DMD č. 13 pro 13. 4. 2024. Téma: Gumička na poušti

„Co to je?“ prohlížel si adolescentní chlapec zpuchřelý prezervativ.
„To je historická antikoncepce. Pochází z postmoderního věku. Celkem účinná nejen proti oplodnění, ale i proti pohlavním chorobám,“ odpověděl mu druhý mladík.
„A jak se to… používá?“
„Nasadí se to na penis.“
„Aha…“ tvářil se první, že rozumí. O tomhle aktu měl ale jen mlhavé představy.
„Dnes je to přežitek. Jednak pohlavní styk lidé neprovozují, jednak jsou ženy plodné asi jako Sahara. Bezvýznamné.“
Ponořili se do mlčení. První chlapec se po chvíli vytrhl ze zamyšlení.
„To musel být tehdy krutý život, když lidé neměli umělé dělohy a všechno museli oddřít sami.“

190 generací před nimi skončilo v pekelné výhni tance tří sluncí.
191 generace měla být připravena. Vychováni potlačit ego, znecitlivět, všechnu píli, námahu, vědu, věnovat do služeb společnosti.
Přesto – když se na obloze objevila nehybná létavice jako strašlivá předzvěst nevyhnutelného konce – tak se bál.
Bál se o sebe, o svou ženu, nic netušící dceru, která si hrála v zelené trávě, až jí culíčky svázané růžovou gumičkou s bláznivě barevnou kytkou dojemně poskakovaly. Nechtěl je vidět hořet, ale matematika konce byla neúprosná.

Uprostřed noci se létavice změnila ve spalující slunce, žár změnil vše v poušť a slapové síly roztrhly planetu vedví.

Neprší.
Už osmdesát devět dní v kuse nespadla ani kapka. Letenská pláň zvadla.
Listy platanů se zlověstně rozchrastily. Včely sotva unesly chlupatá tělíčka.
Labyrint jemných nitek pod povrchem ztratil pružnost. Dříve elastická vlákna se scvrkla, popraskala, spojení bylo přerušeno.
Lidem vyschla kůže, jazyky se lepily na patra. Pospolitost se drolila. Všechna, kromě rudé, hnědé, a té, co maká.
Marketingoví kouzelníci důkladně zvážili osobnostní charakteristiky vůdců jednotlivých stran a předložili plán.
1.Pružnost názorů vám nechybí.
2.Demonstrací evokujte tradiční návrat ke kořenům.
3. K zavlažení podloží použijete, čeho máte nadbytek a nebudete to postrádat. Sliny, moč a exkrementy.
Bude líp.

Poušť… Tak Duna asi, teď jsem to četla, tak je to jasný. No jo, ale mají tam ti zmetci gumičky?? Mohli by. Všichni maj dlouhý vlasy a je to v budoucnosti, plast mají.
Takže… Gumičky na Arrakisu? Je to ten Arrakis, nebo ta Arrakis? Znám akorát to knihkupectví. Nebo je to i nakladatelství… Každopádně tam by gumičky určitě byly. Nerdi mívají dlouhý vlasy.
Nerd projde… třeba skříní, proč ne… a ocitne se v poušti s tím škaredým hercem s divným jménem. Zazní válečný trouby, nerd se rozběhne a… A zbyde po něm akorát gumička! Muhaha.
Tak to by šlo, padla.

Gumička na poušti
zpuchřela docela
gumička samotná
co s tím kdo nadělá
gumička na poušti
barvu do písku vypouští
hodiny rozpláclé líně maluje
před příchodem obrů varuje
dlouhatánské drápy
krajinou se škrábou
kolem hodin díru hrabou
padají hodiny
do propasti času
ozývá se z hlubin
změť nesouhlasných hlasů

Přicházejí obři zas a znova
pořád dokola
zaseknutá smyčka
schovej se a zavři víčka
na dně propasti Alenka čeká
maluje obrazy
očima těká
nesmyslné objekty tančí spolu tango
rozpláclé hodiny, plastový sáček, mango
ze sáčku postupně labuť se klube
žlutá barva z manga rozlezla se všude
pohltila postupně všechno co je živé

