Star Wars: Eclipse

Spolek fanoušků Temného mstitele, momentálně sestávající z velice nadšených a velice dvou lidí, postával před kašnou uprostřed Oblačného města a dělal to, co dělal nejlépe: čekal.
„Fakt ti říkal, že se nám podepíše?“
„Jo, fakt.“
„Kdy říkal, že dorazí?“
„Nevím.“
„Jak nevíš? Vždyť ti to říkal!“
„Říkal jenom, že se mám v poledne pátého dne podívat k východu,“ pokrčil rameny a na střeše za jejich zády se cosi pohnulo.
„A ještě něco?“
„Že nechodí nikdy pozdě. Že chodí přesně tehdy, kdy chce.“
„Tak snad přijde, už bude poledne.“
„Určitě přijde.“
Měli pravdu, nepřišel pozdě, nýbrž přesně tehdy, kdy chtěl. Nikdy.

[„Jo, a abych nezapomněl, zítra po svačině bude porada, tak buďte tak hodní a přijďte včas,“] řekl dřív, než stihl zmizet na chodbě a vydat se do svého pokoje rozjímat o božské podstatě piva a tak.
„Hele, Champie,“ zastavila se před ním mladší bývalá padawan a usmála se tím svým způsobem, který se objevil vždy před nějakou neplechou, „nezajdem do Lampiónu?“
[„No, já nevím. Vždyť mě znáš, nikdy bych neodmítl pozvání na-.“]
„Maj tři sudy, které když se nevypijí, tak je vylejou…“
[„Co?!“] píchlo ho u srdce. [„Jen přes naši mrtvolu!“]
Zpět se doplazili až na oběd. O den později.

[„Mám tu pro vás připravený jeden film, tak se na něj všichni koukněte, bude se vám to hodit během zítřejšího potápění,“] Mistr Champbacca ztlumil světla v přednáškové místnosti a nažhavil holoprojektor. [„Nemusíte si dělat poznámky a s tebou Sagwen to pak projedu individuálně.“] Uklidnil ještě miraluku, která toho z filmu moc mít nebude a zapnul promítání.
„Ahoj, já jsem Helmut, opravář dveří. Přišel jsem vám promáznout panty,“ objevil se na plátně třicátník s vypracovaným tělem a hustým knírem pod nosem.
„Ahoj, já jsem se právě osprchovala,“ všichni se s tázavým pohledem otočili synchronně na Vojtu.
„Já nic!“ bránil se. Marně.

Opisování domácích úkolů měli študenti akademie na Miu Leptonis IV v malíku.
Sotva skončila jedna hodina a profesor vyklidil pole, shlukli se kolem Sagwen, případně někoho dalšího, kdo zrovna úkol náhodou měl, a nerušeně psali. Nerušeně zejména proto, že byl přednáškový sál vybaven unikátním výstražným systémem.
Ten sestával ze dveří, jejichž otevírání vrzalo natolik, že při jeho zaslechnutí stačili všechny předměty doličné schovat, zahodit nebo sníst a ještě umýt tabuli. Problém nastal, když to po nějaké době začalo štvát velmistra, který je namazal, neslyšen se ke skrumáži přidal a pět minut jim radil, než to zapáleným tvořivcům a plagiátorům došlo.

Jak viděla tu spoušť, cítila jisté zadostiučinění. Republiková flotila byla namaděru a ti, co přežili, zemřou brzy. Ze svého modulu měla výborný výhled na celou scenérii, až jí pohled spočinul na něm. Plácal se ve vakuu a každým okamžikem se měl udusit.
Zasloužil si to za to, co jí provedl, ale… vzpomněla si jak ji jako malé pomáhal vstávat, když spadla. Jak jí ošetřoval odřená kolena a půjčoval svůj plášť, když jí byla zima. Jak stál vždy za ní a líbal ji na čelo když… chm, přeci ho nenechá zemřít v hlubinách vesmíru. Ještě si s ním trochu láskyplně pohraje.

