Moje články

Had se rozhodl, že odejde. Nemohl už dál trpět to domestikované šmejdstvo, které si nárokovalo právo na tlupu. Prosili ho, aby neodcházel. Lev dokonce slíbil, že si bude moci do vlastní tlupy vybírat ta nejčistokrevnější divoká zvířata.
"A kdo mi zaručí tenhle výběr až umřem?" ptal se Had. Lev se zamyslel a s pomocí Jezevce a Havranice ušil strýčka Klobouka. Toho naučili poznávat, do jaké tlupy se hodí které zvíře a začarovali ho proti stárnutí. Had ale nechtěl, aby vyšlo najevo, že je jen umíněný syčák a tak radši utekl dřív, než mu to mohli dokázat.
Poučení: Hadovi se nezavděčíš.

Ráno vstáváš za horami,
rosou tvář si omýváš,
když se v oči vrátí jiskra,
na cestu se vydáváš.
V přístavu pro dobrý vítr
zahvízdáš si bujaře,
z palub lodí potom lákáš
suchozemce na moře.
Mnohý z nich pak břehům rodným
bez meškání zamává,
za tebou ho srdce táhne
krásko neznámá.
K večeru se do růžových
barev oděješ,
s ptáky písně cizích zemí
tiše zapěješ.
V noci tančíš lesním šerem,
světlušky tě provází,
po modravém baldachýnu
třpytky rozházíš.
Kamarády toulavé si
k táboráku zavoláš,
na kytaru hrát ti budou,
krásko neznámá.
Krásko jedinečná,
krásko lákající,
krásko nedostižná,
dálko neznámá,
dálko neznámá.

Zabzučel mobil.
"V Baker Street 221B bylo nahlášeno násilné přepadení. Vím, že tam ani jeden z vás už nebydlí, ale říkal jsem si, že by vás to mohlo zajímat," oznámil inspektor Lestrade a John ztuhl.
"Co chtěl?" ptal se na oko bez zájmu Sherlock.
"Zaútočil na paní Hudsonovou!" řekl John. Sherlock zvážněl a oba se kvapně vydali k Baker Street.
Jejich obavy se ale nenaplnily. Paní Hudsonová nejevila sebemenší známky zranění. Jen zkrvavená podlaha předsíně a zkroucená pánev mezi důkazy naznačovaly, jak setkání s násilníkem proběhlo.
"To víte, jsem ze staré školy, dvakrát mě na stejný trik nedostanou," usmívala se.

Po Thorově návratu sezval Stark všechny zainteresované do své dílny, aby probrali možnosti meziplanetárního cestování. Že dílna nebyl nejlepší nápad, si uvědomil, když Thor zaujatě zamířil k pracovnímu stolu.
"Tohle mi připomíná házecí zbraně, používané dřív elfy," řekl a popadl do ruky prototyp speciální samohybné kamery. Stark se po něm vrhl, ale pozdě. Thor nikdy neodolal nutkání vyzkoušet si neznámou zbraň. Vynálezce jen bezmocně přihlížel, jak zařízení letí a s hlasitým "křup" naráží do stěny.
"Myslím, že budeš ještě muset zapracovat na odolnosti," usmál se Thor. Stark zuřil. Jeho vynálezy byly možná víceméně blbuvzdorné, ale pouze v obyčejných pozemských měřítkách.

"Sakra, to byl ten nejšílenější plán, co jsi kdy vymyslel!" nemohl John uvěřit svým uším, když Sherlock dovyprávěl, kterak zařídil své zmrtvýchvstání.
"Pro tvojí informaci, můj původní plán byl stát se skutečně Moriartym, abych převzal ve vhodný okamžik vládu a poté tu zločineckou organizaci postupně rozložil," poznamenal Sherlock.
"Dobře, druhý nejšílenější," řekl John.
"Každopádně, teď se potřebujeme zbavit našeho přítele ostřelovače. Jdeme?" změnil detektiv téma.
"Počkat, a co ty krabice důkazů, které je třeba přebrat?" bránil se John.
"Jsem si jistý, že Anderson s Donovanovou už se nemůžou dočkat, až konečně zmizí z výsluní na vedlejší kolej," zakřenil se Sherlock.

