DMD č. 19. pro 19. 4. 2026. Téma: Kurník

Potřebuješ stihnout otvírací dobu sportovního obchodu. Pořád nedůvěřuješ svým botám. 
Dvacet kilometrů máš za sebou. Jdeš po značené stezce, poprvé. Obcházíš město.
Most zmizel a je tu brod. Kurnik.
V obchodě máš třicet minut. Zanecháváš loužičky. Vhodné boty samozřejmě nemají. Kurnik.
Doplňuješ zásoby. Tělo prohlásí, že potřebujeme octové brambůrky a jahodové mléko. Vývařovna ti zavře před nosem.
Kurnik!
V hotelu do sebe cpeš brambůrky a zapíjíš mlékem. Tělo je spokojené. Krátké zdřímnutí, večeře, výborná polévka. Je tu i Simon a Francouz, dorazili až po tobě. Je to fajn večer.
Cestou na pokoj zjistíš, že se ti začaly rozpadat boty.
KURNIK!!!

Že u vás bydlí šotek, poznáte ledasjak. Ne, že byste ho uviděli, tahle malá chlupatá stvoření na přímá setkání nejsou.

Kolem našeho stavení se jednu dobu začaly objevovat prazvláštní věci. Opálené koště, ztupená sekerka, děravé vědro nebo podrážděný pes. 

Šotka si musíte rychle udobřit. Stačí nechat na schodě před světnicí buchtu, kostku másla nebo půl jitrnice. Šotci umí ocenit, když si jim předbíháte, změnu poznáte okamžitě. Pes se ztíší, sekerka je najednou naostřená...

Místo mrtvých slepic a skořápek stačí posbírat cucky kuní srsti. Tehdy se vyplatí kromě jídla nechat na schodě i mističku s hojivou mastí a kus čisté látky.

"To je úchvatné."

"Opravdu?"

"Uhm, jo," přikývla jsem nepřesvědčivě. "Kurník. Přesně to, co jsem v království snů vždycky chtěla vidět."

"Nevypadáš příliš nadšeně."

"Ne, ne, tohle je můj nadšený obličej! Vážně!" Pohlédla jsem na slepice okolo. Vypadaly naprosto normálně. Stejně jako slípky, které chovala má babička, když jsem byla dítě. "Jenom jsem zvědavá..."

"Ano?"

"Umějí něco zvláštního?"

Morfeus na mě pohlédl hvězdnýma očima. "Jsou to slepice."

"A...?"

"Snášejí vejce."

"Jo, to mi došlo. Ale nechápu, co je na tom k vidění."

"Sečkej okamžik."

Tak jsem sečkala. Jedna ze slepic vyprdla dračí vejce.

"Jsi úžasný, ale vážně nerozumíš biologii pozemských živočichů."

Geralt si náhle uvědomí, že Marigold zmizel. Nemá z toho dobrý pocit, ale medailon se nechvěje. Zatímco sedlák popisuje peripetie, za které může spíš pověrčivost než nadpřirozené bytosti, přehrává si v hlavě jejich příchod. Jak zmizel?!

Pokusí se neprotočit panenky, když ho sedlák požádá, aby prošel okolí stavení, protože "vnímá špatnou energii" a jeho žena se necítí dobře a musí často chodit na vzduch. Zvolna se prochází.

"Ssss," uslyší odněkud. Cukne sebou. S rukou na jílci meče se pomalu blíží ke kurníku.

"Marigolde?!"

"Schovávám se. Znám to tu," zamumlá hlas z kurníku.

"Cože?"

"Vlastně... znám... blíže... sedlákovu ženu," dodá neochotně.

Arthur Weasley seděl na dvorku jako hromádka neštěstí. V jedné ruce měl štětku, v druhé kyblík s červenou barvou.
"Co se děje, pane Weasley," zeptal se Harry, kterého Molly vyslala pro vajíčka.
"Víš, Harry, zařekl jsem se, že letos nebudu náš kurník opravovat za pomoci kouzel a zkusím to jako mudlové. Ale," polkl, "netuším, jak se tahle věc používá."
Harry se usmál. 
"Když dovolíte, rád to udělám za vás."
Arthurovi se viditelně ulevilo, předal Harrymu kyblík i štětku a nechal ho, aby slepičí obydlí přemaloval.
Za rohem se proměnil zpět v George.
"Takhle se to dělá," zašklebil se na bratry.

