DMD č. 13. pro 13. 4. 2021. Téma: Až budeš zas malá

„Tak, hotovo. Ani to nebolelo,“ poodstoupila Sara a okamžik obdivovala své hadrové umělecké dílo.
„Nebolelo?“ zopakoval Amias nevěřícně. „Kdybys to utáhla ještě trochu víc, tak dávám tomuto krutému světu poslední sbohem.“
Sara mávla rukou. „Ale prosíme tě, naděláš větší drama než Aninka. Až příště budeš tříletý děvče, můžeš si stěžovat.“
„Však už mlčím.“
A na okamžik ticho skutečně zavládlo. Právě na tak dlouho, aby Sara mohla přemýšlet o tom, co se stalo.
Vážně Amias nešel s ostatními proto, že ona nechtěla? Mohla to být mírová nabídka? Sara se kousla do rtu.
„Um, předtím,“ začala nejistě. „Možná jsem ti malinko křivdila.“

Rašíd se už pošesté sbíral z prachu zápasiště.
„,Když jsme byli malí, vždycky jsem vyhrál,“ obořil se na Prijanku.
„Ale už nejsme,“ usmála se dívka.
„Až umřeme,“ prohlásil Rašíd tónem, jako by se toho zadostiučinění nemohl dočkat, „reinkarnujeme se. Budeš zase malá a zase dostaneš.“
„Myslíš, že se s takovou dobře převtělíš?“ ušklíbla se Prijanka. „Pomstychtivost ničí karmu. Budeš slepej žebrák. Možná pes,“ přemýšlela.
„Takhle zlomyslná,“ zachechtal se Rašíd. „budeš žebrat se mnou!“
„Ty budeš krysa!“
„A ty šnek!“
„Blecha!“
„Červ!“
…
V kalné vodě Gangy se domrskal jeden nezmar ke druhému.
„Prijanko?!“
„Rašíde?!“
„To se nám nějak vymklo z ruky.“

„Chci být zase malej,“ zamručel Draco do nočního ticha. „Ari odvezli, protože je moc velká.“
„Ne-e, protože neumí kouzlit,“ ozvala se Lin z vedlejší postele. V hlavičce jí to šrotovalo celý večer. Ona umí kouzlit, trošku, takže zůstane doma. Nebo u tety, strejdy a Draca.
„To je jedno. Stejně je pryč. A už se nikdy nevrátí,“ kontroloval malý pan Malfoy, jako by na to přišel sám.
Chvíli mlčeli.
„Řekni mi, až budeš zas malá. Já chci být malej pořáááád,“ schoval konec věty do zívnutí. „Dobrou.“
„Dobrou,“ špitla Lin a pevně semkla víčka. Až se vzbudí, všechno bude takové jako dřív.

Ten den nezačal pro Daniela von Draka dobře. Vzbudil se s hlavou jako střep. Nesnídal, jenom se napil vody a spěchal do školy. Tušil, že ho tam bude zapotřebí.
Nemýlil se. Sbírky vypadaly, jako by se jimi prohnalo tornádo.
Vitríny byly popadané, exponáty se válely ve změti třísek a střepů.
Vzduchem, přilétl Siegfried. Obvykle šedivý strážný duch byl bledý jako stěna.
"Co se stalo?" zeptal se správce.
"Tunelová bouře. Docela malá," odpověděl muž v kápi, který se zjevil odnikud.
"Vraspíre," pokývl Daniel. "Až bude tunelová bouře zase malá, nezdemoluje depozitář"
"Poplašňák je stále tadýýý!" zavřeštěl blankytný přízrak. Biologova migréna zesílila.

Linka 13 je moje nejoblíbenější. Všude mraky času, takže se do mě nikdo neobouvá, nikdo mi nešlape na krk.
Lidi se netlačí a nedělají takovej bordel jako v centru.
Na Černokostelecký i Čecháči mám solidní dobu na relax. Dokonce se stačím provětrat.
A navíc si jedu sólo. Netahám za sebou žádnej pitomej ocas, do kterýho lidi pokaždý zběsile nalítávají, div že ty dveře neutrhnou.
Jo, prostě pohodička.
Už se fakt nemůžu dočkat, až mě mistr zase napíše na třináctku...

