Cestovatelka

Ráno vstáváš za horami,
rosou tvář si omýváš,
když se v oči vrátí jiskra,
na cestu se vydáváš.
V přístavu pro dobrý vítr
zahvízdáš si bujaře,
z palub lodí potom lákáš
suchozemce na moře.
Mnohý z nich pak břehům rodným
bez meškání zamává,
za tebou ho srdce táhne
krásko neznámá.
K večeru se do růžových
barev oděješ,
s ptáky písně cizích zemí
tiše zapěješ.
V noci tančíš lesním šerem,
světlušky tě provází,
po modravém baldachýnu
třpytky rozházíš.
Kamarády toulavé si
k táboráku zavoláš,
na kytaru hrát ti budou,
krásko neznámá.
Krásko jedinečná,
krásko lákající,
krásko nedostižná,
dálko neznámá,
dálko neznámá.