DMD č. 26. pro 26. 4. 2023. Téma: Čerstvě nařezané kočičky

Kočka se přispí, zakanyluje, dostane antibiotika a analgetika. Během zákroku a po zákroku infuze. Přesun na sál. Zde připraveny sterilní nástroje - backhausy, skalpel, preparační nůžky, chirurgická pinzeta, kochry, peány, jehelce, šití. Rouška, sušení.
Intubujeme nebo nasadíme masku, pustíme inhalační anestezii. Operační pole důkladně vydesinfikujeme. Zarouškujeme. Nařízneme kůži. Následně břišní stěnu v místě linea alba. V dutině břišní najdeme, podvážeme a odpreparujeme oba rohy děložní a vaječníky. Podvážeme, odstřihneme a zašijeme krček. Uzavření břišní stěny, sešití podkoží ve dvou vrstvách a sešití kůže. Očistit, osušit. Nakonec kočka dostane slušivý trikotek, aby si nelízala ránu. Za deset až čtrnáct dní vyndáváme stehy.

„Předkrm – kočičí jazýčky,“ oznámil a sledoval, jak se druhý mlsně oblízl.
„Polévka – kočičí vývar,“ pokračoval a nemohl se ubránit úšklebku, když tomu mimozemšťanovi začala téct slina končící kdes v útrobách toho chlupatého ryšavého těla.
„Jako první chod.“ Udělal dramatickou pauzu. „Čerstvě nařezané kočičky.“
„Čerstvé?“ Melmačan žasl.
„Takřka je můžeš slyšet mňoukat,“ potvrdil sebevědomě.
Zvládnout pár koček byla pro ohýbacího robota naprostá hračka. Jeho skutečnou vášní bylo vaření. Fry, ten hloupý člověk, jeho kuchařské dovednosti neocenil. Jeho pravá láska ano.
„Hlavní chod,“ pokračoval. „Kočka na slanině s rajčaty.“
Alf se na něj podíval s takovou vášní, až se Benderovi zachvěla anténka.

Měsíc svítí v úplňku. Dlouhé vlasy jí padají ve vlnách vlahé noci. Odlesk ostří odřízl mladé výhonky vrby. Mládí za mládí, život za život. Třímajíc větvičky vykročila mokrou nohou po cestě, zanechávajíc bosé šlépěje.

Chalupa je čím dál blíž. Oči, ty tmavé tůně, láskyplně vítají známý to práh, dveře, jež zvou dál již zdaleka. Světnice prázdná, ni živáčka. Z další ozývá se tiché odfukování. Prkna nesměle vrznou, tichošlápek vílí dovnitř vejde.

Hubička do srdce bez mihnutí zabodne se, vroucnost tělem proniká. Dech, tlukot zmizel, divoženka sladká též, rozloučila se navěky s tebou. Zvlhlé kočičky na hrudi vyrašily. Sbohem, má lásko.

Charlie zasněně krájel dračí svačinu. Řezal kočičí maso na tenké plátky, aby je mohl smíchat s vývarem ze salamandrů. Obvykle tuto činnost zrovna nevítal. Nerad porcoval čerstvé kočky. Na druhou stranu chápal, že draci musí jíst. A ti, které zkoumal, měli obzvlášť vytříbené chutě.

Dnes to ale příliš nevnímal. Srdce m uhánělo jako splašený testrál. Byl zasnoubený! Za Luciuse! Za muže, o kterém snil!

Chtělo se mu radostí tančit. Sice měli mezi sebou ještě mnoho nevyřčeného, ale byl si jistý, že to jednou provždy vyřeší.

Pískal si oblíbenou píseň, když nesl kočičí polévku svým drakům. Byli ve vývinu. Věčně hladoví.

"Já myslím, že až tohle všechno skončí, že... budeš docela spokojenej Harant," pronášel rozvláčně muž za stolem. Jeho společník zamyšleně mlčel.
"Při povstání možná ucejtíš, někde vzadu, slabý píchání. To si s tebou jen pohrává pýcha. Ser na pýchu! Nikdy nepomáhá. Protože až se za rok budeš válet ve Florencii, tak si řekneš Albrecht z Valdštejna měl pravdu".
"To není problém, pane Valdštejn" pravil Kryštof Harant a postavil číši na stůl vedle vázy s nařezanými vrbovými proutky.
"Zopakuj to "za pět měsíců se na povstání vykašlu," řekl Albrecht důrazně
"Za pět měsíců... se na to povstání vykašlu," zopakoval Kryštof Harant.