... pomyslel si vůz T3R.P s výrobním číslem 8376 a pohroužil se do příjemného snu o tom, jak mu depáci odpojují vlečňák.

Neklidně prochází po pokoji, šmejdí v policích, občas strne a nepřítomně hledí do prázdna.
"Co hledáš, mami?"
"Časovač. Časo... vrat. Víš co."
Rose povzdechne. Staré téma - právě díky posedlosti obracečem zpozorovali první příznaky nemoci. "Je v opravě, mami." Ještě chvilku sleduje, zda její matka nespatří obraceč třeba v budíku, váze nebo stolní lampě, a odchází do vedlejší místnosti.
Hermiona bloudí v mlze svých stále zakalenějších myšlenek. Prosvítá jimi jediný planoucí bod, vědomí, že kdysi dávno provedla s myslí svých nejdražších něco zlého. Proto potřebuje obraceč, musí se vrátit zpátky, být zas nezralá a hloupá, ale tu jedinou věc tentokrát neprovést.

Lev jde do komory, aby si po zimě vytáhl jarní boty. Poznává, že se k polici lehce nedostane. Nejprve musí odtáhnout kočárek. Ano, v Šukovic komoře parkuje kočárek pro panenky.
Lev jej vyváží a chce se mu otázat se Scholastiky, zda si s kočárkem bude hrát, až bude zase malá. Ale neudělá to, ví, že to není Scholastičin plezír. Kočárek tam jen logicky skončil jako její věc, když rodiče měnili svůj byt za menší. A tuší, že by mu Scholastika odpověděla, že měl tedy namísto kluka zplodit holčičku, aby měl kočárek využití.
Vytáhnuv boty, vrací kočárek mlčky na své místo.

Jsem velká - great - or not so? Vlastně spíš velice ošklivá. Přerostlá a neforemná. Hnus pohledět. Ten růst do oblak byl povznášející, but not anymore. Už nerostu. Babylónská věž se mi zapíchla do nohy, nebylo ji vidět, a hlavou se mlátím o nebeskou klenbu, k čertu, kam mířím, se nejde jenom směrem dolů. A najednou vidím, že odsud nic vidět není, a začíná to dávat smysl - nebudete-li jako děti, budete navěky velcí malí, protože nebudete růst. A my potřebujeme růst, chceme růst, máme slunce, vodu, půdu, jenom ne a ne zemřít.
„Jsem jen hlas,“ řekl největší narozený z ženy. Jaká svoboda...

Dnes se opravdu snažila. Černé minišaty, boty na vysokém podpatku, vyčesané vlasy, jemný, ale bezchybný make-up. Jejich rande. Pravda, už asi stopadesáté, navíc spolu sdílí domácnost i starosti, ale toto byly jejich výlety z každodenní rutiny. Vraceli se ztichlou ulicí. Přitulila se k němu.
"Povídej, co se mnou uděláš, až přijdeme domů?"
"Hmmm..." zabručel, "zabouchnu za náma dveře, budem se divoce líbat už v předsíni, pak tě otočím, ohnu, opřu o botník a pak tě ojedu zezadu."
"To nezní špatně," políbila ho.
"Ale nejdřív ti sundám ty boty. Takhle bych si musel vzít štafle."
"Pitomče," praštila ho lehce do ramene.

Ó, jak mocně po tobě toužím! Jak úpěnlivě napínám všechny své modlitby k jedinému okamžiku, kdy konečně budeš jen má! Kdy si z tebe vyklidím lehátko, dvě nafukovací knížky, pět kelímků a čtyři gumová zvířátka, dopustím si horkou vodu do již studené, pokusím se nezapomenout sundat ponožky a uložím v tobě svou uvláčenou skořápku (Au, záda! Krucinál, gumovej krokodýl). Jak ze sebe smyju nános stereotypu, občasné beznaděje, únavy a pohankové kaše s malinami.
Myšlenka na tebe se rozplyne v omamné vůni pěny a až se vynořím, znovuzrozená, bude zase malinká jako čerstvý zárodek budoucího miminka, připravená růst celý následující týden.