DMD č. 22 pro 22. 4. 2024. Téma: Srdce je párový orgán

Už jednou pod srdcem nosila. Už se jednou cítila celá, naplněná až po okraj, cítila, jak v ní roste něco víc, něco z ní, co jí přesahuje, něco, co dává smysl tam, kde nebyl, co dává sílu jít, když už nemůže dál. Každé srdce potřebuje pro někoho bít. A když v ní bila dvě srdce, cítila s každým úderem, že život plyne, kudy má. Už nikdy to druhé srdce nepřestane cítit, i když se jí z těla dávno vzdálilo a žije si svým vlastním životem. Tolik by to chtěla zažít znova. Ale další srdce už se v ní nechtějí rozeznít.

Mezi přečetnými portréty z renesanční Itálie se najdou dámy zobrazené v poněkud uvolněné pozici i oděvu. Rozhalený šat, košile, ba někdy hruď obnažená víc, než se připouští.
Obvyklé vysvětlení zní: Kurtizány. Jistě, mohly sloužit jako modely a naplňovat potřebu umělců zobrazovat tělo tak, jak to nebylo povoleno.
A přesto se za takovými malbami skrývá i něco jemnějšího, křehčího. Obrazy určené nastávajícím manželům, dívky zobrazené tak, jak je pouze oni budou vídat.
A ani dámy s obnaženými ňadry nemusejí být nestoudné, v jejich postoji se zračí něco výmluvného: Dávám se ti celá. Pohlédni, zde je mé srdce a patří jen tobě.

Chloroform zaúčinkoval rychle. Obranu dívky muž zpacifikoval silou. Naložit její tělo bylo dílem okamžiku.

Muž pohlédl do zpětného zrcátka. Události si nikdo nevšiml. Úředníčka ve špatně padnoucím obleku zírajícího na rozsvícený displej mobilu počítat nemohl. Bylo mu jasné, ten se buď kouká na nějakou prsatou výzvu na Tiktoku, nebo si čte drabble o Sovátku. Na videa transplantací srdcí, které tak miloval, určitě ne.

Rychle zařadil rychlost a vyrazil.
Čeká jej ještě hromada práce. Té nejlepší práce.
Už se těšil, jak přidá srdce Ell do páru k tomu, co měl už doma v chladničce.

Ale nejdříve si to ještě parádně užije.

Ve tři ráno ho probudil alarm, vetřelec v domě. Theodore Nott, s hůlkou v ruce, kletbou na rtech, vyrazil na průzkum.

Nemusel daleko. V obývacím pokoji seděl ministr kouzel, bývalý spolužák Draco Malfoy.

"Co tu chceš!"
"Upozornit tě, že ta vše tajná skvadra byla odhalena."
"Proč mě varuješ, místo abys nás rovnou zatknul?"
"Kvůli Vincovu otci. Sice by si zasloužil sedět v Azkabanu za nepoučitelnost, chápu však, že smrt syna a jediného dědice ho musela doživotně poznamenat. Tobě doporučuji prostudovat si traktát o mudlovských vynálezech poslední doby. Na podkladech Grangerové ho zpracoval Zabini."
Draco položil sešit na stůl a zmizel.

Ty zelené oči… pomalu se do nich rozplývala a cítila zvláštní pnutí na hrudi. Jako kdyby se její srdce chtělo otisknout s tím druhým. Ze dvou vytvořit jedno.
Cítila, že láska není jen citový prožitek, ale veskrze fyzická záležitost. Vnímala to v celém těle, ale nejvíc… nejvíc pod žebry. Svíralo to a hřálo, cítila, jak jí buší, když ji André pohladil po vlasech a prsty nechal na jejím zátylku.
„Ať tohle nikdy nepřestane,“ vydechla.
Nebylo možné, že někdo zamýšlel srdce jako jediný orgán. Vždyť bylo nad slunce jasné, že potřebuje k sobě mít ještě jedno, aby se rozvinul jeho potenciál.

