Red Dead Redemption

Je to tady!
Výbor westernových povídek Lady Peahen Láska, smrt a vykoupení právě vychází v souborném vydání jako PDF. Za doprovodu dlouho hrajícího alba Western April Ballads.

Chtěla naivní šťastný konec, ale papír, který snese všechno, se vzpíral a inkoust nechával roztřepené skvrny jako rány po noži.

Vrátil se k ní. Ležel s hlavou na jejím klíně a upíral na ni něžné šedivé oči.

Vrátil se k ní. Držela jeho hlavu na klíně, ale ty něžné oči z ní někdo vyrval. Doufala, že až potom. Věděla, že ne.

Vrátil se k ní. Nesl svou uťatou hlavu všechny ty míle, až k poslednímu místu, které si vybral pro hrob.

Nebyl to zázrak.

Nikdo nad jeho hrobem nepostaví katedrálu. Ale nebe tam je plné hvězd a nocí voní máta.

Nemělo smysl zapírat. Ne, pokud nechtěl být zbit a okraden.
"Víc nemám."
Se sípavým smíchem mu vzal cigaretu a labužnicky si zapálil.
"Možná tě začnu mít rád, O´Driscolle."
"Už není O´Driscoll," byl napomenut a záhy připraven o svou kořist, "a ty moc kouříš, Marstone."
"Nevychovávej mě!"
"Čemu se divíš? Angláni kážou, všechno si přivlastňují a nedělí se," podotkl Sean s pohledem upřeným na předmět sporu. Arthur na oplátku utkvěl očima na láhvi v jeho ruce.
"Fér obchod!"
Whiskey a cigareta změnili majitele. Sean potáhl a poslal ji dál.
"Stejně byla tvoje, co?"
Kieran nesměle kývl, než zamáčkl nedopalek do hlíny.

Po každé ráně vstal. Často si vyslechl, že je to pro jeho dobro. Nehádal se. To by akorát dostal další.
"A budeš za to vděčnej!"
Ale vděk se nedostavil. Ani zatvrzelost. Ani otupělost. Ani síla k odporu. Jen zvyk.
Vytrénovali ho, který pohled znamená stůj a který zmiz. Kdy stát rovně a kdy se ohnout.
Jako když trénovali koně. Kdy přidat, kdy zpomalit a jak se držet v linii.
Akorát na koně nikdy nebrali bič.
Jeden to zkusil.
Zapomněl, že i ten poslední, potlučený, vyklepaný kavalerista má u boku remington.
Tu kobylku ani toho vojáčka už u jednotky nikdy neviděli.

Zbavoval prut každé šmouhy a nečistoty. Zvlášť kontroloval každé očko, aby se vlasec nezadrhával.

Vyčistil každou komoru bubínku, než začal revolver znovu skládat.

Trpělivě čekal. Ryba nemohla vědět, že v lákavém soustu čeká ostrý háček. Přitáhl. Opatrně, aby nepřetrhl vlasec. I tuhle bitvu chtěl vyhrát.

Pomalu a tiše tasil zbraň. Natažení kohoutku doprovodilo sotva slyšitelné cvaknutí. Soustředěný rybář nic netušil. Lidé nezapomínají. Nic se nepromíjí.

Vytáhl opatrně háček z rybí tlamy a pustil štiku zpátky do proudu.

Povolil kohoutek a vrátil zbraň do holsteru. Jedna věc je zabíjet. Druhá zabíjet jménem toho, kdo se vraždění snažil zastavit.

"Dneska berou, že?"

Jutové měli pravdu. Závěje dosahovaly tří metrů a pevnost byla dávno opuštěná. Nabízeli jim pomoc, ale kdo by věřil smradlavým rudochům.
Neměl slibovat ostatním, že se vrátí.
Mokrý chlad pronikal do morku kostí a hlad ho připravoval o rozum.
Jinak by přece nemohl cítit vůni bublajícího vývaru.
U ohně seděl jeho společník a nožem vybíral z kotlíku kousky masa. Za ním ležela zmuchlaná, zakrvácená pokrývka.
Nechtěl přemýšlet o tom, co skrývala.
"Kde jsou ostatní? Cos, sakra, udělal, Belle?"
Podíval se na něj děsivýma, studeně modrýma očima.
"Co jako? Předpokládáš snad, že jsem nějakej zatracenej blázen? Samozřejmě, že jsem je snědl."

Ukazoval na oblohu a vyprávěl o hvězdách. Ale ona se nedívala na nebe, dívala se na něj a zdál se jí aspoň chvíli, aspoň trošku šťastný. Zlehka ho políbila na tvář.
Ucukl.
"Neboj, nikomu to neřeknu."
Opřela hlavu o jeho rameno. Cítila z něj tvrdou práci, olejovaný kabát a seno.
"Vidíš v nich budoucnost?"
"Možná, když ty mluvíš s duchy..."
"A ty tomu nevěříš."
Byla by raději, kdyby neviděla ďábla za jeho zády.
"Podívej, podle téhle hvězdy budeš šťastná a hrozně bohatá. Už za pár let."
"A ty?"
"Já? Já budu přece mrtvý."
Umlčela ho polibkem. Takové věci odmítala poslouchat.

Poučil se, že poflakovat se na dohled zastávky dostavníku upoutá pozornost šerifa. Nepomáhá tomu, když zjistí, že pravidelné jsou nejen časy odjezdů, ale i ztráty peněženek.
Nikdo ale nemůže mít námitky, když ráno sedáte před hotelem, a čtete si nejnovější zprávy.
"Slyšel jsem, že chytili Cazadorovu bandu. Co o tom píšou?"
Sebevědomý výraz ho ani na chvilku neopustil.
"Nebezpečný bandita a vrah Sergio Ramiréz, řečený El Cazador, byl... ...byl zadržen... hlídkou... statečnou hlídkou rangerů nedaleko... Rio Bravo? Za své podlé zločiny bude zaslouženě viset!"
Oddechl si. Předčasně.
"Přečti to znovu, ty drzej irskej zloději, a tentokrát do těch novin koukej."

Někdy, když mateřídouška provoněla večer k nesnesení, řekl ženě rovnou, že nepřijde domů. Stejně by se dopotácel až k ránu a beznadějně opilý.
Ležel ve vyhřáté trávě a pozoroval hvězdy, které mu připomínaly, že život je pomíjivý a nebe věčné.
Poslouchal přešlapování koně, kojoty a zvuk, který mohl být neslyšný soví let. Věřil, že to jsou andělé létající pro svůj podíl do palírny v horách.
Myslel na to, které z nich zná jménem, a doufal, že jim chutná tolik jako jemu, když připíjel znovu a znovu na jejich památku.
Škoda, že ani ta nejlepší whiskey je nedokázala udržet na zemi.

Jedinej způsob, jak ho umlčet, byl rána do hlavy. Kulka neodmlouvá a nečeká na poslední slova.
Stejně by neřek' nic chytrýho, co by šlo tesat na náhrobek.
Ležel v červeným prachu nepřirozeně klidně.
Kdyby k tomu moh' něco říct, asi by si nestěžoval. Je lepší umřít obklopenej kamarádama, který tvou smrt bleskurychle krvavě pomstí. Lepší než být sprostě zamordovanej ve spánku bez možnosti se bránit.
Bude mi zatraceně chybět.
Svět bude zase o kus horší místo bez toho dareby. Bez upřímnýho smíchu, zlatýho srdce a hlasu anděla, co si rád přihne žitný.

With a Sprig of Shillelagh and shamrock so green