malý pramínek vody. Už neměla sílu. Zavřela oči.
Sledovala ji matka. Pomocí magie uhasila oheň.

Poznámka:Druhé na toto téma. Minerva. Navazuje na Bábovku.
Obloha nad Yorkem byla červená a černá.
Minerva stála před domem a křečovitě držela hůlku. Už skoro hodinu.
A ten hlupák pořád nezatemnil okno.
Šedesátá minuta. Bombardování končilo. Němci se vraceli. Letěli přímo přes vesnici. Amulet začal pálit. Srdce měla až v krku.
Několik slov, přesné pohyby hůlkou. Vztyčila bariéru.
Bomba na ni dopadla, na okamžik se zastavila a pak se odrazila a vybuchla v lesíku za kostelem. Minerva měla chvíli pocit dobře vykonané práce. Sice použila kouzlo a bude vyslýchaná, ale v rámci obrany vlastního života to bude jen formalita.
Pak si uvědomila, kde vybuchla bomba.
„Thomas!“
Rozběhla se.

Poznámka: Šílený fandom, ale taky pocta profesorce, která mě učila. No jo, učila mě velká Jindra Petáková. Možnosti formátování tady jsou trochu nedostačující na tohle. Ale což. Minerva bude.
Základní poznatky o výrocích a množinách
Výrok a operace s výroky
60) Víme, že je pravdivá implikace: „Pokud Tall napíše během měsíce dubna 30 drabble, tak obdrží pamětný dar DMD 2012, který prozatím zůstává tajemstvím.” Pak může nastat jen jedna z těchto možností.
A) Tall napíše 30 drabble a dostane pamětní dar DMD 2012
B) Tall napíše 30 drabble a nedostane pamětní dar DMD 2012
C) Tall nenapíše 30 drabble a dostane pamětní dar DMD 2012
D) Tall nenapíše 30 drabble a nedostane pamětní dar DMD 2012
Určete ve kterých případech od A do D se jedná o pravdivý výrok?

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zmatenou sovu.
Chodila kuchyní sem a tam. Byla nervózní, Thomas se nevrátil.
Každou chvíli se dívala ze dveří. Nějaký hlupák ve vesnici zapomněl na zatemnění.
„Naučím tě jak upéct bábovku.“
„Promiň mami, ale nemám náladu.“
Matka se usmála.
„Právě proto potřebuješ myslet na něco jiného. Sedni si!“
Odsunula židli. Na stole ležela mouka, vajíčka a další suroviny.
„Tohle je materiál na pořádnou bábovku.“
Minervě vyletělo obočí.
„Materiál?“
Matka se rozesmála.
„Ano, materiál. Většinou se mě povede z ní udělat něco konzistencí připomínající beton.“
„Dobře, ukaž mě jak na to.“
Nakonec bábovku spálily. Zapomněly na ni, protože nebe nad Yorkem nabralo červené odstíny.

