DMD č. 29. pro 29. 4. 2022. Téma: Ve vývinu

"Jak pokračuje váš výzkum?" optal se profesor Leydenforz Grebthagillaze u fontány v zahradách.
"Myslel jsem, že jen vylepším kočičí krystal. Zkombinoval jsem esenci hadů, pavouků a arachnofágů a pár vzorků jsem rozdal."
"Proč to nefungovalo?"
"Ono to skoro fungovalo, ale nějak to tak nějak odpuzovalo i lidi. Skoro každý se v místnosti s krystalem cítil nepříjemně. Teď na to jdu jinak, nechci prozrazovat konkrétně, ale souvisí to s ohněm."
"A v čem je háček? Knihovník by něco takového ocenil!"
"No právě že ne, zatím to nedělá dobrotu v přítomnosti výbušnin a hořlavých materiálů. Dejme tomu tak půl roku, vypiluju to."

Hledíme na největší knihu, co jsme kdy spatřili. Metr na výšku, půl metru na šířku, kožené desky.
Je v ní prý obsaženo všechno vědění světa. Bohužel část je také o rozhraní, strážcích a způsobech, jak rozhraním procházet. Kdo to tam vepsal, netušíme, ale lidem ji ponechat nemůžeme.
„Neuneseme ji,“ pokusí se Gonny kodex nadzvednout.
Z nádvoří dolehne hluk povelů. Ve světle pochodní zahlédnu helmy.
„Švédové!“
Situace se pro nás nevyvíjí vůbec dobře. Knihu jsme našli, ale co teď?
„Nůž!“ syknu, zatímco horečně obracím listy.
V očích mu bleskne pochopení. „Jasně!“
„Tady!“
Vyříznout osm listů je dílem okamžiku.
Teď honem pryč.

Druhý den šla Alice Avrilová na komisařství a zase otravovala s případem, tak komisaři Laurencovi došla trpělivost, a řekl policistům: "Odvést!"
Alice, když ji odváděli, tak ještě řekla: "Takhle si vybíjíte tu neschopnost najít vraha?"
Komisař dodal: "A v cele bude dvakrát tak déle."

***

Alice si říkala, že jí to v cele vlastně vyhovuje. Policisté jí nosili jídlo, a ona se měla jako prase v žitě. Odpoledne šel kolem komisař a viděl Alice, jak se cpe čtyřma sendvičema s francouzskou šunkou a vajíčkem a k tomu sušenky.
Komisař řekl: "Nejíte toho nějak moc?"
Alice Avrilová mu odpověděla: "Jsem ve vývinu."

Jindřiška se zamračila. “Mně nevisí nic. Ani doma, ani tady,” plácla se po ploché hrudi. “Tak nevím. Mám já se vůbec k tomu Angelovi vracet? Budu se mu líbit, když jsem zamlada ustrnula ve vývinu a nemám žádný prsa?”
“Prosím tě,” zareagovala Karolína. “Vždyť vypadáš dobře! Nejmíň o deset let mladší!”
“A jestli si myslíš, že ne,” potutelně se usmála Marta, “já tě vezmu do jednoho kadeřnictví…”
“Nééé!” zakvílely se smíchem ostatní.
“Ne, vážně,” vstoupila do hovoru Anna. “Co blázníš? Angelo tě přece bere takovou, jaká jsi. Tak si s tím zbytečně nelam hlavu a zbytek léta si prostě užij!”