Tři mušketýři

Díval se do ústí zbraně a mu přišlo, že neudělal ještě tolik věcí. Absurdně ho napadlo, kdo po něm dopíše ta hlášení. Ne nemyslel si, že není nenahraditelný, ale ... Nikdy na to nemyslel...Měl.
Vzpomněl si na Richelieho. Ten měl plán na každou alternativu.
Nemohl ani křičet, v puse měl nacpaný roubík.
Ozval se výstřel. Necukl sebou. Nic necítil. Jen viděl jak se jeho únosce kácí k zemi.
A pak postava v rudém ještě s kouřící pistolí v ruce.
Vytahne mu roubík.
Konečně se mu podaří zaostřit.
"Richelieu. Zbláznil jste se?"
"Ne. Zachraňuji vás, kapitáne Terville."
"Proč vy?"
Úšklebek.
"Můžu."

Bolela ho hlava. Od rána. A protivná přítomost jistých navoněných osob kolem jistého kapitána mu na dobré náladě nepřidávala. Právě naopak. Kapitán se snažil být galatní, ale osoba byla dotěrná.
Stiskl rty.

"Kapitáne Treville, madam Cascarcini."
"Vaše Eminence."
"Kapitáne, musím vás bohužel ukrást vaší společnici, ale je tu velmi naléhavá záležitost..."
"Jistě, rozumím."
Kardinál se usmál a blahoskostně jí nastavil ruku s prstenem.
Políbila ho.
Znova úsměv a pokynutí Trevillovi, aby ho následoval.

"Co se děje?"
"Nic,... vypadal jste zoufale."
"Pravda..."
"Navíc, je to namyšlená husička, co chce klofnout dobrou partii a tento týden chce vás."
"Vy žárlíte!"
"Já?! NIKDY!"

"Tentokrát je to vaše vina, to musíte uznat." mokrý Treville sedící na břehu jezera se díval na stejně mokrého kardinála, který seděl jen kousek od něj.
"Dobrá, moje nařízená dovolená by mohla být počátek tohoto našeho dobrodružství."
"Dobrodružství?" Treville si sáhl pod košili a vyhodil odtamtud nedobrovolného nájemníka, malou žábu.
"Copak můžu za to, jak byli ti koně jankovití?"
"Jsou to VAŠI koně."
"Jako by ty vaši byli lepší."
"Opravdu?" podotkl kardinál.
Tervillův vraník se zrovna válel v blátě vedle jezera, zdobené sedlo mu sklouzlo na břicho.
"Toho jste mi dal vy!"
"To neznamená, že můžu za všechno."
"Dnes? Ano!"

"Víte co se stane,když dáte do sklenice červené a černé mravence co v míru žijí vedle sebe a zatřepete?"
"Napadnou se."
"Přesně, jakmile přestanete, začnou se zabíjet." potvrdil kardinál a dál z balkonu sledoval nádvoří, kde se gardisté a mušketýři pomalu trousili sem tam.
"Stejně jako naše šlecha,"kývl.
Rochefort zrovna ukazoval nový výpad d´Artagnanovi a mladík horlivě přikyvoval. Athos asistoval a když oba uklouzli začal se křenit.
Juscac, kardinálův poručík, pozorně naslouchal tomu, co mu vysvětloval Aramis a ukazoval na své nové pušce.
"Naopak, pokud velmi opatrně dvě skupiny zamícháte..."
"Začnou spolupracovat."
"Učíte se, kapitáne."
"Pořád, Vaše Eminence."

"Je u sebe?"
"Jeho Eminence si nepřeje být rušena."
"Neptal jsem se, co si přeje." Kapitán odstčil komorníka a otevřel dveře. Uviděl ho hned. Seděl za stolem, ale nepracoval. Upíral pohled na jedno z křesel a v očích měl výraz někoho, komu se zhroutil svět.
"Je mi to líto," řekl kapitán bez pozdravu.
Richelieu tiše vydechl. "Díky."
"Prý to byl jed."
"Ano, určený pro mě."
"Zachránila vám život."
"Ano," znova povzdech.
Treville stiskl rty a pak otevřel tlumok, co sebou hodnou chvíli poněkud mlel.
"Něco jsem vám přinesl."
S tím posadil na stůl malé zrzavé kotě.
Ke kardinálovi došlo samo.

