Nejdřív si pusťte můj milovaný kousek, plně vystihující život našeho neurotického, týraného protagonisty.
Ukazoval na oblohu a vyprávěl o hvězdách. Ale ona se nedívala na nebe, dívala se na něj a zdál se jí aspoň chvíli, aspoň trošku šťastný. Zlehka ho políbila na tvář.
Ucukl.
"Neboj, nikomu to neřeknu."
Opřela hlavu o jeho rameno. Cítila z něj tvrdou práci, olejovaný kabát a seno.
"Vidíš v nich budoucnost?"
"Možná, když ty mluvíš s duchy..."
"A ty tomu nevěříš."
Byla by raději, kdyby neviděla ďábla za jeho zády.
"Podívej, podle téhle hvězdy budeš šťastná a hrozně bohatá. Už za pár let."
"A ty?"
"Já? Já budu přece mrtvý."
Umlčela ho polibkem. Takové věci odmítala poslouchat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak souvislosti neznám, ale
mila_jj
Tak souvislosti neznám, ale samo o sobě je to krásné a silné drabble. A ta muzika!
Tak ono tam moc souvislostí
Lady Peahen
Tak ono tam moc souvislostí není krom toho, že on je celý život pronásledovaný smůlou (a bitím) a ona je laskavá duše.
Muzika je nádherná a drabble
Tora
Muzika je nádherná a drabble taky.
Děkuji, ale příště by to
Lady Peahen
Děkuji, ale příště by to chtělo něco veselejšího.
Konec
Tajiš
Ten konec je přímo v názvu té hry. Člověk to ví od začátku.
I kdyby nebylo. Oni western
Lady Peahen
I kdyby nebylo. Oni western přežijí jen určité typy. A ani ti nemají většinou budoucnost.