Star Wars: Eclipse

Malý medojed seděl na pařezu, baštil hada a plakal. Oslava jeho narozenin nekončila vesele.
„A proč strejda Wyrrgy zase nepřijel?“ vzlykal.
„Víš,“ spustil jeho tatík, který zrovna dočetl poštu, „strýček Wyrrgy si myslel, že je nesmrtelný, a se svou opičí rodinou se vrhli bojovat se zlou liškou, která je přechytračila a zajala.“
„Nezachráníme ho?“
„Já na toho smradlavýho orangutana dlabu, mně na narozeniny taky nikdy nepřišel. Ať si poradí,“ zamručel starý medojed a šel pro další kobru.
A co z toho plyne? Že i jako vopice byste měli dodržovat sliby, jinak se na vás každý vysere a děti budou plakat.

Simbacca se šoural po písku, jazyk měl někde u kolen a fakt z duše Tatooine nenáviděl.
Jeho mistryně zrovna cosi vyjednávala s jedním z těch zahalených místních se svítícíma očima a jemu doporučila, ať zaleze do nejbližší krčmy a dá si Blátivý Bestine, osvěžující bublinkový drink se spoustou živin a pravého bláta. Nic nenamítal, vyrazil na cestu a za těch dvacet metrů ke sklepnímu pohostinství se málem uvařil.
Celou cestu přemýšlel, za co ho sem táta poslal, a na barovou stoličku se málem nevyšplhal. Po chvilce vzpomínání si objednal Windy Wayfar a když mu donesli horký fazolový sirup, rozbrečel se.

Šla jednou jedna Kowakianská opička do světa, aby se obohatila o zážitky. Jenže to byla drzá a zlá opička jako mrzutý rancor a do každého se navážela a každému dělala zle. Jeden by si řekl, že by se třeba mohla bát, když byla úplně sama ve světě a nedělala si tam vůbec kamarády, jenže to by si tahle opička nesměla o sobě tolik myslet.
„Na mě jste krátcí! Já mám strejdu, který je víc než vy všichni! Na mě nemůžete!“ vykřikovala o svém huttském strýci, opičím králi, dokud nepotkala mynoka, nebojácného mandalorianského válečníka a ten jí v rozletu neukousl hlavu.

[„Pamutuješ se, jak jsme spolu byli na Garapaku X-hic-V?“] škytnul velmistr a zašklebil se na bývalou padawan, která si do pusy strčila macatého červa a zapila to rumem.
„No jašně,“ přikyvovala s plnou pusou a měla co dělat, aby se nezvrátila a to měla za zády zeď.
[„To byla sranda, jak jsem přišel do té hospody a na celej lokál zařval, ,Burani, pán z Coruscantu je tady‘? Jo jo, starý dobrý Jirikor.“]
„Ale ne, v Jirikoru sis objednal Wookiee-wango.“
[„Teplé.“]
„Jak jinak?“ Wookiee-wango, teplé, brala jako samozřejmost. „Burany jsi je nazval v Rigolohu.“
[„A objednal si Wookiee-wango.“]
„Teplý.“
[„Jak jinak?“]

[„Jess, Jess, Jess, Jess,“] přilítl do lodi jako Speedy Gonzales s nadváhou, [„musíš jít se mnou.“]
„Co se děje?“ vyskočila z koupelny s mečem v ruce připravena i na samotného Darth Vadera, ale jak spatřila Simbovu tvář, oddechla si.
[„Viděl jsem ji! Tu, o které všichni mluví a kterou chce každý mít! Tu, pro kterou zahořela mnohá srdce láskou a které zůstala navždy věrná. Naše pohledy se střetly a vesmír v ten okamžik přestal existovat. Byl jsem jen já a ona. Nadýchaná a voňavá. Jednoduchá, přesto dokonalá… udělám vše, jen abych ji mohl poznat!“]
„Tak já ti tu koblihu koupím…“