Rozrazil dveře jeho pracovny. Gardista se ho ani nepokoušel zastavit, stačil jedinný pohled do kapitánovi tváře a VĚDĚL kam se má dívat.
"Kde je?!"
"Dobré ráno, kapitáne. Kde je kdo?"
"D´Artagnan."
"Mladý Gaskoněc, co byl obviněn z vlastizrady?"
"Ten."
"Hm, touto dobou by ..."
"Richelieu!"
"...mohl být na cestě do vašich kasáren." Nenechal se přerušit kardinál. "Oproti vám, udržuje velmi nebezpečné známosti a dělá si mocné nepřátele. Ale je schopný. Takže dostal milost."
"Pravý viník?"
"Popraven."
Kapitán úlevně vydechl.
Kardinál se trochu pousmál a pokynul ke křeslu.
"Víno? Čaj? Mimochodem pozor na Lucifera, nemá rád když si na něj někdo sedne."

"Jestli Buckingham zakotví v la Rochelle, celá věc se protáhne!" prskal kardinál a nespokojeně si přeměřoval neklidné moře i lopotící se dělníky.
"Moře je v zimě dost špatný, spíš tu zakotví muňky," odfrknul si Treville, který stál vedle kardinála na základech vznikající hráze.
"Kapitáne, já nepochybuji o schopnostech naší armády chytit jakoukoliv otravnou nemoc či parazita. Naopak by mě překvapilo, kdyby v tom vaši muži nevyhráli na celé čáře."
Treville se začal smát.
Kardinál po něm hodil naštvaným, nechápavým pohledem.
"Právě jste přiznal, že jsou mušketýři v něčem lepší," usmíval se poťouchle Treville.
"To nebyla pochvala!"
"Stejně to potěšilo."
"Mušketýři..."

"Proč se mě vždy snaží opít?"
"Možná aby měl pocit, že jste člověk."
"To dokazují ti atentátníci tím, že se mě snaží zabít."
"Bez úspěchu."
"Mrzí vás to?"
"Ne,"odpověděl bez přemýšlení.
"Náznak náklonosti?"
"Vás znám."
"Tedy poznané zlo."
"To je v tuto chvíli jen ta kocovina."
"Nemáte tolik pít," kardinál se přesto smiluje a podá mu chladivý šátek.
"Jak vypadají mušketýři?"
"Ti co neměli službu, vyspávají."
"Gardisté také."
Kardinál se znova opře do křesla a zavře oči. Vítr mu příjemně chladí rozpálené čelo a kolem panuje nečekaný klid.
"Každá oslava Ludvíkových narozenin je tak náročná..."
Povzdech.
"Jeden velký flám..."

"Můžete mi objasnit, proč jsem s tímhle souhlasil?" Treville si popotáhl tabard kardinálovy gardy a zadíval se na kardinála, který jel na bílé klisně vedle něj.
"Chtěl jste být u toho."
"Rozmyslel jsem se."
"Pozdě."
Chvíli bylo ticho, které přerušoval jen klapot kopyt a občasné frknutí koně. Jeli nedaleko nepřátelských linií a začínalo pršet.
"Přemýšlejte víc nahlas a neukážou se."
"Vždyť mlčím."
"Slyším vaše myšlenky."
"Blbost."
Uchechtnutí někde vzadu, ale když se otočil, gardisté byli jako jezdecké sochy.
Práskl výstřel
Strhl ho z koně včas.
Rudá sutana zavířila vzduchem.

Za pár minut bylo po boji.

Žili.

"Co teď?"

"Víno?"

"Vaše!"

"Ven!Všichni!"
Rozkaz krále byl jasný. Když všichni, tak všichni. Kardinál se uklonil a následoval ostatní dvořany a i kapitána gardy. Bolela ho hlava a dvořani mu dnes víc než kdykoliv připomínali hejno slepic. I tím pachem.
"Vyhodil i vás?"
"Král si přál být sám."
"A nevolá vás vždy zpět?"
"Vás taky."
Pokračovali chvíli tiše vedle sebe. Oba se snažili dostat ven.
V zahradách byl klid.
Treville mlčel, ale pak se na něj zkoumavě zadíval.
"Vy jste to udělal schválně! Vyprovokoval jste ho."
"Všiml jste si."
"Proč?"
"Spiknutí."
"Další?!"
Jemný ušklebek.
"Nikdy si nedají pokoj a tohle je postrčí."
"Jste cvok."