Čekání na Champbaccu

Spolek fanoušků Temného mstitele, momentálně sestávající z velice nadšených a velice dvou lidí, postával před kašnou uprostřed Oblačného města a dělal to, co dělal nejlépe: čekal.
„Fakt ti říkal, že se nám podepíše?“
„Jo, fakt.“
„Kdy říkal, že dorazí?“
„Nevím.“
„Jak nevíš? Vždyť ti to říkal!“
„Říkal jenom, že se mám v poledne pátého dne podívat k východu,“ pokrčil rameny a na střeše za jejich zády se cosi pohnulo.
„A ještě něco?“
„Že nechodí nikdy pozdě. Že chodí přesně tehdy, kdy chce.“
„Tak snad přijde, už bude poledne.“
„Určitě přijde.“
Měli pravdu, nepřišel pozdě, nýbrž přesně tehdy, kdy chtěl. Nikdy.