Kořist

Slunce pálilo a zahřívalo už tak horký písek k nesnesení. Geralt poopravil provizorní stan, připevěný na Klepnině sedle a rozhlédl se. Za sebou ještě viděl hraniční hory na západě, před ním se doširoka rozprostírala poušť Korath.
Tam nemířil. Mířil k nízké stavbě nedaleko.
"Geraltééé!" ozval se žalostně Marigold, "vraťme se! Za ty peníze to nestojí!"
"Nemusels jezdit. Nikdo tě nenutil,"řekl Geralt a otevřel dveře stavení.
...
"Tolik věcí!"
Marigold byl ověšen vším, co mohl pobrat. Většina z toho byla divná a neznámá.
"Hele, tohle se úplně samo natahuje a- AU!"
Marigold si ublíženě cucal prst.
Natahovací věc zmizela v písku.