DMD č. 29. pro 29. 4. 2022. Téma: Ve vývinu

Dovedl si představit život někde na usedlosti s vlastním políčkem. Pracoval by rukama, žil bez Krista, ale i tak dobře. Žil by s Ondrou.
Jenže to bylo před týdnem.
„Děláš jak kdyby sis to neužíval.“ Odmávl vše Ondřej. Zase myslel jen na tělesno.
Vladimír ho popadl za koženou bundu, v níž ho spatřil poprvé. Tenkrát si pomyslel: rozkošný rebel. Teď: kluk bez úcty a morálky.
„Měls' celou dobu jinýho chlapa!“
„Já jsem ti nikdy lásku nesliboval! Tak snad se zas tak moc nestalo.“
Snad se zas tak moc... zkusil si i Vladimír zopakovat větu, která je poslala smykem do serpentiny.

Ten váš synáček ale roste, řekla paní Trnková paní Horáčkové, ale paní Horáčková řekla, on je přeci ve vývinu a přidala mu řízek.

Když spolu začli bydlet, Pažout se naučil vařit a říkal, že láska přece prochází žaludkem a Horáček říkal, že to rozhodně jo a navíc je ve vývinu.

Podle vašeho BMI jste obézní, řekl doktor, když k němu Horáček přišel na kontrolu, ale Horáček řekl, že je přeci ve vývinu, ale doktor řekl, že to teda ne a tak si Horáček pořídil rotoped a že na něm každej den pojede a za odměnu, že si vždycky dá řízek.

Jak se blížili k původu všeho chaosu, který nedávno ochromil vesmír, zmítaly jimi silné turbulence. Doktor se držel zábradlí a narozdíl od ostatních bublal nadšením.
„Sledujte, kluci, jak burácí věčnost! Všechno se rodí, vyvíjí, hyne. Čas, prostor, energie, život. Hyne a mění do nové formy!“
Během dvanácti životů zachraňoval, bojoval, tvořil, ničil. Potkal hrdiny i zbabělce. Zažil lásku. Žal. Mír. Válku. Každá regenerace byla ztrátou i novým rozvojem.
„Jsme u epicentra,“ oznámil, když Tardis vstoupila do odlehlé části vesmíru.
Před nimi, miliony kilometrů daleko, se táhla obrovská trhlina do Prázdnoty.
A tam, na její hranici, plula loď.
„Pojďme ji navštívit!“

„Vypij to mléko, je dobré na kosti. Jsi chlapec ve vývinu,“ prohlásila Pinako a rázně postavila před Edwarda sklenici plnou jeho úhlavního nepřítele. Mléko zlovolně žbluňklo.
Edward ve vývinu rozhodně byl, jenom si nemyslel, že by v něm chtěl nějak pokračovat. Zatím v rámci něj přišel o ruku a nohu a bráška o celé tělo – ovšem když je z někoho obří brnění, může se utěšovat aspoň tím, že do něj nikdo nelije ten bílý blivajz.
A nepředhazuje mu, že je prťous prťavá, protože nepopíjí tu laktózou prosycenou břečku.
Třeba by vypadal vyšší, kdyby ho ty zatracené protézy nestahovaly k zemi.

“Téda, kariéra ve vývinu, to bych do tebe neřekla,” mávala kolem sebe Beka vidličkou. Jídlo spíš honila po talíři, než aby jedla.
“Ve vývoji,” opravil ji Theo. “Výzkum a vývoj geneticky modifikovaných organismů.”
“Prostě jsi hlavička,” zaculila se.
“Ani ne,” sklopil hlavu. Měl tuhle restauraci rád, pořád nedokázal nechat jídlo nedojedené a tady dávali malé porce. “Jen je to asi jediný způsob jak splatit dluh.”
“Nic Jim nedlužíš!” vyhrkla bojovně. Beka, profesionální bojovnice proti Systému.
“Jim ne,” smutně se usmál, “Ale těm, co narozdíl od nás dvou nepřežili, ano. Pomoct s vyčištěním zasažený oblasti je to nejmenší, co můžu udělat.”

