DMD č. 28. pro 28. 4. 2012. Téma: Červený karafiát

Amber seděla sklesle na baru, usrkávala z několikátého panáka Baileys a odháněla dalšího nagelovaného „krasavce“, co ji chtěl pozvat na drink.
„No tak, ty kočko moje,“ naléhala na Amber její kamarádka Pearl, taky upírka, „tak už mi řekni, co se děje. Beztak je v tom to trdlo, se kterým žiješ, co?
Amber popotáhla a znovu se napila.
„Zapomněl na vaše výročí, že?“
„Nezapomněl.“
Chvíle ticha.
Amber praštila s nedopitým panákem o zeď.
„Ten debil mi donesl červený karafiáty! Červený! Karafiáty!“
Pearl kamarádku pohladila: „To bude dobrý…“
„A já jsem trochu vylítla, no.“
Chápavý pohled.
„Pearl… pomůžeš mi schovat tělo, že?“

„Tvé mastičkářství, by ze mě udělalo starce!“ hřímal Theóden.
„Vždy jsem vám věrně sloužil!“ prosil Gríma.
Král napřáhl ruku s mečem a... místo dopadu se ozval tupý náraz ruky o ruku. „Ne, králi, už dost životů bylo kvůli němu ztraceno.“ To Aragorn se odvážil zadržet královu ruku.
„Dobrá,“ prohlásil Theóden po výrazné odmlce, „uvrhněte ho do šatlavy!“
Dva vojáci popadli Grímu a odvlekli ho do kobek. Bývalý králův rádce se svíjel a skučel až do chvíle, kdy spatřil na žalářníkově klopě červený karafiát.
„Červený karafiát. Znak stoupenců Oka,“ zahihňal se sám pro sebe a čekal, kdy mu bude umožněn útěk.

Pošťák zabušil na bránu hřbitova.
Z malého domku vyšel správce.
Pootevřel rezivějící vrata.
„Spěšná zásilka!“
„Rok v tahu?“ zabručel starý hrobník, původem Gungan. „Čas řádsky mazala.“
Potvrdil převzetí.
Šoural se alejí stromů kolem zanedbaných hrobů až k okázalým hrobkám.
Odpočívali v nich vládci království Naboo.
Jména zavátá časem.
Stanul u hrobky, která mezi ostatními vynikala.
Okázalostí.
Opuštěností.
Otevřel neprodyšně uzavřený box.
Opatrně vyjmul rudý karafiát.
Namáhavě se sklonil nad mramorovou deskou.
Položil karafiát mezi spadané listí.
Tušil, kdo je odesílatel.
Jar-Jar Binks něžně pohladil gravírovanou podobenku zesnulé.
„Slaďouš spala, královnička Amidala. On jí ten její z Coruscant zasejc poslat kytinka.“

Jednou si takhle vodník Erben Váh pral zasviněný kapátek a čistil zaneřáděné botičky. Dnes se vrátil ze souboje se závažnou ekologickou havárií. Byl vyčerpaný.
Těšil se domů, jak si ubalí svou standardní raketku, zarelaxuje a k půlnoci si utopí nějakého opilce, který půjde domů kolem rybníka. O to větší utrpení zažil, když doma zjistil, že mu rusalky sklidily celou sklizeň i se železnou rezervou.
Zhulená děvčata, bojící se randálu, mu jako náhradu usušila karafiáty. Jako ten červený, který nosí připnutý ke kabátku. Holky bláznivé!
Hlupák si jen řekl ,Známka punku‘, potáhl si a pak asi dvě hodiny zvracel jak čolek.

„Co mi to zas neseš?!“
Koukal na ni s nadějí a v ruce třímal kytici. Zabouchla mu před nosem.
Poslal jí pugét z lučního kvítí. Vyhodila ho do popelnice.
Překvapilo jej, když přesto brzy souhlasila, že s ním půjde na schůzku. Dokonce se usmála. Myslel si, že ho nenávidí. Najednou mu narostla křídla.
Které vybrat? Červené karafiáty nebo astry? Lilie? Tolik úžasných květin! Nakonec se vytasil s klasikou. Riskovat před paní advokátkou si netroufl. Rudé růže.
I tentokrát mu je omlátila o hlavu a naštvaně odešla.
„Dam Ti posledni sanci, broucku,“ napsala mu v esemesce. „Prosim, nezvorej to. (Nenavidim kytky).“