Poznámka: Začínám posledné část Minervina příběhu. Navazuje na Pod stromem.
Téma: Příbuzenská plemenitba
Venku byla tma. Zahoukala sova. Minerva si v pokoji četla. Listovala knihou o přeměňování, kterou znala nazpaměť.
„Co to má znamenat?“
Do místnosti vtrhnul Thomas a papírem jí mával před obličejem.
„Cože?“ Minerva zabouchla knihu
„Tohle mně přinesla divná sova!“
„Cože!“
Sovy byly skoro neomylné. Skoro…
„Ty jsi fakt čarodějnice. Navíc se páříte mezi sebou! Krávo!“
Hodil po ní dopisem a utekl. Minerva se konsternovaně podívala na elegantní svatební oznámení. Malfoy si bral sestřenku.
Zaskřípala zuby a rozběhla se za ním. Na schodech se srazila s otcem.
„Takže to ví?“
Kývla.
„Musím za ním!“
„Vrátí se. Teď potřebuje být sám.“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Autoritu. Trochu více sladké.
Bylo krásné odpoledne. Minerva se procházela. Nechtěl jít za Thomasem. Jen tam prostě došla.
Sekal trávu, tak jak slíbil. Sedla si pod strom a dívala se na něj.
„Přišla ses podívat, jak vypadá práce?“
Odložil kosu a se sedl si vedle ní.
„Nebo dohlédnout na trest.“
Opřel se hlavou o její rameno.
„Tohle není trest,“ zamumlal a zavřel oči.
„Ty už jsi unavený?“
„Nejsem perpetum mobile.“
Minerva mu zajela rukou do vlasů.
„Vyndám ti trávu z vlasů.“
„Hmm.“
Jedno stéblo, druhé…
„Proč ses s ním vlastně popral?“
Žádná odpověď. Usnul a Minerva mu ještě dlouho vybírala z vlasů neexistující smetí.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Památku na dny míru.
Otec stál na schodech, tvářil se přísně.
Ticho. Dokonce i matka přestala vařit a dívala se na něj. Thomas se celý scvrknul. Pryč bylo sebevědomí vítěze.
„Pojď ke mně mladý muži.“ Tichý autoritativní tón. Thomase nenapadlo odporovat. Postavil se do pozoru. Skoro jakoby nastupoval na skautském táboře. Chvíli se přetlačovali pohledem.
Mladík sklopil oči.
„Usmíříte se?“ ptal se, nerozkazoval.
„Ano, otče!“
„Lituješ toho?“
„Ano!“
Minerva musela otce obdivovat. Tak málo stačilo, aby donutil sebevědomého kluka litovat toho, co udělal.
„Posekáš zítra louku za vsí?“
„Ale…“
Dlouhý pohled.
„Ano.“
Otec pokýval hlavou a znovu se zavřel do pracovny, kde připravoval kázání.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Kapesníček.
Když došla s Thomasem domů, matka spráskla ruce. Obíhala kolem něj, jako by měl každou chvíli umřít.
„Jak ses jen mohl poprat!“ lamentovala a osahávala mu naraženou tvář. Thomas sykl bolestí a vykroutil se jí.
„Pro něco musím doběhnout!“ vykřikl a rozběhl se po schodech.
Za chvíli byl zpátky. Přišel k Minervě a beze slova jí podal kapesník s vyšitými petrklíči. V rohu bylo volné místo.
Překvapeně se podívala.
„Za ten od krve. Je nedodělanej, ale máma slíbila, že poslední vyšije, až se vrátíme.“
„Ale…“
„Stejnak je pro holky!“
Minerva měla chuť začít jásat, jen nevěděla proč. Potlačila ji.
„Díky.“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Glorii.
Kulhal. Roztržené tričko, rozražený ret, sedřené klouby, krev z nosu.
„Ty ses porval!“ Minerva přimhouřila oči.
Úšklebek.
„Vyhrál jsem!“ Přímo z něj sálalo sebevědomí.
„No a?“ Zvedla obočí. „Kdo je ten druhý?“
„Tom ze statku.“
Obešla ho. Do rána mu tvář napuchne do hrůzných rozměrů. Začala fialovět.
„Pomůžeš mi to zamaskovat. Nechci, aby se otec zlobil.“
Přeměřila si ho pohledem.
„Za prvé, rozhodně se nebudu podílet na lži. Za druhé, je to nemožné.“
Zatvářil se jako ztracené štěně. Podlehla a podala mu bílý kapesník.
„Díky,“ zamumlal. Utřel si s ním krev z obličeje.
Minerva zaskřípala zuby, ten kapesník měla ráda.

Poznámka: Já ji už nechtěl vytahovat, ale to téma.
Glorie byla přesně ten typ, který Minerva nesnášela. Husička, která neměla mozek, nebo ho nepoužívala. A byla hezká.
Dcera starosty, která před válkou dostávala od příbuzných z Londýna oblečení podle nejnovější módy, která si zvýraznila rty, když se šla projít do lesa, nastavovala Minervě zrcadlo.
Glorie představovala všechno, co Minerva neměla. Živelnost, veselost, bezstarostnost, vyzývavost, velká prsa, oslnivý úsměv, dlouhé nohy.
Minerva nad to mohla být povznesená, jak chtěl, jenže jí bylo patnáct a přes veškerý kouzelnický talent nevěděla, jak zvýraznit oči, nebo pevné boky, jak přinutit kluky, aby si jí všímali, tak jako Glorie. Přistihla se, že jí závidí.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zakázanou výpravu.
Varování: Sprostá slova.
Minerva přemalovávala hřbitovní zeď.
Hitler je (dvě kolečka a okurka).
S tím by se dalo souhlasit, ale ta forma…
Nový nádeník na statku šuká starou paní!
A taky dceru.
Glorie je kráva!
Nosí růžovou!
(Obrázek oběšence)
Jonasi nepřidělávej mě práci.
(R+S v srdíčku)
Ruth zdědí farmu a Sebastián ví, co chce.
Thomasovy se líbí Glorie.
Líbila. Po tom co ho pozvracela, se přitažlivost vytratila.
(Dva kosočtverce)
Někdo byl nápaditý.
Miluju Jonase! (Velké srdíčko)
Počkej tak rok, než se začne zajímat o děvčata.
Teresa je těhotná. (Malůvka)
Není, jen přibrala.
Minerva miluje Thomase!
Ne, to rozhodně v žádném případě není pravda.