"Vzhledem k tomu, že od příchodu Temných knížat v okresech Litoměřice, Česká Lípa, Ústí nad Labem, Děčín a Liberec už nikdo nežije, bylo nutné při sčítání lidu nahradit bývalé stálé zaměstnance okresních poboček ČSÚ terénními výzkumníky," představil úpravu metodiky hlavní analytik Oddělení statistiky zemědělství a lesnictví Štepán Kohoutek.
Smluvní zaměstnanci Karel Marel a jakýsi Kurtz vyrazili přímo do srdce Půlnoční říše. Tím ovšem populace oblasti na dobu sčítání pravděpodobně významně stoupla a výsledky sčítání mohou být ovlivněny. S otázkami na přesnost měření se vypořádala místopředsedkyně ČSÚ Háta Ospalá.
"Copak nemáte páru o párovém rozdílovém Konrádově testu? Pár výzkumníků výsledkem nepohne."

Není to tak, že jsme na všechno sami,
srdce je orgán párový.
Poháněný párou našeho dechu,
obnažený a syrový.
Všichni jsme jedno a všichni jsme nazí,
člověk člověku zrcadlem.
Koukáme na sebe, zapomínáme,
že vidíme to, co vidět chcem.
Všechno je v tobě, všechno je ve mně.
zapomenutá prostota.
Není to smrt a už vůbec ne daně,
láska je tvoje jistota.
Přestože srdce je párový orgán,
samo se v tom vůbec nepárá.
Miluje tě ten, kdo miluje sebe.
Miluje všechny, kdo milovat má.

Láska je moře a velká láska jak trám.
My všichni jsme voda a trám šťastný je sám.

Kyjev. Gymnázium. A rok. 1918. Chybí. Jedna třída. A dlažba před budovou. Je rudá. Proč. Nikdo neví. To jenom přišla. Rudá. Armáda. A celou třídu vyvedli ven. Bolševici. A všechny ty chlapce. Bylo jim sedmnáct. Snad osmnáct. Postříleli. Jeden. Gleb Sergejevič Žekulin. Druzí. Dnes už. Bezejmenní. Co na tom. Záleží. Byla přece. Válka. A vedlejší oběti. Její součást. Tak proč se. Ptát. Křičet. Po jménech. Po srdcích. Není. Ani jedno. Na co srdce. Stačí játra. Na dobré zažití. Vodky. Před spaním. Umlčet. Rozsekané. Myšlenky. Duše. Mrtvoly.
A přitom.
Mít tak.
Srdce.
Dvě.
To jedno.
Pro krev.
To druhé.
Pro cit.

„Markétka dlouho nenapsala. To víte, nová domácnost. Muž si ji odvedl daleko.“
Máma přikyvovala. Sousedka to ani nevnímala. Mnula si rukou hruď a hleděla k severu.
„Jak dlouho trvá, než dojde psaní ze Švédska?“ zajímalo mě. Máma mě chytla zezadu za košili.
„Měsíce, někdy roky. Po té hrozné válce,“ odpověděla sousedka a uhladila si šedé vlasy. „Má moc hodného muže. Já mu nerozuměla půl slova. Myslela jsem, že nás chce zabít, když je Švéd. A on se chtěl jen oženit s naší Markétkou.“

„Není Markéta pryč už deset let?“ zeptala jsem se pak mámy.
„Nepřipomínej jí to. Zlomíš jí srdce.“

"Kámo, ten tvůj novej droidí výtvor mi hází chybový hlášky!"
"Kriff! Už jsme to měli dávno poslat, ukaž, co hlásí diagnostika?"
Dva technici se sklonili nad lékařským droidem.
"Hlásí, že u pacienta netluče druhé srdce a že je to problematické, když je srdce u člověka párový orgán..."
"Do hajzlu, já tam nahrál modul pro zabraky. Hele, máme deadline, nech to bejt. Tenhle bug se stejně objevuje jenom při asistenci u porodu a kdo bude rodit na nějakým asteroidu? Dej tam defaultní odpověď, že pacient ztratil vůli žít, nebo něco takovýho, a odpoledne to pošleme."
"Máš pravdu, stejně nás dost neplatěj."