Zdálo se, že Marigoldovo dobrodružství se vyvíjí nadmíru dobře.
Dosud nepřišel k úrazu ani o život. To bylo nejzásadnější.
Byl jen jednou ve vězení. Zážitek to ovšem intenzivní.
Ve zdravém rozumu (s výhradami) přežil společnost jisté své neoblíbené čarodějky.
Jeho přítel zaklínač ho nenechal ve štychu a velkou část cesty ho doprovázel.
Pomohl varovat před hrozbou už ne tak malou zaklínačku Ciri.
Strávil bezpočet plodných večerů po krčmách a dokonce si i něco vydělal.
Jen jedno tomu chybělo.
Ještě pořád nezachránil žádnou ženu z nesnází.
A Marigold moc dobře věděl, že takové ženy bývají velmi štědré a dokonce i povolné.

Bylo časné jitro. Poplašňák poletoval po školním depozitáři a nudil se. Správce dosud nedorazil a školník se do sbírek neodvažoval ani za poledne. Poltergeist cvičně zavyl a shodil vitrínu s fosilemi dinosaurů.
Rachot probudil dřímajícího strážného ducha Siegfrieda. Šedavý duch popadl blankytného za ucho.
"Musíš dělat takový kravál hned po ránu?!" vrčel, zatímco se pokoušel kroutit ektoplasmatickým uchem.
"Musíííím!" kvílel Poplašňák. "Bolííí! Auííí! Poplách!"
"Nedělej, že tě to bolí!" vrčel Siegfried dál.
"Bolíííí!" popotahoval poltergeist. "Já jsem ve vývinuuuů!"
"Jo, už čtyřista let!" prohlásil strážný duch a zmačkal kvílející modrý přízrak do kvílející modré kuličky.
"Sklapni! Poltergeisti se nevyvíjí!" zařval.

Sledují ji, jak postupně vrší prázdné talíře od jídla na sebe, zatímco se prokousává občerstvením.

Tedy, původně ji nesledovali, ale ono vám to po nějaké době nedá, když si postupně všímáte pohledů lidí směřujících do stejného bodu - hubené slečny ne zcela vysokého vzrůstu, jak do sebe cpe jedno jídlo za druhým, aniž by jí to, jak se zdá, působilo sebemenší potíže.

Fascinovaně ji pozorují, až se jedna dáma osmělí:

"Slečno, to všechno to jídlo...?

"To víte, jsem stále ve vývinu!" Povídá ona z vesela s úsměvem.

To sotva, určitě už jí bylo přes dvacet.

Místo žaludku musí mít černou díru.

Dnes by ho s velkou pravděpodobností žádný z jeho známých nepoznal, i kdyby nebyl oficiálně už několik let mrtvý. Mrzutý, odměřený přísný muž s mastnými vlasy a nažloutlou pletí se měnil ve vážného muže, ale sousedé ho viděli usmát se. A smát se. Pleť vlivem islandského počasí získávala lepší barvu a vlasy lepší vzhled. Inu, jiný život, jiné perspektivy, jiné všechno.
Zesnulý profesor Snape ukončil složitý laboratorní proces a vyšel ven, aby se ohřál na vzácném slunci. Okolo projel pan Sturluson, pošťák.
„Dobrej! Ten balík bude zejtra, už sem to urgoval!“
Severus zamával.
„Dobrej! Děkuju!“
Vskutku, nikdo by ho nepoznal.

„To jsem blázen, myslel jsem, že jsem do toho hrnce to kuře dával," mumlal si pro sebe Andy zatímco naběračkou přehraboval kořenovou zeleninou.
„Myslíš tu kostru, co žere pod stolem kocour?" zahuhlal Nicky, který se cpal třešňovým koláčem a volnou rukou něco sepisoval na psacím stroji.
Andy se sehnul, aby se podíval pod stůl. Kocour akorát dojídal křídlo. „Jo to bylo naše kuře, takže máme zeleninovou polívku," poznamenal. „Jen nechápu kolik toho sežere. Včera ukradl celej stejk."
„Je ve vývinu," vysvětlil mu Nicky.
„A ty koukám taky."
Nicky se usmál a významně se poplácal po břichu a zapil koláč pivem.