Téma: Zadek v mlze
Poznámka: Minerva. Protestně drastické. Navazuje na Oblohu nad Yorkem.
Mlha tak hustá, že nebylo vidět na věž kostela.
Banda dětí se vydala na zakázanou výpravu. Minerva přesně věděla kam. Šla s nimi.
„Co kdyby potřeboval pomoc,“ omlouvala svoji zvědavost. Hůlku měla pod sukní.
Rýha v zemi. Polámaná kukuřice. Zlověstná silueta. Krákorání vran.
Glorie se křečovitě chytla Thomasovy ruky. Setřásl ji. Minerva zvedla obočí.
Letadlo zlomené v půlce, ocas čněl do výše.
„Jeden z našich.“
Na skle kokpitu červená skvrna. Minerva nakoukla dovnitř a vyjekla.
Vytřeštěné oči, hlava v podivném úhlu, celý od krve. Couvala od letadla.
Tedd, kluk od sousedů, ji zatahal za rukáv.
„Minervo, proč už se nehýbe?“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Proměním te v ropuchu.
Minerva stála před domem, hůlku výhružně zabodnutou v obloze. Bylo kolem druhé hodiny ranní.
Obloha nad Yorkem byla červená a černá. Vřeštění sirén, štěkot protileteckých děl, svištění kulek, hřmot výbuchů a rachot motorů.
Ve škole se od července učili kouzlo odpuzující bomby. Kdo se ho nenaučil, nejel domů.
Nad její hlavou tančily dvě stíhačky. Tango v rychlém tempu. Four Step, Winnese Waltz Reverse Turn, Four Step, The Chase!
Jedno padá v záplavě ohně. Minerva fascinovaně sleduje trosky dopadající na pole.
Sirény utichají, rozhostí se ticho. Hlasité ticho!
Z okna vykoukne matka.
„Skončilo to, pojď domů!“ Její hlas je strašlivě unavený.

Poznámka: Minerva. Zbaběle jsem si zadek nechal na neděli. Navazuje na Neradostné odpoledne.
Minerva hledala Thomase. Chtěla mu říct, že Sarah se probudila a chce ho vidět.
„Počkej a nehledej ho!“ řekl jí Jonas.
Ignorovala ho.
Obešla kostel. Proběhla sousedovu zahradu. Lekla se, když zaštěkal pes.
Našla ho. Seděl vedle prsaté blondýny, která jakoby vypadla z plakátů, které na ně Němci občas shazovali. Mluvil s ní, šeptal jí cosi do ucha. Minervě se udělalo špatně.
„Sestra tě chce vidět!“
Thomas vyskočil. Měl červené tváře.
„A-ahoj.Tohle je Glorie,“ představil dívku. Ta si ji měřila pohrdavým pohledem.
„Tohle je ta čarodějka?“ zacvrlikala.
Minerva se zakabonila.
„Ještě jednou mě tak řekneš a proměním tě v ropuchu!“