Nejhorší je to štěbetání.
Jasné hlásky se daleko nesou. Zapomeňte na fyziku, která tvrdí, že za chladných ran nejdále dosáhnou hluboké tóny.
Taky to může být magie, vole. Nebo je možné, že se nám Bradavice za něco mstí. Nebo si z nás prostě utahují.
Hlasitost je přesně taková, kdy vás už vzbudí, ale ještě nedokážete pořádně rozumět slovům, takže se může skvěle rozvinout paranoia.
Docela určitě vás totiž pomlouvají.
Ležím v posteli, tisknu si polštář přes uši a modlím se, aby přestaly. Co hlučej takhle ráno? Vždyť je neděle!
Nakonec to vzdám a vypotácím se s postele.
...
Ony obsadily koupelnu!

Paula bola rezistentná voči zákonom, ale pri šedivom zošúverenom chlápätku zjajkla. 

„Moja ponožka!“ skríkol, až opadala úroda kakaových bôbov. 

Ratko mužíka pohladil a obtočil ho zdrapmi roztrhaného saka.

Paula si na bublanie Hrnčekavarvtipnúkašu dala súvislosti dohromady. 

„Ukáž nám ten trafený čokoládovník. Vrátime ti podobu.“

Fosforeskujúci zámotok zdvihol prst. Čokoládový strom zaberal plochu sídliska. 

Ratko, už bez saka, neohrozene skákal po konároch, až sa stratil.

„Nezabi sa!“ 

Zaznel žuchnutie a vycerený Ratko ukazoval nový kus šošovky. 

„Blázon! Spojíme ich?“ Ratko nadšene pritakával.

 Paula vytiahla z Hrnčekavarvtipnúkašu počokoládovaný črep.  

 Kúsky zrástli a s ich scelením zarevali premenené zvieratá.   

„Kurník, čo sme spôsobili?“ 

Stavební úpravy pokračovaly, poháněné Silou, technologií a možná i skřítky. Původně skromný domek se měnil v zámeček, který rozhodně zámečkem dlouho nezůstane.
"Gwen!"
"Ano?"
"Podívej, co mám!"
Tyros v náruči svíral několik chundelatých koulí. Další se mu povalovaly u nohou.
"Prosím tě, řekni mi, že to nejsou tribblové..."
"Ovšemže ne! Za koho mě máš?"
"Tak co to je?"
"To jsou... je to nová odrůda..."
"Tyrosi... co za zvíře jsi sem nelegálně dovezl a tím ohrozil zdejší přírodní rovnováhu?"
"Opeřené nuny."
Gwen si povzdychla a vzala do ruky komlink.
"Hlášení. Přestaňte stavět a pojďte sem."

Dům musel počkat. Kurník byl důležitější.

“Dazi, prosím…” 

Daze zavrtěl hlavou. Slzy se mu valily přes bradu a vsakovaly se do límce haleny.

Slepice, kterou svíral v náručí, se tvářila stejně zoufale, jako se Hush cítil.

Možná by Dazovi mohl namluvit, že jim tu jenom nechá maso a půjde domů. Natborní rodiče to dělali. Jenže i když ale byli jeho kadeti občas trochu naivní, až tak zlé to nikdy nebylo.

Nebo mu ji prostě mohl vyrvat a strčit ji do hrnce. Kdyby vydržel, že s ním Daze týden nebude mluvit…

Původní nájemník nechal na dvoře něco jako kurník.

Vajíček se možná nají víc, než jednoho kuřete.

Když pan Weasley poprvé nastartoval svůj bledě modrý Ford Anglia, měl takovou radost, že se mu to podařilo, že si nevšiml zařazené rychlosti. Co ví jen Merlin, je fakt, že o nějaké rychlosti v té době neměl ani potuchy. Proto ho velmi překvapilo, když auto poskočilo jako zběsilé a pobořilo kurník, před kterým svůj pokus prováděl. Opravu pak prováděl pod zamračeným pohledem své ženy, která si celou dobu, co kouzlil, mumlala něco o potřeštěných starých bláznech.

Druhý pokus už byl mnohem úspěšnější, možná i proto, že v přestrojení několik hodin pozoroval mudlovské taxikáře. Jeho koníček vyžadoval nevšední nápady a řešení.