Nechtěl, aby to tak dopadlo. Tentokrát se vážně snažil - aspoň většinu času. Proč se vždycky tyhle věci děly jemu?
"Možná to bude souviset s tvými metodami," poznamenal známý hlas.
"Zatraceně, o tvůj názor nikdo nestojí!" vyštěkl Loki.
Ikol se odmlčel. Ale nemusel ani nic říkat, jeho zlomyslný pohled byl dostatečně výmluvný.
"Co?" zamračil se chlapec.
"Víš, možná znám klíč ke zničení té koruny," odpověděl.
"Mě už tvoje rady nezajímají."
"Však ty na to nakonec přijdeš sám," řekl Ikol.
Všude byla krev a peří. Svět byl pro tentokrát zachráněn, ale v jeho mysli se otevřely dveře, které měly zůstat raději zavřené.

Saloon tonul v dýmu. Stoly ovládali karbaníci a příznivci oblíbených pěstně-židlových sportů. U baru postávali pistolníci, jejichž kolty visely s každou sklenicí o něco níže.
Náhle se dveře saloonu rozrazily a dovnitř vklopýtal plešatící mužík v doprovodu slečny a gentlemana. Majitel podniku ho poznal a zachmuřil se.
"Goodmane! Minule to nestačilo? Žádnou Arizonskou vobrodu nepotřebujeme, tady se pije kořalka!"
"To je mi ale přivítání. Na takové jako vy máme zrovna P.I.F.K.U.!" pravil s úsměvem Goodmanův společník.
"- totiž Pokrokovou Invenční Frakci Kritiků Alkoholismu," vysvětlovala rychle slečna.
"A co jako uděláte?" ušklíbl se majitel. Joe s úsměvem vytáhl pistoli. Tuhle část miloval.

Na okně seděly dvě kočky a dívaly se za odcházejícími majiteli domu. Sotva se za lidmi zavřela branka, už se rozhlížely, čím by se zabavily. Trochu si pohrály v kuchyni s cukřenkou a několik drobností uklidily pod skříně. Potom Sam objevil igelitku. Zkusmo ji profackoval a pak si do ní vlezl. Když Ťupy viděla, jak igelitka žere jejího brášku, rozhodla se ji nešetřit. Společným útokem jí dali co proto. Na zbytcích igelitu si ustlali. Odpoledne přivítali navrátilce přítulným lísáním. Lidi sebou srandovně cukali, když je kousala statická elektrika.
"A co teprve, jak sebou cuknou, až uvidí kuchyni!," těšily se kočky.

Umírání nejenže bolelo, ale taky bylo o dost delší, než doufal. Jeho tělo drtily kameny, ale stále žil. Nejspíš ho nějaká zlovolná krutá všemocná bytost prostě nemohla nechat v klidu odejít. Sakra, život má spoustu krás, ale umírání v temnotě mezi ně nepatří.
Konečně začal vítězit pocit ospalosti nad bolestí. Poddal se únavě a vydal se na cestu. Náhle ho kdosi ve tmě popadl a nasměroval zpátky.
"Kdepak, tebe ještě potřebuju. Teď už je jen přesvědčím, že to nemůžeš být ty, a pak je parádně vytrollím!"
"Ale já jsem mrtvý," namítl Obito.
"To si oni myslí taky," usmál se Kishimoto.

Déšť se snášel s tichým šuměním k zemi. Teplá jarní přeháňka dala vyniknout jasně zelené barvě nové trávy. Vzduch voněl modrošedě a roztrhané mraky na obzoru zvaly na cestu. Poslední kapky padající vody a nedočkavé sluneční paprsky překlenuly oblohu barevným mostem. Po úzké pěšině kráčely svahem dvě osoby.
"Mami, koukej, duha!" volal nadšeně malý chlapec, který běžel napřed. "Půjdeme se podívat na konec? Třeba najdeme hrnec leprikónů a v něm milióny peněz! A potom budeme vládnout celé zemi!"
Žena se záhadně usmála.
"To není špatný nápad. Už je to dlouho, co jsem viděla konec duhy. Možná přišel čas to změnit."