Poznámka: Tohle mě dalo zabrat. Minerva! (Tak trochu BJB) Navazuje na Lektvar.
V ledové vodě rozmíchala pyl ze stěhovavých sněženek. Rozdrtila bodliny zmrzlíků, nasekala kořen sněhovníku.
Thomas přikládal studené obklady.
Otec utěšoval paní Gersovou, protože její manžel zahynul. Matka pomáhala staré paní Bellové, její vnučka odešla starat se o raněné do nemocnice v Yorku. Místní doktor tam byl také. Jonas si hrál.
Nebe bylo šedé. Minervu zábly ruce.
Když nutila Sarah vypít lektvar, málem jí utopila. Teplota klesla. Oddechla si.
Thomas se sesunul ke zdi.
„Dobrá práce!“ řekl. Minervu to potěšilo.
Podívala se do knihy, jestli všechno udělal správně. Postup byl jiný.
Špatný!
Dostala jí k vánocům, vařila podle ní předchozí lektvary.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Čaj s medvědem.
Sarah ležela na posteli. Drobná, bledá osmiletá holčička. Propadlé tváře, na dlaních rýhy po nehtech.
Uběhly tři dny od nehody. Minerva udělala poslední lektvar. Měl by jí uzdravit.
Dávala jí ho po lžičkách.
Kdyby tak mohla použít hůlku.
Poslední kapka.
Někdo zabušil na dveře. Minerva nadskočila, Sarah se stočila do klubíčka, zakňourala.
„Dále!“ Hlas měla nabroušený.
Vešel Thomas, na tváři měl šmouhu.
„Jak je jí?“ Jeho pohled byl tvrdší než ocel.
Rty se jí sevřely do linky. Zbělaly.
„Mělo by jí být líp.“
Natlačil se vedle postele, klekl si a sevřel sestřinu ruku.
„Thomasi,“ zašeptala ochraptěle. První slovo po třech dnech.
„Neboj se, vyspíš se a bude to v pořádku.“ Uklidňující Thomasův hlas.
Sarah se začala vracet barva.
Usnula.
„Čarodějnice, co se jí stalo,?“
Měla pocit, že ho uhodí.
„To bys nepochopil!“
Prudce se k ní otočil. Měla pocit, že jí uhodí.
„Jasně, pitomej měšťák to nemůže pochopit. Zato hogofogo slečinka jo. Myslíš si, že jsi něco víc!?“
Sarah ze spánku zavzdychala. Oba se k ní otočili. Thomas položil ruku na její čelo.
„Úplně hoří!“
„Pust mě!“
Hořela, kůži měla úplně suchou.
„Sežeň ledovou vodu!“ zakřičela na Thomase.
„Cože?“
„Udělám lektvar, jdi!“
Dál se neptal, vyběhl. Minerva začala připravovat suroviny.

Poznámka: Překvapivě Minerva. Navazuje na Ke králíkům.
Byla neděle. Otec kázal. Minerva seděla vzadu, aby jí otec neviděl, aby nemusela snášet jeho pohled. Nikdy nešla na přijímání; nevěřila.
Přitahovala jí podmanivá směs víry a železné logiky, jakou otec vedl kázání. Nikdy by to nepřiznala.
Mluvil chytře, srozumitelně, mluvil o hrůzách války, o nebezpečí nacismu. Odsuzoval myšlenky Hitlera. Připomenul nutnost semknout se ve zlých časech.
Minerva by přísahala, že se díval přímo na Thomase, když říkal jak důležité je navzájem se respektovat, ať jde o městské děti, nebo místní.
Ke konci se vytratila.
Když za čtyři roky psala filipiku proti Grindelwaldovi do Denního věštce, nevědomky použila stejné argumenty.

Poznámka: Minerva. Přímé pokračování Krále Mechového království.
„Přišla jsem všechny proměnit na sviště.“
Minerva nabrala půdu pod nohama. Jedna holčička se zachichotala.
Thomas vstal, šel k ní.
„Jen mě přeměň!“
Koukali na sebe. Hráli, kdo dřív uhne pohledem. Modré oči, ostré lícní kosti, křivý nos.
Modré oči! Minerva se odvrátila. Thomas se usmál.
„Nechceš mít na krku bandu mladých svišťů!“
„Zavřela bych vás ke králíkům. Pojďme, ať je nenecháme čekat.“
Jonas, celý zabahněný, se opíral o strom, nespouštěl z ní ustrašené oči.
„I ty!“ zavelela. „Ostatní by taky měli jít. Je čas oběda.“
Ozvalo se reptání.
„Čarodějnice má pravdu.“
Prudce se otočila. Thomas mrknul.
Všichni se rozešli.

Poznámka: Minerva. Na hru se dá navléknout cokoliv. Volně navazuje na Němci na osmi hodinách.
Domem voněly fazole.
„Minervo!“
„Mami?“
„Dojdi pro kluky, bude oběd.“
„Kde jsou?“
„V lesíku za kostelem.“
Pár smrků, ostružinové houští, smích. Cestička vysekaná do křoví, dřevěná brána, hlídka na stromě.
„Thomasi, přišla nějaká holka!“
Ignorovala to. Mýtina, domečky ze dřeva a mechu. Desítka dětí různého věku.
Thomas seděl na mechovém křesle. Vypadal jako král.
„Zlá čarodějnice se objevila na konci světa.“
Minervino obočí se proměnilo na přísnou linku. Děti se kolem ní seběhly.
„Bude oběd.“ Hlas se jí trochu chvěl.
Thomas si užíval její nervozitu. Toužila proměnit ho na hnusného slizáka.
„Neboj, upalovat tě nebudeme… Málo dřeva!“
Škodolibě se křenil.

