Equilibrium RPG

Justiční systém říše divů byl díky Srdcové královně jednoduchý jako facka.
Jakmile se jí prostě něco nelíbilo, nařídila dotyčnému provinilci srazit hlavu a hotovo. Pokud za jejími zády tajně nezasáhl král, jehož omilostnění bylo jediným důvodem, proč říše dávno nevymřela, poslední šancí odsouzených byla možnost se odvolat.
Kterou ale dostali až po popravě, kdy byla bezhlavá mrtvola vyzvána ke zvednutí ruky v případě, že chce požádat o přezkoumání. Netřeba snad dodávat, že ji nikdy nikdo nevyužil.
Mělo to ale i jednu výhodu: když povstání dospělo ke zdárnému konci, nikdo nebránil Edvinovi, ať té mrše rudé vyřízne Excaliburem srdce z těla...

„Tak co?“ vyzvídal jeden z paladinů a byl opravdu natěšený.
„No, je to pravda. Princ Noci je mrtvý,“ vyklopil ze sebe mnich a zakousl si hostii.
„A to je všechno? Nebuď lama…,“ tvářil se trochu zklamaně, ale ve skrytu duše stále svíral uzlíček naděje.
„Nemůžu, mohl bych mít z toho problémy,“ ospravedlňoval se ten méně emočně zainteresovaný.
„A přesně proto nemáš žádné kamarády, seš totiž nudnej a uťáplej,“ postěžoval si.
„Dobře,“ povzdechl si, „byla to nuda. Audilore ho sundal stříbrnou sítí a bylo po všem.“
„Pfff, ubohý…“
„Ale prý měl poslední slova.“
„Jaká?!“
„A půjčíš mi na noc svého novice?“

Kulka zasáhla vojáka přímo mezi oči.
"To máme devět," kývl sniper na svého kolegu aby zapsal čárku do umaštěného bloku, který ležel na zemi.
"Tak co je s tím čajem," zeptal se pak mladíka hlídajícího ohýnek.
"Už to bude."
Starší sniper si protáhl záda, znovu se sklonil k pušce a začal prohledávat okolí.
"Mám dalšího," řekl ten mladší a bez milosti ustřelil hlavu vojákovi, který nic netuše vykonával u zdi potřebu. Bohužel pro něj na špatné straně.
Pod nadpis "Přizdisráči" přibyla další čárka.
"Vy dva jste strašné svině, víte to?" ozvalo se od ohně.
"Ámen bratře," ušklíbl se mladší sniper.

Nikdy neměl žádné ambice a na dohodnutý sňatek nahlížel jako na spasení.
Jeho drahá Srdcová královna záhy po svatbě převzala otěže vladaření, řešila veškeré problémy království od nízkých daní po docela časté vzpoury a on měl spoustu času na kroket. Občas mu možná její jednání přišlo přehnaně agresivní, ale takový hovňousek jako on přeci nebude odporovat jejímu akčnímu majestátu.
Když o pár let později viděl, jak slavnou královskou armádu cupují povstalci podporovaní duchy a jak jeho drahou ženu kuchá jakýsi švihlý Viking, zachoval se dokonale kanonicky a strachy si znečistil gatě.
A ne, ve středu bitevního pole to fakt nebylo.

Zažehnání krize, která hrozila skrz probouzejícího se zlatého draka pod Kutnou Horou, si zasloužilo několik dní veselí. A ačkoliv zlí jazykové tvrdí, že trpaslíci jsou pěkní židi, teď nešetřili na ničem. Jídla bylo tolik, že by ho nesnědl ani polský zájezd a pití nápodobně. Na tu slávu se sjeli všichni trpaslíci z Čech, Moravy i Slezska.
Nejvíce ožehavé pozornosti pak strhnul Klan strýca Valthalaka, který si s sebou protestně přivezl Starobrno s tvrzením, že je to taky pivo. Když ostatní fousáči překonali srdeční obtíže a mrtvice, bylo jasné, že pokud to neodvolaj, tak tam více ani jednoho strýce tolerovat nebudou.