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"To byla zázračná záchrana na poslední chvíli."
Obě se uznale zadívaly na malého Lojzíka Beránka.
"Bez vašich pletacích jehlic místo řadící páky bych pilotovat nedokázal," řekl paní Vonáskové.
"Jak to, že najednou mluvíš česky bez chyb?" podivila se paní Havránková.
"Celou dobu jsem si dělal legraci," vysvětlil. "Ale ne z vás, jen z guru Procházky. On si totiž nemyje ruce a nezdraví starší lidi. Žertování na Alaberanu milujeme. Vždyť víte, že když jsme se poprvé potkali, mluvil jsem správně: namalujte mi beránka, namalujte mi člověky, namalujte mi svět, namalujte mi čerstvě nařezané kočičky."

Malé možná-nárůdky, potomci personifikovaných zemí, si vyprávěly strašidelné historky.

„A rozdrásal jim hruď!“ vypískla culíkatá Amerika a ostatní vyjekli. „Teď ty.“

„Ta hra je blbá,“ ohradila se česká holčička.

„Všichni něco řekli!“

Podvolila se. „V kočičím království, plném koťátek…“

„Hej! To není horor!“

„Kočičí holčičky si hrály na zahradě, zpívaly, bylo Velikonoční pondělí. Objevil se vlk s dlouhým prutem se třemi stužkami… modrou, červenou, bílou. Přeskočil branku a začal koťátka bít… až byly kočičky čerstvě nařezané!“

Vřískot. Dovnitř nakoukla hlava. „Strejdo Gilberte, na co máš ten prut?“

„Jsem velký zlý vlk, víte?“ Zavolal do chodby. „Miláčku, jdu ti nařezat kočičky!“

Posádku druhého člunu napadlo, že by mohli rybařit. Želvy snědli už před několika dny a zásoba sucharů se tenčila. Patra bývalých rybářů, shodila přes bort síť. Měli štěstí. Úlovek rozdělili na tři díly.
Preston si nedůvěřivě prohlížel pár ryb s velkou hlavou a podlouhlým tělem.
"Určitě se můžou jíst?"
"Jo. Doma jim říkáme mořská kočka."
Víc se nevyptával.
Ryby zpracovávali celé odpoledne. Preston šikovně odděloval maso z tenkých kostí a krájel ho na plátky. Házeli je do vědra s mořskou vodou.
Večer je rozvěsili.
Praporek na stěžni se zamihotal. Mírný vánek rozehnal pach rybiny.
Frances se namáhavě posadila.
"Vytáhněte plachtu."

"Když může vona, tak my taky," znělo usnesení Páté koleje, o kterém jsme se dozvěděly později, zato za dramatických okolností.
'Vonou' byla míněna Gwen a 'může' znamenalo provádět experimenty v učebně lektvarů, zhusta za použití dosud nezveřejněných poznámek jednoho nejmenovaného profesora.
To ovšem netušíme.
Co tušíme, tedy víme, je, že Pátá kolej vydává jekot dosahující hlasitosti startujícího Boeingu, kdyby tento ovšem ječel, byvši pronásledována paní Norrisovou.
"Říkala jsem, že myslel ty kytky!" ječí jedna.
"Stromy! A je podzim!" protestuje druhá.
"Au, au, koho napadlo, že vyzkoušíme obě varianty?" kvílí třetí.
"Co tím myslí?" divím se.
Gwen se jen pousměje.
"Kočičky."

"Pánové, urgentní žádost," odložil Helmholtz rezonátor.
"Drabble jako obvykle?"
"Ano. Odmítá experimentovat s rostlinami i se zvířaty. Též dokazovat, že kočka není kvádřík, Newtone."
"Co jí poradit biotit?"
"Proč ta sebechvála, Biote?"
"Tak muskovit. Prostě slídu, pánové. Štípe se sama, řezat ji nemusíte. Mimořádná odolnost proti chemikáliím, je dielektrická, elastická, flexibilní, hydrofobní, lehká, dobře odráží světlo, dvojlomná, tepelně odolná, má vysoký dielektrický průraz-"
"Dost už! Pozor na zadání, ona chce kočičky!"
"Slída je Míca."
"Ha ha, to už rovnou řekněte, že se používá v kosmetice."
"Zvládneme to elegantněji. Muskovitu se říká kočičí stříbro. A tomu vašemu biotitu, Biote, kočičí zlato."