"Hergot! To je krám!"
Chronolet Kursk 4 se nebezpečně naklonil a vydal zvuk jako týraný buvol. Přístrojová deska se rozsvítila jako vánoční stromeček.
"Musíme přistát."
***
Na písečné duně seděl omlácený chronolet a kolem rázovala žena v šatech.
"Přestaň se v tom rýpat, stejně se v tom nevyznáš."
"Mlč ženo, už to bude."
Zanedlouho zpod chronoletu vylezl muž zamazaný od oleje.
"Podívej, uškvařené těsnění."
"A k čemu nám to bude, tisíce let v minulosti, v téhle pustině!?"
"No víme, v čem je problém, až pro nás přiletí..."
"Zatracený paličák!" žena vyšplhala do kabiny. "Já věděla, že jsme měli jet na Mácháč!"

Slunce pálilo a zahřívalo už tak horký písek k nesnesení. Geralt poopravil provizorní stan, připevěný na Klepnině sedle a rozhlédl se. Za sebou ještě viděl hraniční hory na západě, před ním se doširoka rozprostírala poušť Korath.
Tam nemířil. Mířil k nízké stavbě nedaleko.
"Geraltééé!" ozval se žalostně Marigold, "vraťme se! Za ty peníze to nestojí!"
"Nemusels jezdit. Nikdo tě nenutil,"řekl Geralt a otevřel dveře stavení.
...
"Tolik věcí!"
Marigold byl ověšen vším, co mohl pobrat. Většina z toho byla divná a neznámá.
"Hele, tohle se úplně samo natahuje a- AU!"
Marigold si ublíženě cucal prst.
Natahovací věc zmizela v písku.

Samá poušť. Všude jen písek. Žádná voda. Dívka se tu potloukala sama. Mírně dehydratovaná.
,,Myslíš, že tě tu někdo najde a zachrání?“ zeptal se někdo.
Ona se zmateně otáčela, ale nikdo nikde.
,,Koukáš všude, jen ne nahoru či dolů.“ Ten někdo se smál.
Ona shlédla dolů, byla tam černá kočka. ,,Ty mluvíš?“
,,Viděla si snad kočku mluvit?“ Řekla kočka zatímco si zívla.
,,Ne…asi už magořím.“ zmateně na ni koukala, zatímco si klekla a hladila ji po její jemné srsti, která se leskla a připomínala noční oblohu. ,,Mám žízeň.“
,,Tady jsem našla jen gumičku.“
Žena vyčerpáním spadla do zrníček žlutého písku…

„Už mi zase řekli, že nejsou vozy, když jsem žádal výměnu. Nechali mě to dojezdit s rozbitýma dveřma, nefunkčním rozhlasem a klimatizací, co hučela jak dieslovej generátor.“
„Ale fungovala, ne?“
„Jo. Ale ten randál.“
„Hele, to máš těžký,“ povídá depák Béďa Otíkovi. „My ty vozy fakt nemáme. V hale nám stojí 20 mršin, čeká se na náhradní díly. A poněvadž Škodovka už je dávno nevyrábí, musí se výroba poptávat jinde. Třeba tohle,“ ukázal na jakýsi gumový bazmek. „Těsnění do brzdovýho agregátu. Mejd in Maroko.“
„Děláš si kozy? Pitomá gumička k nám jede až z Afriky?“
„Jo. A okna posílá Argentina.“

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo

z vašich úkolů žádnou velkou radost nemám. Za řeč stál tak možná jeden. Nejhorší však je, že přes veškeré opakované vysvětlování pořád nechápete, proč to po vás vlastně chci.
Takže ještě jednou a pomalu: stereotypy nejsou ani tak od toho, abyste do nich pacienty natlačili (když se vám to podaří, je to ale samozřejmě ke zdaru). Stereotypy jsou brýle, kterými je mají vidět ti ostatní.

Chápete? Tak mi jako cvičení odpovězte, co by si o vašich pacientech pomyslelo jejich okolí, pokud by je vidělo stát vedle pryžové stužky uprostřed pustiny.

Váš konzultant Zmarchrob