Merida přijela ze své výpravy zaneřáděná víc než obvykle. Déšť jí nezabránil stopovat jezevce až k noře a odpoledne strávila klouzáním po nohou na blátivé skluzavce. Tedy hlavně po nohou. Tušila, že její vzezření by doma prošlo silnou kritikou, a tak se rozhodla pro nenápadný návrat. Po ustájení Anguse se protáhla bočním vchodem dovnitř. Hned mezi dveřmi se zula, vyždímala sukni a vlasy ven, podkasala si sukni a opatrně zamířila do prádelny. Tam ze sebe shodila šaty a utřela si ručníkem obličej. Najednou se zarazila. Z ručníku se na ní usmívala blátivá tvář. Šance na návrat bez povšimnutí se zmenšily.

Dva bojovníci světla se sešli před zatopeným chrámem Starých bohů. Přinesou do nesvatých míst pořádek a za odměnu si odnesou, co poberou. Ale schodiště sestupující do temného podzemí vypadá nehostinně, voda je tu nějaká studená a smrdí, kameny kloužou, a vůbec, cítíte ten vlezlý průvan?
"A musíme tam vážně jít? Vypadá to nebezpečně, nechci ani vědět, co za děsivý potvory může žít v takový příšerný díře. Nemůžeme jít normálně pwnit n00by do Crossroads?" zeptal se mladší paladin.
"Lamo!" odpověděl mu druhý, "Tohle je dungeon pro lvl 20, na sedmdesátce to dáš, i kdybys nabral všechny moby!"
Nedal. Kousaly, mrchy jedny.

Na molu se v pravé poledne strhl poprask, když jednu mladou dámu a dva mladíky nepustili na loď, protože neměli lístky.
"Podvodníci, slíbili jste mi cestu do Španělska! Dala jsem vám všechno, abych se tam dostala!" spustila dívka, pak jí do očí vhrkly slzy.
"Co jen budu dělat, tak daleko od domova..."
Námořníka se jí zželelo. Oba kriminálníky prohledal a našel hrst penízků. Normálně by to na lístek nestačilo, ale v tomhle případě se rozhodl přivřít oko. Slečna pokračovala na palubu.
O chvíli později se otevřelo jedno kajutní okénko a do vody žbluňkl konec provazu. Loď poveze dva pasažéry navíc.

Rozlehlou jeskyní probleskovalo zpod tiché vodní hladiny bílé elektrické světlo. Nebylo tomu dlouho, co se kapitán Nemo vrátil ze své výpravy na ostrov Tábor. Již brzy nastane čas, aby na palubu pozval kolonisty a požádal je o službu. Věděl, že Nautilus již tento ostrov nikdy neopustí, aby křížil tajuplná dna oceánů. On by se snad mohl zachránit, kolonisté byli čestní lidé a jistě by neodmítli pomoc starci. Ale neměl, kam a proč by se vracel. Jeho ponorka mu byla věrnou společnicí, nikdy jej nezradila a doprovázela jej od svého zrození. Jestliže jí bylo souzeno spočinout v hlubině, pak jemu také.

Tonymu zapípal mobil. Přišly papíry od Selviga, tohle musíš vidět. B. Vynálezce urychleně dokončil svoji práci a vyrazil do Bannerovy laboratoře. Doktora našel v jeho pracovně s dokumenty v rukou.
"Radši se na to posaď, tohle budeme muset zapít," pokynul mu Banner ke stolu. Tony se usmál, když postřehl mezi papíry sklenku čiré tekutiny, a natáhl po ní ruku.
"Díky, na tohle si připiju moc rád," řekl a kopl ji do sebe. Banner byl nejdřív příliš překvapený, než aby zareagoval, ale když Tony začal prskat, rozesmál se.
"Jen si posluž, ale nechceš místo toho roztoku na čočky spíš něco tvrdšího?"

Dětským pokojíčkem se neslo poklidné oddychování. Pod polštářkem tiskla dětská ručka vypadlý zoubek. Vrzlo prkno. Postava, která náhle stála u dveří, zamířila k posteli. Naklonila se nad malého spáče a opatrně nadzvedla roh polštáře, když tu se za ní ozvalo nesouhlasné odkašlání. Postava u postele se otočila, když nově příchozí promluvil.
"Pane, už zase to převlíkání?"
TOHLE JE PŘÍPAD NEJVYŠŠÍ NOUZE, NEVIDÍM JINOU MOŽNOST.
"Opravdu? Vždyť si jen zlomila nohu. Banjo sice může mít pomocnic, jen do kolika napočítá, ale ta druhá to se Žlučoblijovou pomocí určitě ten měsíc zvládne." řekl Albert. Smrť si rozpačitě uhladil sukni.
TO ZNÍ... ROZUMNĚ.

