Lektvar

Poznámka: Minerva. Navazuje na Čaj s medvědem.
Sarah ležela na posteli. Drobná, bledá osmiletá holčička. Propadlé tváře, na dlaních rýhy po nehtech.
Uběhly tři dny od nehody. Minerva udělala poslední lektvar. Měl by jí uzdravit.
Dávala jí ho po lžičkách.
Kdyby tak mohla použít hůlku.
Poslední kapka.
Někdo zabušil na dveře. Minerva nadskočila, Sarah se stočila do klubíčka, zakňourala.
„Dále!“ Hlas měla nabroušený.
Vešel Thomas, na tváři měl šmouhu.
„Jak je jí?“ Jeho pohled byl tvrdší než ocel.
Rty se jí sevřely do linky. Zbělaly.
„Mělo by jí být líp.“
Natlačil se vedle postele, klekl si a sevřel sestřinu ruku.
„Thomasi,“ zašeptala ochraptěle. První slovo po třech dnech.
„Neboj se, vyspíš se a bude to v pořádku.“ Uklidňující Thomasův hlas.
Sarah se začala vracet barva.
Usnula.
„Čarodějnice, co se jí stalo,?“
Měla pocit, že ho uhodí.
„To bys nepochopil!“
Prudce se k ní otočil. Měla pocit, že jí uhodí.
„Jasně, pitomej měšťák to nemůže pochopit. Zato hogofogo slečinka jo. Myslíš si, že jsi něco víc!?“
Sarah ze spánku zavzdychala. Oba se k ní otočili. Thomas položil ruku na její čelo.
„Úplně hoří!“
„Pust mě!“
Hořela, kůži měla úplně suchou.
„Sežeň ledovou vodu!“ zakřičela na Thomase.
„Cože?“
„Udělám lektvar, jdi!“
Dál se neptal, vyběhl. Minerva začala připravovat suroviny.