„Mami, my to tu zvládneme sami.“
„Ne.“
„Nám můžeš věřit.“
„To jsem udělala minule, a jak to dopadlo.“
„A nemůže nás hlídat babička?“
„Ještě to tak! Aby z vás měla mrtvici, ne?“
„Ale my nenávidíme strejdu Jamieho.“
„To jste si měli rozmyslet dřív, než jste prokleli půlku města,“ zasyčela matka, „ A koukejte sekat latinu - což v praxi nevyžaduje použití sekery, Vincente - než se vrátím. Pokud ne, bude vás strýček hlídat každý den. “
Z koupelny se ozvaly bublavé zvuky, pod dveřmi se šířila kaluž krve a do místnosti vstoupil obrovský Klaun.
„Chcete si hrát?“ pronesl hlasem z pekel.
„Né, strýčku. Né.“

Ačkoliv měla Dorotka se lvy víceméně dobré zkušenosti, šedivý Ambrosius Aurelianus ji zprvu dost zklamal.
Vypelichaný strýc lva Artuše se k nim přidal během jedné ze svačin a velmi záhy dostal příležitost být užitečný, to když je obklíčila skupina zeber se samopaly, co vzaly zákon přírody do svých kopyt. Drsný kraj.
Edvin tasil meče, Batman pouštěl hrůzu a Dorotka kopala do lva, ať nespí a bojuje aspoň jako zbabělý lev.
„Na tohle nestačím,“ soudil.
„Není čas na další strýce, tebe bude stačit více,“ kvitoval to Edvin záhadně, ovšem jakmile hodil lvovým směrem kus z té správné strany houby, všichni pochopili.

Emancipace k ní sice dorazila, ale pravdou bylo, že přísná výchova, kterou si jako malá prošla, se na ni podepsala nesmazatelným inkoustem a vlastně udávala směr jejího života dodnes. Vyšívání, vaření, hra na klavír, každá dáma by měla ovládat nejen tyto dovednosti a ona nebyla výjimkou. Ještě dnes ji v hlavě zněla slova její učitelky, která ji kladla na srdce, jak se má správně chovat a co má očekávat od mužského plémě. Že jejím úkolem je udržovat oheň v rodinném krbu, být sečtělou, a tlačit děcka ze svého lůna.
A jako správná vlkodlačice si těch dětí měla užít celou smečku.

Edvin, toho času bohatší o několik nesourodých copánků a věneček z kopretin, se zastavil na rozcestí pod Stalinovým pomníkem na Letné a přemýšlel, kudy jim utekla Alenka.
„Šla cestou pravé ženy,“ poradil jim kámoš Stalin a Dorotčiny kamarádky začaly diskutovat.
Sansa soudila, že pravá žena vyrazí cestou nejkrásnější, po mramorové dlažbě. Pippi se chtěla vrátit pro balón a Koralína vzpomínala na jiné dobrodružství plné pravých a nepravých nejen žen. Kitty paličatě trvala na tom, že mají jako všechny správné dámy mířit do města, a Saša omdlela ze šoku, že někoho zajímá její názor.
Edvin šel napřed tam, kam ukazovala rolnice.

Narodila se v malé vísce kdesi na Moravě a rodiče ji vychovávali řádně a v bázni Boží, aby z ní vyrostla slušná děvčica, která se neliší a kterou si odvede hodný mládenec. Děvčica pracovitá, pěkná, poctivá… Hodný mládenec se neobjevil, i když se chovala, jak se patří.
Časem vzala panskou službu. Pán chtěl věci, které slušné děvče nedělá, tak mu v Praze utekla. Když viděla dav sledující tu velkou popravu na Staroměstském rynku, usoudila, že má lidí plné zuby.
Našla si kamarády mezi vlkodlaky, přestala potlačovat své nadání a začala si užívat na sabatech.
Dala se na cestu pravé čarodějnice.