Poznámka: Minerva! Děkuji všem, co u tématu zmínili tanky, jinak by mě to nenapadlo. Navazuje na Čaj s medvědem.
Minerva odpočívala na verandě.
„Vrrr!“
Přijel dřevěný tank. Řidič Thomas na ni vrhal zlé pohledy.
„Co jsi zač?“
Oněměla. Tank odjel.
„Vrrr!“
Tank přijel, zastavil se před ní.
„Němci na osmi hodinách!“ nahlásil kulometčík Jonas.
„Zprava dobrý!“
„Jaks to myslel?“ zeptala se Minerva.
„Puh-puch!“
„Jaký normální holce se proměňujou medvídci na… Bůh ví co?“
Pokrčila rameny. Thomas si ji měřil pohledem. Minerva se rozčílila.
„Bum!“
„Neměl bys být radši u sestřičky, než si tady hrát?“
Pokrčil rameny.
„Gar!“
„Pomohl bych nějak?“
„Tncz!“
„Ne, ale…“ Neměla slov. Ten vytáhlý blonďák jí pil krev.
„Němci zlikvidováni!“ zahlásil Jonas.
„Kupředu na Berlín!“
„Vrrr!“

Poznámka: Další Minerva. Pro pochopení se podívejte na Knihovnu
„Otče, mohu dostat klíč od pokoje?“
„V domě nemáme žádná tajemství!“
Minerva vytírala.
„ÁÁÁ!“
Výkřik vyšel z jejího pokoje. Minerva skopla kbelík, rozeběhla se.
Schody brala po třech.
Sarah křičela, máchala rukama, v očích měla strach. Na podlaze vyskládaní medvídci kolem čajového servisu, dva roztříštěné flakonky, dusivý zápach.
„Sarah! Co ti je?“
Žádná odpověď. Třas, pěna u pusy, nepřítomný výraz. Poklekla u ní.
Dovnitř vpadla matka.
„Co za svinstvo tady máš!“ zařvala rozběsněně. Minerva se skrčila. Matka nekřičela, nikdy!
„Obyčejné přísady.“
Matka se sklonila k Sarah. Hladila ji po vlasech.
„Zjistím, co smíchala a udělám protijed.“
Minerva se cítila provinile.

Poznámka: Navazuje na Hitler vs. Churchill.
Minerva si sedla k večeři. Matka poslala Jonase umýt si ruce. Potřetí.
Otec pronesl modlitbu. Minerva sklopila zrak, ostatní děkovali Bohu. Cítila tichý otcův nesouhlas.
Matčina kuchyně se změnila, byla střídmější, nesplácala velké množství surovin, jak měla dříve ve zvyku.
Po jídle šla do kuchyně. Na kredenci v porcelánové dóze pro karamelky paní Carterová. O prázdninách si po večeři každý den brala jednu. Těšila se na ně, sladkosti z Prasinek se jim nemohlo vyrovnat.
V dóze byla poslední.
„Mami, už nemáme karamelky, zítra je půjdu koupit?“
Matka se smutně podívala, Thomas se rozesmál.
„Holka, ty jsi vážně hodně mimo, co?“

Poznámka: Navazuje na Mary McGonagallovou.
Minerva seděla na verandě. Vedle ní podřimoval otec.
„Hitlere, potrestám tě za tvé hříchy!“ křičel malý Churchill. Mířil na soka klacíkem. V druhé ruce nepostradatelný rákos.
„Ha-ha-ha. Jaká opovážlivost. Mě nezastavíš!“ Hitler měl knír namalovaný uhlem.
„Říkám to naposledy, vzdej se!“ Churchillovy zčervenali tváře.
„Nikdy.“
Přes slunce přešel mrak.
„Bang!“ Klacík se zachvěl. Hitler se afektovaně svezl do trávy.
„Vyhrál jsem!“ radoval se Churchill.
Otec vstal a zlehka mu položil ruku na rameno.
„Moc se neraduj, právě jsi zatížil svoji duši vraždou, Jonasi,“ řekl přísně.
„Když on byl zlý!“ namítl chlapec. Thomas se začal zvedat.
„Není na nás, abychom soudili.“

