Poezim č. 3 pro 3. 11. 2025. Téma: Limerik

Jeden chlápek z Prahy šest
Důchod požadoval ostošest
Prohlásil, že je dědeček
Bez synů, bez vnuků, kdo by to do něj řek
Neuznal mu to úřad Prahy šest

Na přechodu pro chodce
potkal jsem dnes jezevce.
Do práce musí
prý tam dost zkusí
(ještě není důchodce.)

„Chodil sem jeden chlupatej z Kashyyyku
s hromadou koblížků v proutěným košíku.
Namísto pivíček
dával si čajíček
a na ty koblihy, nekecám, paštiku.“

Leonardo Fibonacci
počítal, zda-li mu stačí
dvě ramlice do chovu.
Než se dostal ke slovu,
obě byly na pekáči.

Jedna paní z Miškovic
Neměla na sobě nic
Šla po návsi nahá,
A smála se, ha há!
Pak vrátila se pro střevíc.

V srdci vyrostla plíseň
něžná a křehká. Zlý sen.
Plaší klidný dech.
Kohout na křídlech
odnáší tmu i tíseň.

Žáby skáčou na talíři,
stehýnkama tiše víří
ostrou omáčku.
Dej si, miláčku!
Chutnaj lépe nežli štíři.

Sedím tu a pletu větu,
složenou větu pro Květu.
Květa umí z vlny svetry plést,
ale dlouhou větou dá se splést.
Pletu větu plnou květů.

Novákovi nadšeně
šli do chovky pro štěně.
Teďka valí oči:
"To je mládě - mločí!"
(došlo asi k záměně)

Listím se brodím v podzimním hájku,
na blízkém přejezdu spatřil jsem rajku.
Teď na kolejích jak uličník
sedím a vymýšlím limerik.
Neměl jsem raději zkusit haiku?

P.S. Ta rajka je tohle :-)