DMD č. 4. pro 4. 4. 2022. Téma: Bublina

Alois Drábek, profesor historie na Univerzitě Karlově, specialista na středověké dějiny Zemí Koruny české a samozvaná morální autorita nevěřícně zíral na bubliny stoupající vzhůru. Pukaly na sklech jeho precizně umytých oken a zanechávaly na nich ohyzdné JARové skvrny.

Zpropadená hračkárna…

Užuž se chystal okno otevřít a nevychovanou omladinu slovně zpranýřovat, když tu jeho pohled padl na dřez, ve kterém před chvílí z jedné vody načisto domyl nádobí po vynikajícím katově šlehu a zapomněl jej vypustit.
***
„Já se nenechám obléhat kdejakou cháskou!“ Řval pan profesor Drábek z okna, zatímco bezbranné předškoláky nemilosrdně třísnil nechutnou tekutinou.

„Příště to bude vroucí olej, parchanti!“

Klesal pomaly dolu. Zatiaľ mal dostatok svetla. Zadíval sa nahor. Výletná loď sa vzďaľovala. Stále obrovská, plná ľudí, zábavy, obchodov.
To však nechal ďaleko nad sebou. Okolo pásu mal priviazané závažia nakradnuté v lodnom fitness. Aspoň niečo tam bolo užitočné.
Z úst mu uniklo trochu vzduchu. Malá bublinka sa vzďaľovala. Zdalo sa mu, že sa zväčšuje. Uvedomil si, že stále zadržuje dych. Vydýchol. Nová bublina, omnoho väčšia, sa pobrala za predchádzajúcou. Tiež akoby sa zväčšovala. Predstavoval si, že bude väčšia ako loď. A tá sa prepadne do priestoru po bubline.
Ale nestalo sa. Len on padal stále hlbšie a hlbšie.

Byla-li svatba velkolepá, tryzna si s ní nezadá.
Vdova štká, až se hory zelenají, smuteční hosté truchlí, že by se kámen ustrnul. Všechno je, jak má být, nejsou v komiksu, aby jim nad hlavami vznášely bubliny myšleného: Jenom aby si nám, herečka, oči nevyplakala! Ještě chvíli to natahuj a doženeš k sebevraždě i nás… Černá jí sekne ještě víc než bílá!
Před prostřeným stolem srdce unisono zaplesají: kar jak víno!
Vilém Kovář jako jediný prodchnut ničím neředěným zoufalstvím nad koncem ochrnutého přítele, lkaje, jak hloupě práskl dveřmi, a pochybuje, že smrtí osvobozená nevěsta dočista nevinná a zesnulý ženich skutečně samovrahem.