Poznámka: Další Minerva. Navazuje na Četbu.
Paní McGonagallová vytírala knihovnu. Často se protahovala a něco si mumlala sama pro sebe.
Minerva nechápala, proč se její matka vzdala hůlky.
Mary McGonagallová byla třetiřadá kouzelnice, co nikdy neudělala OVCE. Několik let po absolvování Bradavic střídala povolání jako ponožky.
Pak potkala jeho. Pastora ve venkovském kostele; fanaticky zbožného, přímého a zásadového.
Trvalo skoro dva roky, než sebrala odvahu a přiznala mu, že je čarodějka. Neřekl na to nic, jen v tichosti vzal hůlku a uložil ji na dno jejich společné skříně.
Nikdy už ji odtamtud nevytáhla.
Minerva to věděla, ale stejně nechápala. Pochopení přišlo až o pár let později.

Poznámka: Navazuje na Knihovnu.
Nepřečetla ani stránku.
Rozrazil dveře, ve vlasech listí. Na podlaze nechával blátivé stopy.
„Co tady děláš?“ zeptala se nakvašeně.
„Schovávám se,“ zašeptal a zalezl za křeslo, na kterém seděla. Znervózňoval ji. Nechala to být.
„Kam se poděl hrdina?“ zapištěl dívčí hlásek.
„Cože?“ Minerva byla zmatená, na to nebyla zvyklá.
„Sestra hledá prince na bílém koni.“
Minerva se prudce otočila. Její obočí se proměnilo na přísnou linku.
„Nepostrádá pak princ smysl?“
Chlapec pokrčil rameny. Znovu se začetla. Za dveřmi někdo procupital.
„Thomas,“ zašeptal jí u ucha. Trhla sebou.
Napřáhl k ní ruku. Špína, záděrky, otlučené klouby.
Zlehka se jí dotkla.
„Minerva.“

Poznámka: Navazuje na Konec nadějí
Minerva si vybalila. Ve škole strávila dva dny přeměňováním vybavení, aby domů nepřivezla nic, co by mohlo urazit otce. Plyšový medvídci, čajové servisy a dokonce jeden velký pestrobarevný dům pro panenky. Pro příští rok bude muset vymyslet něco jiného.
Rozhodla se zkontrolovat knihovnu se slabou nadějí, že by tam mohlo být něco nového. Lampička, vyřezávaný stůl, pohodlné křeslo, Bible, traktáty, mudlovská filozofie a sladkobolné romance, které matka v neměnném pořadí četla pořád dokola.
Nová kniha! Krčila se vedle Výhodného manželství od Georgette Heyerové.
Nadšeně po ni sáhla.
Úvod do chovatelství slepic.
Vrátila ji zpět.
Austenová se dá číst každý rok.

Poznámka: Navazuje na Cestu domů.
Upravila se ve zpětném zrcátku. Otci by se nelíbilo, kdyby přijela rozcuchaná. Musela by poslouchat přednášku o tom, jak ji v té škole kazí. Její kouzelnické nadání si vykládal jako osobní selhání.
Štěrková cesta, udržovaná zahrada, matčin rozpačitý úsměv, otcův přísný pohled, pukrle.
„Dobrý den otče, matko.“
„Vítej doma, dceruško.“ Matka ji neobjala.
„Vítej doma, musím ti něco říct,“ otec zněl vážněji než obvykle.
Minerva přikývla a začala se obávat.
„V rámci evakuace nám přidělili tři děti.“
Jeden z nich, jako na povel vyběhl zpoza domu. Vlasy barvy písku, zpocená tvář, vytáhlá postava, zablácené kalhoty; konec nadějí na klidné prázdniny.

Psal se rok 1940. Minerva se vracela domů na letní prázdniny. Auto hučelo, vždycky měla z toho zvuku husí kůži. Řidič byl zamlklý, možná tušil, že Minerva nechodí na elitní dívčí školu, nebo jen neměl svůj den.
Z rádia hřměl premiér. Blížila se domů.
Domov. Došková střecha, zdi porostlé břečťanem, kouřící komín, matčina otřesná kuchyně, otcovo věčné kázání a obrovská nemagická nuda.
Auto se zatřáslo. Minervě se udělalo špatně. Zaúpěla. Řidič zanadával.
Mudlovský svět pro ni byl rok od roku větší tajemstvím a celé to vracení domů, ji připadalo, jako otravná zkouška.
To ještě nevěděla, jak velká zkouška ji čeká.