Simbacca seděl v jeskyni, užíral pražené šváby a čekal.
V malém kamenitém hnízdečku pod infrazářičem leželo vajíčko, z nějž se mu každou chvíli vylíhne jeho vlastní zalaaca, a on si představoval, jak asi bude zatím neznámá kráska vypadat. Určitě bude nádherná, modrá jako voda v jezeře, sem tam tmavší puntík a nádherný hřebínek, a taky silná, aby s ní mohl jezdit na dobrodrůžo výpravy po okolí. Už měla i jméno.
Ozvalo se křupnutí, jak se soustředěním kousl do prstu, a souběžně praskla i skořápka.
Byla vážně pěkná, vypadala zdravě, ale žlutý pruh nasvědčoval tomu, že bude potřeba vymyslet vhodnější jméno.

Naši archeologové, rudovlasá, brouky žeroucí, Lara Croft a chlupatý otesánek Nathan Drake, hodně cestovali a dostávali se do nejrůznějších nebezpečenství. Ať už šlo průzkum dávno zapomenutého sithského chrámu, průlet skrz mandalorianské vesmírné pohřebiště či prohlídku opuštěné, rozpadající se enklávy, které sloužily v dávných a lepších dobách k výuce dětí v souznění se Silou.
Z těch tří jmenovaných příkladů zní prolézání nějaké školy jako nejméně zajímavé, ale člověk by se až divil, jak moc ho to dokáže obohatit.
Jess žasla nad knihovnami a archivy, zatímco Simba šílel ze zachovaných jídelen a kuchyní a z chutí některých fosilních pozůstatků v prehistorických lednicích.

Vyprávění pohádek dvojčatům se pro Simbaccu stalo tradicí. Problém tkvěl v tom, že Kerribecca v nich chtěla zvířátka a princezny, Barbucca výbuchy a krev a to se spojuje těžko.
Nakonec ho ale jedna napadla. Ta o staré akademii, kde spolu žila pestrá směska tvorů a společnými silami chránili slabé a utlačované. O hrdinných skutcích a o tom, jak si na ně nakonec došláplo Impérium a jak museli utíkat o holé životy.
[„A žili šťastně až do smrti?“] vyzvídaly obě unisono o mnoho nocí později.
[„Nemám tušení,“] přiznal náčelník zasněně a i když by to nikdy nepřiznal, malinko při tom brečel.

[„Na nevidomé koleji-.“]
„Na vedlejší, bramboro,“ opravila ho Jess, ale nechávala ho, ať si dál hraje s vysílačkou, zatímco ona kontrolovala onu nevidomě vedlejší kolej.
[„Takže na vedlejší koleji je ten vlak, který převáží dva ze tří Hurhurových holocronů!“] nadšeně odvysílal a podíval se na Jess, jestli to řekl správně. Usmála se, jako že jo.
[„Paráda, tak šup tam a ať už jste doma,“] zapraskalo z druhé strany vysílačky.
[„Bylo to úplně skvělý. Nejdřív jsme proklouzli do centra, kde jsme přehodili výhybky a nasměrovali…“]
[„Stačí, synu.“]
[„Ale já se právě dostávám k tomu nejlepšímu. Tati, maj tu dva jídelní vozy!“]

[„Už jsem ti říkal, že praprapraprababička byla zámečnice?“] promluvil na ní Simba, jakmile otevřela dveře a otíral si packy o kožich.
„Jo a byl to prapraděda,“ zakroutila hlavou a ukázala prstem vedle sebe. Simba se obtížně zvedl a dokolébal na příslušné místo. Jak byl venku, Jess se šla podívat na tu spoušť, kterou natropil. „Takže jsi snědl všechny šlehačkové dortíky, karamelové tyčinky, borůvkové koblížky a… hele, tady jeden zůstal!“ skočila po něm jako kočka po myšohryzovi a zakousla se do něj.
[„No jo… vyhládlo mi, než jsem se dostal přes ten zámek, co tu školnice nainstalovala.“]
„A ukážeš mi jak?“