DMD č. 4. pro 4. 4. 2022. Téma: Bublina

Byl to opravdu skvělý sňatek.
Královský princ. Vévoda z Condé, slavný válečník.
Nevěsta byla ovšem neteří prvního ministra, všemocného kardinála.
Vyhlídky na krásný život, lákavé jako duhové bubliny. Jenže stejně pomíjivé.
Venkovská dívka neznalá velkého světa vznešeného ženicha nezaujala. Ani věno nebylo nakonec tak skvělé.
U manžela brzy převážila chladná lhostejnost.
Náhle však vévoda upadl v nemilost. Slavný hrdina skončil ve vězení!
Tehdy se odhodlala k činu. Vyjela na jih, bouřila zemi na pomoc manželovi.
Nakonec se znovu shledali. Jenže potom žili opět odděleně.
Až nastala příležitost se nemilované choti zbavit. Skončila na opuštěném hradě, navždy odloučená i od syna.

Od úst ji šla jedna bublinka za druhou, čím více byla táhlá dolů, z bublin se stávaly drobné bublinky. Mizející v temnotě.
Táhlá dolů kýmsi, už o sobě ani nevěděla.
Byla dávno mrtvá.
S poslední bublinkou odešla i její duše, kterou on si do hrníčku pilně chytil.
A s tělem nebohým se ještě chvíli mazlil.
Ňadra tiskl ke své hrudi, byla jako ryba.
Taková kluzká.
Tvář její svíral v dlani a pohrával si s jejími vlasy...
Věnoval ji hořký polibek s chutí kaviáru.

Dívka náhle otevřela oči.
Pohlédla do očí svého vraha.
Zamilovala se a stala nymfou.

Děvče nešťastné.

Marysa na něj čekala v regentských komnatách a prstem si zamyšleně přejížděla po zarudlé jizvě na tváři.
„Takže už ses dozvěděl, že přijede sharmská královna,“ konstatovala.
„Ty jsi o tom věděla.“ Ani on nebyl překvapený.
„Kdo myslíš, že celé pozvání zařídil za tvými zády?“
Rezignovaně si povzdechl a jeho oči zalétly ke dveřím ložnice, kde jejich setkání většinou končila.
„Dneska ne, mezku,“ zavrtěla Marysa hlavou. „Žili jsme si tu v krásné iluzi, užili jsme si spoustu zábavy, i když mi pořád nevěříš dost na to, abys mě tu nechal přespat. Ale tahle bublina teď praskla. Až zase odjede – pak možná.“

O královně Taře kolovalo mnoho pověstí. Že ji Matka stvořila z vod řeky Deab jako pomoc pro její lid. Že se dokáže přeměnit ve vlčici a tak porazila Běsy. Že má dar vědmy a vidí události, které se dosud nestaly.
Esciel ji ale našla v rohu slavnosti, kde asi dvouletému děvčátku ukazovala, že když stéblem slámy foukne do vody, udělá to bubliny.
Když si Tara uvědomila, že se na ni někdo dívá, nesměle se zazubila, vstala a oprášila si sukni.
„Někdo mě shání?“
„Ne, já jenom…“ Esciel si nejistě zamnula ruce a pak vyhrkla: „Jaké to je, být manželkou vládce?“

Lup. Lup. Lup.
Bublinková fólie vydávala uklidňující zvuk a tenhle zlobr uklidnit potřeboval. Podoba moderního Birminghamu ho dost vyvedla z konceptu.
Koncept... Ano, odtud sem nejspíš -
"Hej ty tam!" zvolal bodrý, kudrnatý starousedlík, který zlobrovo počínání už nějakou chvíli pozoroval. "Mně se ten nákupák taky nelíbí, ale to neznamená, že ho můžeš ničit!"
Zlobr ho nevnímal a prorazil pár dalších bublin. Před Selfridges se sbíral dav.
Thomas Shelby obhlédl situaci a zmizel pro něco s větším kalibrem. Toho už si snad příšera všimne.
"Dejte na mě, přišel od Tolkienových," oslovil ostatní hobit. "Skočte tam někdo, ať si ho mladej odvede."