Na první rande jí přinesl karafiát. Červený. Jeden.
Aspoň to byl lichý počet.
Nevěděla, co by udělala, kdyby jí přinesl dva.
Nejspíš nic. Byla zamilovaná. První velká láska. Čekala na něj dlouho a nakonec se dali dohromady za výjimečných okolností. Poprvé ji objal a políbil ve vypjatém okamžiku před Velkou bitvou. Tehdy netušili, jestli přežijí. Budou mít kde žít, pokud ano? Setkají se se svými milovanými a přáteli? Nestanou se lovnou zvěří po Smrtijedy, kdyby vyhráli?
Dobře to dopadlo. Harry zabil Pána zla. A ona začala s Ronem chodit.
Pak jí přinesl karafiát. Zaplašila stín pochyb a šla do toho.

"Gwen, a co tahle s těmi žlutými sluníčky? Ta vypadá pěkně."
"Jacku, heřmánek znamená, že už ho nikdy nechceš vidět. Nemůžeš přece jen tak urvat první trs, který uvidíš."
"Hm, tak to ne. A tahleta načervenalá?"
"Mateřídouška. Ta se dává, když chceš někomu říct, že tě zklamal."
"Tak už vůbec ne. A co támhlety malé bíle, s růžovými ďubkami?"
"Hloh, ten znamená pohrdání."
"Ty mi to snad děláš schválně. To venku neroste jediná, která se nedá vyložit špatně?"
Gwen se zamyslela.
"Víš co, Jacku? Stav se cestou zpátky v květinářství a kup mu červený karafiát. Ten je jako srdečné poděkování."

Na drastičtější notu. Vy do mě Karafiátem, já do vás...
Dnes ráno se kupodivu cítí docela dobře. Zářijové slunce svítí do litomyšlského pokoje jako v létě. Pod sukni si navléká dvě spodničky, pro jistotu. Trochu se před snídaní projde po Augustově zahradě a pak konečně zasedne k rukopisu. Hned za dveřmi jí padne pohled na líbezně růžovou skvrnu v trávě. Usměje se. Kněžna jim říkala divoké karafiátky, květy bolesti a lásky. Babička slzičky. Shýbne se pro jeden a útrobami jí projede prudká bolest. Chvíli zhluboka dýchá, zahání tmu před očima. Pak se pomalu zvedne a vrací se do domu. Dvě spodničky dnes nebudou stačit. V jejích šlépějích vykvétají rudé karafiáty.

Jeho ponurý svět se najednou prozářil světlem.
Bolest v duši zmizela a nahradila ji naděje.
Osamělost se proměnila v očekávání.
Frankenstein mu ji slíbil a musel svůj slib dodržet.
Sledoval ho – skutečně, pracoval na svém slibu.
Strach byl pryč a tělem mu prostupovala radost.
Pozoroval z povzdálí každý jeho pohyb.
Něžné prstíky, zlaté vlasy, křehké tělo.
Tak moc se těšil, miloval tu bytost už teď.
Nepřipouštěl si, že ona by mu lásku nemusela oplatit.
Utrhl v zahradě červený karafiát jako důkaz svých citů.
Ale zbytečně. Byla mrtvá, Frankenstein zničil své dílo.
A tma, bolest, osamělost a strach ho zase pronásledovaly.

V Heiligenkreuz si mistr znovu oblékl svůj starý benediktinský hábit. „Tady nebudu jako mnich tolik nápadný,“ vysvětlil Lise, „a ty můžeš vždycky tvrdit, že sem patříš.“
Neodpověděla, jen mlčky odešla z pokoje. Už se jí začala vracet schopnost slyšet myšlenky, a tak věděla, že se mistr bojí nechat ji trvale u sebe (nezjistila proč, tohle si mistr střežil obzvlášť pečlivě) a že jí chce najít místo v nějaké dobré škole.
Například tady.
Mistryně bylin právě sázela květiny. „Jistěže můžeš,“ řekla Lise – a ukázala jí záhon.
Do večera na něm vyroste srdce ze samých karafiátů. Ve středu bude mít trs slziček.