Mrazivé ráno na hlídce se táhlo. Posledních několik měsíců se ale táhlo všechno. Během doby, kdy byla jejich loď zamrzlá do ledu, se málokdy stalo co zajímavého. Maximálně se vydali zotročit nějakého indiána, ale to se moc nevyplácelo. Za pár večerů pohodlí obvykle zaplatili škodami na zařízení celé lodi, které napáchaly skupiny osvoboditelů. Pan Smee zívl a potom se, navzdory chladu a pochybnému zpěvu jeho kumpánů, pomalu propadl do hlubokého spánku. Z toho jej probralo až poplašné zavřeštění lodního papouška. Ledy se hnuly! Pan Smee se usmál. Pravda, nepřítel se vrátil - ale bez něj to tu stejně nestálo za nic.

Po břehu rybníku se hrdě nesla kachna se zástupem malých kačátek v závěsu. Bezstarostně si užívali dnešní krásný letní den. V suché trávě poblíž však čekalo nebezpečí. Na své oběti tu číhala neblaze proslulá banda zlých zlotřilých zmijí. Jakmile zpozorovala kachní rodinku, vyrazila do útoku. Opeřenci se dali na úplav.
"Ha, nám neutečete!" smály se zmije. Ale to nevěděly, že vše pozoruje sama mocná Glória - a ani trochu se jí to nelíbí. Hned se rozhodla zasáhnout. Dřív, než zmije kachničky dostihly, pochytala je a pověsila za ocasy na prádelní šňůru. Zmije se jen bezmocně klátily ve větru. Kachničky byly zachráněny.

(po Lokiho útěku ze síně mají bohové ve tvářích rozčarování)
Thor: (spokojeně) Rozveselte se, ten had se sem jistě brzy nevrátí!
Ódin: Nevrátí, ale jedem nám již mysli otrávil. (podezřívavě) Obzvláště jeho slova k tobě, Freyo, mne zarmoutila.
(několik bohů si vymění vševědoucí pohledy)
Freya: (uraženě) Prachsprosté pomluvy!
Skadi: (zapáleně) Ano, sprostým lhářem a hadem vskutku je! Už dost bylo jeho jedovatých řečí a úskoků. Je třeba jej ztrestat!
(bohové odpoví jednotným souhlasným rykem)
Freya: Musíme jej rychle nalézt. Použiji svůj sokolí plášť, tak mi na něj snáze padne zrak.
Ódin: Tvůj zrak již padl na dost mužů, zůstaneš zde!

„Ještě jednou uslyším toho podělanýho magora říkat 4692 kusů ozářené haše a zcvoknu!“ nadával Dave opouštějíc můstek. Člověku v patách klusal Kocour se soustředěným výrazem ve tváři, oči upřené na jeho neposedné dredy. Najednou dostal Dave nápad: „Víš co? Jdeme mu do skladu ten seznam trochu zkrátit!“ Aniž by čekal na Kocourovu odezvu, vyrazil. O chvíli později se chodbou v jeho stopách prohnal Kryton, žárovky navrch hlavy.
„Do hajzlu, co je to za svinstvo?!“ bylo již z dálky slyšet Davea, kterého při otevírání jedné bedny zaplavily potrhané balíčky nevábného obsahu.
„To bude... ozářená haše,“ konstatoval Kryton. "Odhadem 4692 kusů, pane."

Guvernér Tarkin nevěřícně zíral na obrazovku. Důstojník, který mu právě přinesl rozkazy od Císaře, sebral odvahu zeptat se: „Pane, můžeme vůbec zvládnout vyrobit tak složité modely? Ani nemáme pořádné vybavení a řemeslníky.“
„Budeme muset požádat o pomoc velkoadmirála Thrawna,“ odpověděl po chvíli mlčení Tarkin. Thrawn se sice zdráhal, ale nakonec přislíbil alespoň svůj odborný posudek a několik svých nejlepších strojů. Tarkin jeho doporučením nebyl nadšen, ale lepší plán neměl. Zapnul comlink a oznámil: „Operace JITEX zahájena!“ Poté se odebral do prádelny, kde již čekali nejzručnější důstojníci, aby společně podle Thrawnových návrhů pro Císaře ušili novou kolekci plášťů pro sváteční příležitosti.