[„Pomůžeš mi s úkolem?“] nakráčel do jejího pokoje bez zaklepání, jak už měl zvykem, a vyskočil na postel, ze které se červená v tvářích a lehce udýchaná právě zvedala.
„Nemohl bys mi dát půl hodiny?“ koukla na něj prosebně.
[„Je to fakt důležitý a když to neudělám rychle, Vojta s Peelem půjdou beze mě.“]
„…a kam?“
[„To ti prý nesmím říct,“] mrskal nožičkama a náhodou ho zaujala malá tyčinka, kterou nahmatal pod peřinou.
„A co to je za úkol?“
[„Mistr Neva říkal, že jestli mu nezapojíme žárovku, tak nás nakope do pr-zadku. A mně to nejde.“]
„Zkusils to?“
[„Ještě ne.“]

Simbacca se nezadržitelně řítil k zemi a brečel. Copak je to fér?
Poznal ji teprve před hodinou a teď už ji vinou zlovolného osudu nikdy neuvidí. Už teď se mu stýskalo, chyběla mu její vůně a bezpečí, jaké díky ní cítil. To teplo v bříšku, za nějž by dal všechno na světě. Nenáviděl Nar Shaddaa za to, jak mu ukázala ráj a pak ho o něj připravila. Propast pod ním se táhla do nekonečna, ale jednou dopadne a bude po lásce. Komu co udělal, že ji nemůže ochutnati více?
Proč musí umřít zrovna teď, když objevil nejlepší bageterii ve vesmíru?

Bylo známým faktem, že si Simbacca rozumí se zvířátky. Bylo ještě známějším faktem, že si těžce nerozumí s technikou.
Přesto však musel projít základním mechanickým kurzem, co kdyby to někdy potřeboval, a tak se teď za asistence statného padesáticentimetrového instruktora vrtal v rozebrané Nově 4.
„Teď vopatrně, hlavně se nesmíš dotknout...“ radil mistr Habili, načež se toho stalo víc najednou. Předně se ozval elektrický zkrat, následovala rána a Simbacca se záhy proměnil v naježenou chlupatou kometu, které přeletěla místnost a po dopadu vypadala trochu jako mořský ježek.
„...kondenzátoru. Seš v pohodě?“
Wookiee souhlasně kníkl a odporoučel se pozdravit podlahu obličejem.

Byl to první výlet s čarodějnicí, které měl říkat mistryně, a Simbacca měl pocit, že bude i jeho poslední.
Sotva přistáli, musel strašně dlouho odhazovat sníh a hledat tajný vchod do podzemí, pak tam propadl stropem, uvnitř ztracené knihovny ho napadla nemrtvá zrůda a pak přišlo to nejhorší, procházení kartotéky. A celou dobu měl hlad.
Teď, když táhli pytel plný holocronů k východu, jim kapalo na hlavu.
„Že by obleva?“ podivila se Jessica, protože byli v permanentně zamrzlé části Arkanie.
[„Obleva je něco jako poleva?“] zeptal se nadšeně, ale ona se v tu chvíli plácla do čela.
„Vypnuls motory?“
[„Já?“]

[„Koukej, Jess,“] mával na ni z dálky a usmíval se jak chlupaté zubaté sluníčko. [„Uplácal jsem sněhuláka,“] radoval se nezměrně a objímal metr vysokou postavičku z bahna s banánem místo nosu.
„Nádherný bláťulák,“ pohladila Simbu po hlavě.
[„Jmenuje se Štefan a bude můj kamarád. Štefane, pozdrav Jessicu,“] pobídl celý upatlaný od bahna Štefana, který ale stydlivě mlčel.
„Ahoj, Štefane,“ pokusila se tedy jako první prolomit ledy a odpovědí ji bylo jen odpadnutí jeho ruky.
[„Tak brzy?“] rozhodil Simba dramaticky rukama, [„vždyť mi Vojta říkal, že obleva je až za měsíc.“]
„No, jelikož jsme v tropech a říkal ti to Vojta…“