Kdo ví, kde sehnal šampaňské - tak daleko od domova, po takové době. Neptal se. Připili si spolu na vítězství, spravedlnost a nový začátek, na budoucnost a na naději. Hlavně na naději.
Bublinky stoupají do hlavy a nebylo to jen šampaňské, takže když se probudili s bolavou hlavou a žaludkem na vodě, nikdo z nich si nepamatoval, či to byl vlastně nápad.

~~~

To, co včera pil, mělo jediný účel - nechat zapomenout na prohry a špatné konce a na budoucnost. Na naději, která mu proklouzla mezi prsty.

Hrst tablet a spolknout na sucho.

Po naději, jako po šampaňském, je ta nejhorší kocovina.

Pokud si mě náhodou všimnete, rozhodně na mě nemluvte. Pokračujte, nezpomalujte a už vůbec se tu pod mým stromem nezastavujte.
Nejsem tu.
Není tu žádný Loki.
Vůbec žádný Loki tu nevisí na větvi a nedělá, že je listí.
Počítám, že ještě týden a bude bezpečné slézt.
Proč se tu třepotám, ptáte se?
Protože mě to baví.
Vůbec se tu neskrývám, neschovávám, a nejsem na útěku.
Před ničí pomstou.
Nic takového.

Huš, jděte už!
Jen malá rada na cestu: když se vás valkýra zeptá, jak dnes vypadá, rozhodně nechce slyšet, že je jako roztomile nadýchaná mýdlová bublinka.
A teď už sypte!

Přemístil se do Doupěte a přemýšlel nad tím, co McGonagallová řekla.

Jestli se chci se Snapem usmířit, tak potřebuju vážně dobrý plán, pomyslel si a zamračil se. Neuměl plánovat, to nebyl jeho styl. Takže potřebuju Hermionu, rozhodl se a okamžitě se ji vydal hledat.

„Musím s tebou mluvit,“ zašeptal a obezřetně se rozhlédl, jestli je někdo neposlouchá. „O samotě.“

Hermiona ho chvíli zkoumavě pozorovala než přikývla a odtáhla ho do rohu místnosti, kde kolem nich vyčarovala zvukotěsnou bublinu.

„Tohle je největší soukromí, jaké zde dokážu zajistit,“ zabrblala roztrpčeně a naznačila mu, aby rychle mluvil, než je objeví nějaký zvědavý Weasley.

Výběr jména pro psa je nesmírně odpovědný úkol. Musí pejskovi sedět, vyjadřovat náš dobrý vkus a rozhodně musí být originálnější (nebo vtipnější) než sousedovic Alík. Mimochodem, s Alíkem, Bobíkem nebo Fifinkou jsem se ještě nesetkala. Zato s Bellou potkáváme Gucciho, Diora a Chanelku. Pokud máme chovatelskou stanici, musí navíc jména všech štěňat z vrhu začínat na stejné písmeno. Zdá se to jednoduché, ale zkuste vymyslet dvanáct jmen na Q nebo X. Roztomilé je kouzlo protikladů. Znám jorkšírky jménem Rocky, Rambo i Xena. A zatím největší dojem, vedle dogy Růženky, ve mně zanechal obrovský vlkodav, kterého paní oslovovala „moje malá Bublinko“.

„Leviatan má větry,“ ukáže Petr na bublající střed Světa.
„To je mořská obluda, pošetilče,“ ušklíbne se Jakub, „a navíc bájná!“
„Biblická,“ opraví ho Ondřej, „takže prr!“
„Řekl bych,“ přihazuje svou trošku do mlýna Tomáš, „že kdosi pozotvíral vodníkovi pukličky…“
„Žralok!“ dí svý Petr.
„Maximálně sumec,“ nezapře svou býčí povahu Jakub, „ale ten nedělá podobný šrumec.“
Strnou: voda se vaří, z rybníka se cosi noří.
„Úprkem prk, velím,“ peláší pryč Jakub.
„Zachraň se, kdo můžeš,“ hoří za patami Ondřejovi.
Petr zapře sám sebe, neb beze slova mizí po zajícovsku.
Jen Tomáš dokud neuvidí, neuvěří.
„Kraken,“ vydechne, vyvraceje hlavu vzhůru, „proč tady?!“

,,Mikrokosmos!" Vykřikl nadšeně čaroděj.
,,Anomálie s nečekanou událostí!" Přidal se druhý.
,,Nikdo se toho nedotýkejte. Kdo ví, kolik tajemství skrývá uvnitř!" Třetí si promnul ruce a jal se hledat zápisník s tužkou.
Na stole, v místech kde předtím ležela hromada krystalů, zlehka levitovala bublina. Uvnitř které se míhal jiný, menší svět. V tajemné hlubině se rodily hvězdy a nová energie. Malý zázrak který učeným hlavám srazil klobouk z hlavy.
Fascinována byla i princezna Isaia. Zatímco čarodějové se hádali, ona si tu nádheru prohlížela zblízka. Zvědavě do ní šťouchla prstem.
PLOP!
Bublina implodovala a pozřela stůl i s celou alchymistickou výbavou.

"Představ si," promluvil náhle Mathew během čtení, "že Anne přejmenovala další místo."
"Ach ano, Anne a její úžasně elegantní jména. Co přejmenovala tentokrát?" durdila se Marilla, aniž by zvedla oči od šití.
"Ten potok, co teče z Berryovic louky. Přecházeli jsme přes kládový most, když se zarazila a naklonila přes zábradlí. Prý je to odteď Dryádina bublina."
"Dryádina bublina? Co je u všech svatých dryáda?" To už Marilla zarazila jehlu.
"Prý je to nějaký druh víly, hmm. Asi se mi to líbí," vysvětlil Mathew a vrátil se ke knize.
"Celý ty, zase ji v těch hloupostech podporuješ. Dryádina bublina... chm."