“Koukejte, tenhle obytňák! S tím by se jelo! Čtyři postele, záchod, sprcha…”
“Dyk je to velký jako kráva! Má na to někdo z nás řidičák? Já teda ne.”
Zavrtěly hlavami. Nemají.
“Co třeba oktávku? Tahle by šla, že jo?”
“Tam se teda naše kufry nevejdou!”
“Tak čím pojedeme?”
Pohlédly znovu na monitor.
“Hele, co tohle? Volkswagen California, něco takového přesně hledáme!”
“Ten vypadá dobře!”
“Ale to půjčovné! Připočti hotely, v tomhle se čtyři nevyspíme!”
Smutně vzdychly.
“Děvčata!” vpadla do kuchyně Anna. “Mám auto! Bibi nám na dovolenou půjčí jejich Bublinu! Vypadá jako tenhle Volkswagen, navíc je prý nafukovací! Jaká jsem?”

Za starých dob, které se dochovaly jen v pohádkách, existovala bublina - zapomenutá bytost, jež byla plná nočních můr a nepředstavitelných hrůz. Stačil maličký záblesk po setmění a věděli jste, že vás čekají bezesné noci. Bublina navštěvovala vesnické chatrče vždycky v noci. Nešlo ji zastavit, nešlo ji odradit. Mnozí to zkoušeli, leč vždycky selhali. Poslední, co uslyšeli, než skonali strašlivou smrtí, bylo: "BLU... BLU... BLU... BLU!" Od té doby v nás přetrvává onen pradávný strach ze tmy.
Bublina už své dílo však dokonala, pomalu odbublala a pokračovala ve svém hrozivém údělu. Vše, co po sobě zanechala, byla police plná zpřeházených knih.

"Máme štěstí!" jásal Mravenec 1283648, zatímco jeho kamarád 8754949 se vyděšeně rozhlížel okolo.
"Ano, někdo nás spláchnul do potoka, ale učinil tak pomocí mýdlové vody! Teď se možná zmítáme na vlnách, které by nás normálně hrozily utopit, ale chrání nás tahle bublina, do níž jsme se šťastnou náhodou chytli."
Skutečně tomu bylo tak a oba mravenci svištěli po hladině uzavření v opalizující kouli.
"Jsme chráněni před utopením, máme dostatek vzduchu a řítíme se vstříc neznámému!" vykřikoval 1283648. "Tahle situace nám dává příležitost překročit svůj stín! Místo obyčejných dělníků se stáváme vůbec prvními námořními mravenci. Jsme průkopníci, objevitelé-"
Vtom bublina praskla.

"Můj ty smutku, mám to ale dneska zase příšerně špatný den," posteskl si Charlie Brown a šoural se ze školy. Zase se mu zamotaly tkaničky a spadl, hned třikrát, Patty mu v nestřeženém okamžiku vyměnila jeho sendvič s burákovým máslem za okurkový, Linus ho zase neposlouchal.
"Snoopy, kamaráde, jen ty mi rozumíš," zabořil nos do bíglovy srsti.
"()", kníkl Snoopy.
"Cože? Promiň, ale máš nad sebou jen prázdnou bublinu.
"(!!!)", kníkl znovu.
"Promiň, ale ani tohle mi nepomohlo."
Snoopy si povzdechl. Poškrábal se na hlavě, pak vytáhl tužku a do prázdné bubliny nad svou hlavou cosi načmáral.
"Sušenky? Ach jo."

Bublinka
malinká
utíká
zlehýnka
letí
a přemítá
ke komu asi tak zavítá
přeletí plot a přeletí louku u lesa
nikde nikdo
na mysli
neklesá
letí výš
letí vzhůru
udelá si menší túru
po světě temném a po světě světlém
zalitá podzimním světlem
leskne se
duhově a zlatě
namířila si to k horské chatě
na lavici se usadila
obhlédla ohniště
vtom vyjde chlapík
sekera a strniště
bublinka pozoruje chlapíka
radši se zvedne a pluje zas
kolem dalšího lesíka
pluje nad stájemi
a pluje nad výběhem
pluje tak dlouho
že už jsou pastviny zakryté sněhem
bublinka
však nepotřebuje kamínka
pořád letí
zlehýnka